Marry Me! (マリーミー！)

Nově vytvořený národní zákon...

známý jako zákon o ochraně NEET.

První osoba vybraná pro vyzkoušení: Sawamoto Himari-san, NEET,

a já, Akiyasu Shin, státní úředník...

Prosím, vezměte si mě.

Stali jsme se manželi ještě předtím, než jsme se do sebe zamilovali.

Akiyasu-kun, poslední dobou máš zpoždění s hlášením.

Hluboce se omlouvám.

Včera večer jsem na tom usilovně pracoval, ale...

Nechal jsem to ale doma na stole.

Není to takový ten prázdninový domácí úkol, víš.

Nevymlouvej se, prostě to odevzdej!

Rodinný život se vyvíjí dobře, že?

Daří se nám.

Tak jo, jen tak dál.

Ano, pane. Promiňte.

Vypadá to stejně blbě jako vždycky.

Musíš hlásit každou věc.

V poslední době jsem přemýšlel.

Přemýšlel jsem, jestli je v pořádku, že to jde... tak, jak to chtěli ti nahoře.

Zákon o ochraně NEET je dost směšný na to, aby se o něm mlčelo.

a nemá smysl přispívat k poklesu porodnosti tímto způsobem...

Samozřejmě si té možnosti vážím.

Jsem si vědom toho, že mnoho lidí mi pomohlo dostat se tak daleko.

Ale... Taky bych to nejradši všechno zahodil

a býl jen s ní.

- Dělali jste to ? - Cože?!

Co to máš za slovník jako středoškolák?

Dělali?

Nedělali! Samozřejmě!

Promiňte, ale jenom jsme se líbali.

Líbali? Konečně!

- Ty jsi tady středoškolák! - Sklapni!

Ale když se věci vyvíjejí napůl,

nevím, co s tím mám dělat...

Co když Himari-san...

opravdu věří na čápy, kteří nám nosí děti?!

No, kdybyste byli pořád spolu,

bylo by nepřirozené nechtít to.

Jsem doma.

Vítej zpět.

Vypadáš potěšeně.

Ano, mám velkou radost, každý den.

Vidět Himari-san takhle se tvářit...

je pro mě přece jen nejšťastnější.

Můžu čekat tak dlouho, jak bude třeba...

a rád bych, aby naše současná chvíle trvala věčně.

Už jdu.

- Čus! - Co se děje, lidi?

- Vítejte... - Ahoj.

Dnes pro vás máme dárek.

Dárek?

To je ono.

Proč vy dva nejdete k horkým pramenům a neodpočíváte?

Proč? A proč?

No... Vyhrála jsem v loterii.

Jo, má pravdu. Loterie z té nákupní čtvrti.

- Která nákupní čtvrť? - Toho si prostě nevšímej!

Tak co kdybyste se k nám přidali?

Ne, díky!

Každopádně jsem ti to dala. Užijte si společné chvíle.

Dobře, uvidíme se později!

Co to bylo?

Takhle jsme to pěkně zařídili, budou v pořádku.

Bože, jsou tak nemožní.

Co to ti dva zamýšlejí...

To musí být pěkné...

Vždycky jsem se chtěla na jedno z těchto míst podívat.

Když už vážili takovou cestu, pojďme se tam podívat! Jen my dva.

Jen... my dva?!

Dobře. Pojďme na výlet do horkých pramenů.

Dobře! Tak jdeme na to!

Dobře!

Příroda je krásná~

Ano, vzduch je svěží.

Aha, to je od Sho-kuna.

Vypadá to, že nakrmil Momotara.

Takže to se o to hezky postaral.

- Užijme si náš výlet! - Ano!

Dobrou chuť.

- Je to vynikající! - To je!

To je tak pěkné.

O co jsi žádala?

Je to tajemství. A co ty?

Také neřeknu.

Tohle jsou vlastně naše líbánky.

Oh... máš pravdu.

Nic jsme neměli, svatbu ani nemáme prstýnky.

Nic takového.

- Nemusíš dělat nic. - Co?

Neměla jsem v úmyslu se vdávat nebo tak něco, takže...

Vlastně jsem po ničem takovém ani netoužila.

Ani já jsem se nechtěl ženit. Jsem opravdu lehkomyslný.

Jsi příliš obětavý!

Myslím, že bys měl více myslet na sebe!

Pak bych chtěl odejít daleko

a žít s tebou společně.

Můžu s sebou vzít i Momotara?

Dělám si legraci.

Přišli bychom o všechny známé, kdybychom odešli příliš daleko.

Když už sis našla nové kamarády.

Ale... tvé štěstí je pro mě na prvním místě.

Cože?

Můžeme jít?

Dobře.

Tohle je váš pokoj.

Jak krásné!

Večeři vám přinesou v 18:00. Užijte si prosím svůj pobyt.

Děkuji vám mnohokrát.

Akiyasu-san, podívej! Tady je trezor!

Je tu také občerstvení! Můžu to sníst?

Ano, samozřejmě.

A co tohle?

Čaj! Kolik to bude stát?

Je to zdarma.

Úžasné!

Himari-san, výhled ven je také pěkný.

Aha, co je tamhle?

Co se děje?

Máme dřevěnou vanu!

Aha... máš pravdu.

- Co budeme dělat? - Co?! Co budeme dělat?

Vykoupeme se společně?

Počkej... um...

Prozatím půjdu na pány.