The French Dispatch of the Liberty, Kansas Evening Sun

Následující film se skládá z nekrologu, stručného bedekru

a tří velkých reportáží z Francouzské depeše

(amerického časopisu vydávaného v Ennui ve Francii).

FRANCOUZSKÁ DEPEŠE LIBERTY, KANSAS EVENING SUN

RUBRIKA SKONY A ÚMRTÍ: « Ve věku 75 let zemřel šéfredaktor »

Arthur Howitzer ml. (1900-1975),

syn kansaského vydavatele novin a zakladatel tohoto listu.

Ennui-sur-Blasé, Francie

Začalo to jako prázdniny.

Arthur Howitzer ml., student 1. ročníku univerzity,

lačný utéct zářné budoucnosti na Velkých pláních,

přesvědčil svého otce, vlastníka listu Liberty, Kansas Evening Sun,

aby mu financoval plavbu přes Atlantik coby příležitost,

jak se naučit rodinnému řemeslu

psaním světoběžnických sloupků,

určených lokálním čtenářům nedělní přílohy listu jménem Piknik.

Během následujících deseti let sestavil tým

těch nejlepších soudobých exulantských žurnalistů

a přetvořil Piknik ve Francouzskou depeši,

seriózní týdenní zpravodaj zaměřený na světovou politiku,

umění vysoké i nízké, glancovní módu, gurmánskou kuchyni, gustovní drinky

a rozličné lidské příběhy zasazené v okrajových čtvrtích.

Přinesl do Kansasu svět.

Členové redakce tvoří páteř každé dobré americké knihovny.

Berensenová...

Sazerac...

Krementzová...

Roebuck Wright.

Jeden reportér známý coby nejlepší žijící autor

co do počtu kvalitních vět za minutu.

Jeden, který nikdy nedokončil jediný článek,

ale vesele strašil třicet let na chodbách redakce.

Jeden nepřiznaně slepý autor, který horlivě psal očima jiných.

Enormně erudované eso v otázkách gramatiky.

Ilustrátor obálky Hermès Jones.

Arthur ml. byl proslulý

svou shovívavostí k redaktorům, což se netýkalo zbytku personálu.

To snad ne, co to má být?

Potřebuju krocana.

Nadívaného pečeného krocana včetně přílohy a poutníků!

Jeho systém finančního řízení byl komplikovaný, leč funkční.

Dejte jí 150 franků týdně po dalších patnáct let

místo pěti amerických centů za slovo, minus výdaje.

Jeho nejčastěji opakovaná literární rada zněla takto:

Snažte se psát tak, aby to vypadalo jako záměr.

Do Liberty se vrací přesně 50 let po svém odjezdu...

u příležitosti vlastního pohřbu,

v kteréžto době náklad časopisu

přesahuje půl milionu předplatitelů v 50 zemích.

Společně s ním je pohřben i proutěný koš s haldou špendlíků, plaket

a čestných uznání za zásluhy nejvyššího stupně

a také psací stroj Andretti Ribbon-mate

a štos třívrstvého písařského papíru z egyptské bavlny.

Dočkal se redaktorského pohřbu.

V poslední vůli stanovil,

co se má ihned po jeho smrti stát, citát:

Tiskařské lisy budou rozmontovány a roztaveny.

Kanceláře redakce budou vyklizeny a prodány.

Zaměstnanci obdrží štědré prémie a hodinové výpovědi

a vydávání časopisu bude nadobro ukončeno.

Tím pádem

bude nekrolog vydavatele zároveň nekrologem listu samotného.

Peníze za zrušené předplatné

budou samozřejmě čtenářům vráceny poměrným dílem.

Jeho epitaf bude doslova převzat z dřevěné cedule

připevněné nade dveřmi jeho kanceláře.

Článek Berensenové. Betonové veledílo.

Tři anakoluty, dvě zeugmata

a devět pravopisných chyb v první větě.

Část těch chyb je záměrných.

Článek Krementzové, Revize manifestu.

Chtěli jsme 2 500 slov, a nakonec jich je 14 000

plus poznámky pod čarou, glosář a dva epilogy.

Překonala se.

-Sazerac? -Nelze dohledat zdroje.

Mění jména a píše jen o tulácích, pasácích a feťácích.

Má k nim blízký vztah.

A co Roebuck Wright?

Má zamčené dveře, ale slyšel jsem ťukání stroje.

Netlačte na něj.

Takže kdo půjde z kola ven?

Je tu o článek víc, i když vydáme další dvojčíslo,

což si rozhodně nemůžeme dovolit.

Vzkaz od předáka: hodina do tisku.

Máš padáka.

Opravdu?

Neplač mi v kanceláři.

NEPLAKAT

Zmenšete hlavičku, vyhoďte pár inzerátů a ať předák dokoupí papír.

Z kola ven nikdo nepůjde.

Dobré autory si hýčkal.

Podporoval je. Zuřivě je bránil.

Co myslíte?

Já?

Začal bych s panem Sazeracem.

