The Prom

Tak budeme hlasovat.

Kdo je pro?

Kdo je proti?

STŘEDNÍ ŠKOLA JAMESE MADISONA

Pokud jde o maturitní ples, máme jasná pravidla.

Mladé dámy nenosí vyzývavé šaty.

Pánové mají oblek nebo smoking.

Partneři, které si přivedou, musejí být opačného pohlaví.

Co tu studentku na ples prostě nepustit?

Bylo nám řečeno, že by to mohlo mít právní důsledky.

Lituji, ale nemáme na vybranou.

- Ples nebude. - Ještě otázku, paní Greenová.

Tamhle je. Emmo, co na to říkáte?

- Odpovíte nám na pár otázek? - Vyjádříte se?

Emmo, co na to rozhodnutí říkáte?

NETFLIX UVÁDÍ

Hlásí se Frank DiLella s pořadem Na scéně.

Dnes má premiéru Eleanor! Muzikál o Eleanor Rooseveltové

s jedinečnou Dee Dee Allenovou v titulní roli.

- Dee Dee! Jste hvězda Broadwaye. - Ano, to jsem.

Můžete si role vybírat. Co vás lákalo na Eleanor?

Eleanor Rooseveltová byla statečná, silná a charismatická žena,

o které nikdo nikdy neslyšel.

Musíme ukázat její příběh.

Lidé se musejí dovědět, že je možné změnit svět,

ať jste postarší první dáma, co moc krásy nepobrala,

nebo hvězda Broadwaye!

Barry Glickmane, jako prezident Roosevelt jste zazářil.

Když jsem vstoupil na scénu jako Roosevelt, tedy vjel na vozíčku,

něco jsem pochopil.

Uvědomil jsem si, že není rozdíl

mezi prezidentem USA a hvězdou.

Oba máme moc. Moc změnit svět.

A to je závazek.

Teď ke ztvárnění.

Když hraju roli, tak šílím.

Vrávorám, koktám a vzlykám.

A divák mou bolest cítí.

Když nemá po filmu depku, tak si to vyčítám.

Když najdu roli, jako je Eleanor,

umělkyně ve mně ožívá.

Nasadím paruku a zubní protézu

a ukážu, jak žít se má.

Když ve druhém dějství tuberkulózou onemocním…

I lidi, co mají srdce z kamene,

budou křičet nadšením.

Bravo!

První recenze. Star-Ledger z New Jersey.

Nic mi neříkejte,

pokud není nadšená nebo víceméně příznivá.

Píšou, že je to hit!

Božínku!

Máme hit a tak to má být.

To je jisté.

A taky to znamená, že tenhle majstrštyk

nečeká venkovské turné.

Na Eleanor! Ať se hraje věčně!

Na Eleanor!

Ať žije šou tak úžasná,

že se skoro vydržet nedá.

A když se bude hrát dál, možná to taky znamená…

Že za nějakých deset let

budeme hrát Eleanor 2!

Dopředu vím, co bude stát v kritikách,

ještě než ta další dorazí.

Je to novátorské.

- Převratné! - Optimistické!

- Strhující! - Napínavé!

- Dojímavé! - Zkrátka zapíše se do dějin.

Proto každý z nás vítá

chválu nadšenou

a odměnu hojnou,

vždyť denně ukazujem,

jak žít se má!

Prostě jsme takoví.

Máme další recenze!

New York Post, Associated Press, New York Times.

New York Times!

Ale ne…

Co je?

- Ale ne… - Co se děje?

To není žádoucí recenze, když předprodej stojí za houby.

To nás pohřbí.

Co se jim nelíbilo? Ten hip-hop?

Ano, to taky.

- Probůh, Sheldone. Prostě to přečti. - Co je? Čti.

Jen to hlavní.

„Glickmanův Roosevelt je zřejmě nejurážlivěji pomýlený,

pohoršlivý a směšný výkon,

jaký tento recenzent musel přetrpět.“

To není taková hrůza.

- Přečti něco o ní. - Co ti mám říct?

„Sledovat, jak Eleanor Rooseveltová Dee Dee Allenové

krákorá neohrabané aktivistické slogany,

je jako zaplatit stárnoucímu transvestitovi,

aby vám nacpal do krku americkou vlajku namočenou v cukerínu.“

To není žádná kritika.

To je prostě útok na moji osobu.

„Pokud byste si snad chtěli koupit lístek na toto představení,

kupte si radši pár metrů solidního provazu

a oběste se.“

Panebože!

Co že si mají koupit? To to vážně bylo tak špatné?

O představení nejde. Jde o vás dva.