Měl k nim blízký vztah.

RUBRIKA MÍSTNÍ KOLORIT

VE STRUČNOSTI

« Reportér na bicyklu » Herbsaint Sazerac

MOMENTKA MĚSTA VE 300 SLOVECH

Ennui v pondělí náhle ožívá.

Silou básnické licence se přenesme v čase

a vydejme se na prohlídku města.

Den v Ennui v průběhu 250 let.

Toto báječné město vzniklo z chumlu řemeslnických vesniček.

Pouze jména se nezměnila.

Obvod čističů bot.

Minulost - Budoucnost

Zednická čtvrť.

Řeznická pasáž.

Kapsářská ulička.

Na tomto místě býval

pod baldachýnem ze železa a skla

proslulý trh s širokým sortimentem pochutin a poživatin,

jenž byl později zbourán,

aby uvolnil místo vícepatrovému nákupnímu centru a parkovišti.

Jako v každém živém městě

se i v Ennui vyskytuje celá menažerie havěti a mrchožroutů.

Krysy, které se usadily v podzemní dráze.

Kočky, které se usadily na šikmých střechách.

Anguillettes, kteří se usadili v mělké kanalizaci.

Zpěváčci z kůru po svatém přijímání,

jsouce zpola zpití krví Kristovou, pronásledují neopatrné penzisty

a tropí neplechy.

Ve čtvrti Pelech studenti.

Nenasycení, neklidní, nezodpovědní.

Ve čtvrti Brloh

senioři.

Senioři, kteří neuspěli.

Automobil.

Danajský dar. Na jednu stranu

všechno to houkání, pšoukání, fofrování a túrování.

Emise jedovatých plynů a výfukových zplodin,

nebezpečné nehody, stálý dopravní ruch, vysoká...

Kurva!

Oddělení lokálních statistik.

Průměrné roční dešťové srážky: 750 milimetrů.

Průměrné roční sněhové srážky: 190 000 vloček.

Každý týden je z řeky Blasé vytaženo 8,25 těl.

Číslo, které zůstává stabilní i přes stálý růst populace

a pokroky ve zdravotnictví a hygieně.

Za soumraku střídá kramáře a poslíčky

všehochuť neregistrovaných šlapek a gigolů

a vzduch prosytí pach poklidné promiskuity.

Jaké zvuky proniknou nocí?

A jaká tajemství předpoví?

Možná má pravdu ono pochybné staré rčení.

Ty největší krásky

si svá nejniternější tajemství nechávají pro sebe.

"Krysy, havěť, gigolové, šlapky."

Nezdá se vám to tentokrát až příliš vykřičené?

-Nezdá. -Pro slušné lidi?

Má to být okouzlující.

"Kapsáři, mrtvoly, vězení, záchodky..."

Nechcete tam přidat květinářství

-nebo muzeum? -Ne, nechci.

Něco hezkého?

Nesnáším květiny.

Aspoň byste mohl vyškrtnout druhou polovinu druhého odstavce.

Stejně to opakujete později.

Dobře.

RUBRIKA UMĚNÍ A UMĚLCI

REPORTÁŽ Č. 1

« Betonové veledílo » J. K. L. Berensenová

PORTRÉT MALÍŘE A OBRAZU

Tématem dnešní přednášky

je velký avantgardní malíř

a duše francouzské akční skupiny cáklé školy...

pan Moses Rosenthaler.

Široce uznávaný, jak víte,

za odvážný dramatický styl a kolosální rozměry svého středního období,

obzvláště, samozřejmě, za svůj nástěnný polyptych známý jako

Deset fresek na železobetonové nosné zdi.

Dle mého názoru zůstává Rosenthaler tím nejvýmluvnějším

a bezpochyby i nejvýraznějším uměleckým hlasem své divoké generace.

Jak si toto stěžejní dílo vydobylo

své unikátní místo ve stálé expozici zde,

ve sbírkách paní Clampetteové?

Náš příběh začíná v jídelně.

Výstavka Popelníky, hrnce a drhání,

přehlídka ručních prací amatérských umělců

z psychiatrického oddělení vězeňského cvokhausu v Ennui,

by se nejspíš nezapsala do análů dějin umění,

kdyby se na ní neobjevila malá malba pana Rosenthalera,

který si tu v té době odpykával padesátiletý trest

za dvojnásobnou vraždu,

a kdyby si této malby nepovšiml jeho spoluvězeň,

levantský obchodník s uměním Julian Cadazio,

který byl osudnou náhodou uvězněn

v přilehlém křídle kvůli obvinění z daňového úniku druhého stupně.

Dozorce?

Kdo namaloval tento obraz?

Vězeň 7524.

To je tuším oddíl pro vyšinuté šílence s maximální ostrahou.

Jste schopný poskytnout mi doprovod a razítko návštěvy,

a to okamžitě?

Simone, nahá. Blok J. Volnočasová místnost.

Chci ho koupit.

Proč?

Protože se mi líbí.