Lidi vás nemají rádi.

- Cože? - Co?

Nafoukance nemá nikdo rád.

- To je… - Tohle…

Holt to zase zkusím nějak vyžehlit.

- Já ty lidi nesnáším! - Je to hrůza. Prostě… Bolí to.

Rve mi to srdce.

Kam všichni odešli?

- Co si dáte? - Mezcal s ostružinovou dření.

Upřímnou soustrast, Dee Dee.

Ale pamatuj, že máš přátele.

Děkuji. A ty jsi kdo?

Trent Oliver.

- Hráli jsme spolu v pěti představeních. - Panebože!

Chodil na Juilliard. Rád se tím chvástá.

- Jasně, Trent! - Trent.

Proč jsi oblečený jako číšník?

Momentálně v ničem nehraju.

Dee Dee, cítím se stejně ztracený, jako než jsem šel na Juilliard.

Panebože.

Mé vášně vzněcuje divadelní múza.

Dotekem své něžné ručky dokáže

tvarovat lidskou duši.

- Ale na Juilliardu nás učili… - Propána.

Dovolím si citovat: „Když mě píchnete, neteče ze mě krev?

A když mi neplatíte, přestanu snad hrát?“

To by stačilo.

Hrál jsem Hamleta,

ale znají mě jen jako toho chlápka z oblíbeného starého sitcomu…

Řekni to ruce.

V HLAVNÍ ROLI TRENT OLIVER

Pochybuju o smyslu své existence.

Maggie Smithová ke mně jednou přišla na pánské záchody a řekla:

„Kdo tě poslal? Michelle Dockeryová?

Podle soudce ke mně nesmí na 500 metrů.“ Měla strach.

- Nazdar, lidi! - Angie!

Mrzí mě, že vaše představení zase končí premiérou.

Vítejte ve světě nezaměstnaných. Dolij mi.

Nehraješ snad v Chicagu?

Praštila jsem s tím.

Dvacet let zpívám ve sboru a stejně mi nedají Roxie Hartovou.

Víte, kdo ji teď hraje?

- Kelly Ripaová? - Cher?

- Connie Chungová? - Kris Jennerová?

Ne, Tina Louise.

Ginger z Gilligan's Island.

No ne, ona ještě žije?

Marníme svoje životy.

To je pravda. Aspoň jsme na jedné lodi.

„Protivenství někdy svede člověka s podivnými spolunocležníky.“

- Proboha. - To je z Bouře.

Tak zaprvé, drž klapačku. A zadruhé, já se nevzdám.

Pořád jsme hvězdy. Pořád máme moc.

V Times vás o ni tak nějak připravili.

Jo, odepsali vás jako stárnoucí primadony.

Pořád nechápu, co je na tom špatného.

Existuje jednoduchý způsob, jak se pořád mít rádi,

ale zároveň působit jako slušní lidé.

Staneme se aktivistickými hvězdami.

- Co vy na to? - Skvělé.

- Potřebujeme nějakou kauzu. - Zásadní.

Vymyslete nějaký závažný problém.

- Chudoba? - To je moc.

Světový hladomor.

To je taky velké sousto. Potřebujeme něco, co zvládneme.

Nějakou malou nespravedlnost. Recyklování.

- Mrknu se, co frčí. - Recyklování jo.

- Proč máme tolik udělování cen? - Parkování.

- Nebo televize vzadu v taxíku. - A co tahle holka?

No ne, podívejte se!

- Jaká holka? - Je toho plnej Twitter.

Je z Edgewateru v Indianě.

Je lesba a chtěla vzít přítelkyni na maturitní ples.

Sdružení rodičů přeskočilo a ples zrušili.

Zrušili školní ples?

- To můžou? - Ne.

Pane řediteli, co na to řeknete?

Obrátím se na indianskou státní zástupkyni.

Nejde o školní pravidla. Jde o občanská práva.

To jako vážně?

Státní zástupkyně těm zpátečníkům zatne tipec.

Něco vám povím.

Když se to rozkřikne, lidi to pořádně naštve.

Mě to štve.

Než se nadějeme, napochoduje sem

nějaká moderní Eleanor Rooseveltová a bude mazec.

Musíme tam jet a udělat kolem toho kravál.

Takový poprask v Indianě ještě nezažili.

Jestli tam vůbec něco zažili.

- To je ono? To je náš boj? - Ano? Jdete do toho?

- Uspořádáme protest! - Jo!

- Budeme mít transparenty! - Natiskneme trička.

Sheldon nám pomůže najít sál.

- Zvládneme to? - To si piš, prcinko!

Dokážeme…

Že v téhle naší době