FROM

VIDĚLI JSTE...

Bylo to Meaganino oblíbené místo.

Pohřbíte mě vedle nich, že?

Samozřejmě. Frank. Bedna. Nemohu.

Jak myslíš, že lidé budou reagovat,

když necháš Franka jít?

Neměl bys mluvit se mnou

o ctnosti slitování?

To je to, co preferuješ?

Hele. Preferuji nedat zlomeného muže

do zkurvené bedny, aby byl roztrhán, až Slunce zapadne!

Ale ty jsi postavil gilotinu ve městě.

Co myslíš, že se stane, až lidé si uvědomí,

že ti chybělo přesvědčení použít ji?

Vezmeš to, a budeš žít, jak nejlépe zvládneš.

Takže tvrdíte, že jsem ve městě, z kterého nemohu odejít,

a každou noc příšery přichází z lesa.

Nikdo se nesnaží být krutý na tebe.

Ale musíš pochopit, co se děje.

Bože. Tobey?

Co to děláš?

Zjišťuji, jestli se pohnuly.

- Co jestli se pohnulo? - Stromy.

Viděl jsi kluka, který žije tady? Jsme kamarádi.

Jestli uvidíš svého kamaráda,

řekni mu, že Victor ho pozdravuje.

Saro... řekni mi, co jsi udělala.

Nechala jsem dveře otevřené.

Všichni nováčci se musí rozhodnout, kde budou žít.

Tady v Colony House, nebo dole ve městě.

Takhle to děláme tady.

Rád bych šel s vámi, ukázal vám to tady.

Chtěla bych jít.

Týká se to nás všech, že?

- Chci to vidět. - Potřebujeme, abys tu

zůstala s Ethanem.

Tři, dva, jedna.

Proč to děláte? Vy, lidi, nás sotva znáte.

Takhle to děláme.

Budete žít ve městě, nebo v Colony House?

Ve městě.

- Julie. - Colony House.

- Proč to děláš? - Holka se rozhodla.

Cením si všeho, co jste se snažil pro mě udělat.

Ale jediné dvě věci, které jsem miloval na tomto světě, jsou pryč.

Chci vidět moje holky znovu.

David Melicher

# Když jsem byl ještě malý kluk #

# zeptal jsem se mého otce: #

# Čím budu? #

# Budu pohledný? #

# Budu bohatý? #

# Zde je, co mi řekl: #

# Que sera, sera. #

# Čímkoliv budu, tím budu. #

# Budoucnost není pro nás k vidění. #

# Que sera, sera. #

# Čímkoliv budu, tím budu. #

# Nyní mám vlastní děti. #

# Zeptaly se svého otce: #

# Čím budu? #

# Budu hezký? #

# Budu bohatý? #

# Řekl jsem jim láskyplně: #

# Que sera, sera. #

# Čímkoliv budu, tím budu. #

# Budoucnost není pro nás k vidění. #

# Que sera, sera. #

# Čímkoliv budu, tím budu. #

# Que sera, sera. #

Víš, jak někdy sníš a zapomeneš,

ale pak začneš si vzpomínat,

a uvědomíš si, že to nebyl sen,

a že všechno možná se stalo?

Myslím si, že začínám si vzpomínat

na to, co jsem považoval za sny.

Nakreslil jsem ti kresbu.

Můžeš si ji nechat, chceš-li.

Dobré ráno, ospalkyně.

Bylo načase se vzbudit.

Můžu dostat můj polštář zpátky?

Tvůj... Promiň mi to.

Někdo mi to dal včera večer.

- Nedošlo mi to. - Ne.

Je to úplně v pořádku. Chtěla jsem si zdřímnout,

a je to jako ochranná deka pro mě, víš?

Jo, naprosto chápu. Promiň znovu.

Nestarej se o to.

Mi polštář, su polštář, nebo tak nějak.

Jmenuje se Meredith.

Polštář. Pojmenovala sis polštář.

Věci, na kterých ti záleží, by vždy měly mít jména.

Jo, naprosto.

Víš, je to trochu zvláštní,

měla jsem takové tričko.

Vím, mám ho z tvého kufru.

Co?

Nevadí ti to, že?

Sdílíme všechno tady.

Asi ne.

Díky, že ses postarala o Meredith.

Ježíši.

Ahoj.

Spala jsi?

Jo, myslím. Udělala jsem čaj.

Pojďme dostat světlo sem.

Prosím, ne. Ještě ne.

Dobře.

Milovala jsem ranní dobu.

Pamatuji si.

Někdy přestal plakat jen proto, že Slunce vyšlo.

Bylo to, jako by říkal:

„Byla jsi vzhůru celou nic. Moje práce tady je hotová.“

Myslíš, že jsme trestáni?

Proč to říkáš?

Jime, piju čaj z hrnku mrtvé ženy

na místě, které nemůže existovat...

... v domě, ve kterém jiné dítě umřelo.

Julie dělá Bůh ví co.

Co budeme dělat?

Nevím.

Brečíš, mami?

Ne, zlato. Jen... jen mě bolí hlava.

Pojď sem.

Posaď se mi na klín.

Chybí mi Julie.

Hele, co kdybychom zašli do restaurace?

Šerif říkal, že mají velkou komunitní snídani

každé ráno. Co říkáš? Máš hlad?

- Jo. - Dobře.

- Uděláme to. - Je to skvělý nápad.

Jo, můžeš...

Můžeš jít a přinést mi něco.

Co budeš dělat?

Já... Já budu...

Já budu vybalovat.

Uspořádám naše věci.

- Určitě? - Jo.

Dobře. Usaď se, parťáku. Jdeme si pro lívance.

Myslíš, že budou mít lívance?

Nikdy jsem nebyl v restauraci, kde by je neměli.

Co budeš chtít?

Asi se budu muset podívat na menu.

Myslíš, že budou mít šlehačku?

To brzy zjistíme.

Ahoj, šerife!

Dobré ráno. Kam vy dva pánové míříte?

Jdeme na snídani.

Co je ve vozíku?

Nic. Jenom zásoby.

Vezu je do kostela pro otce Khatriho.

Potřebuješ pomoc?

Ne, díky. Měli byste si pospíšit.

Paní Liu je velmi přísná na dobu snídaně.

Ať o to nepřijdete.

Dobře. Měj dobrý den.

- Mějte se. - Dobře.

Ahoj, vy.

Doufaly jsme, že přijdete dnes.

Paní Liu pokaždé ráda zkouší

něco výjimečného pro naše nováčky.

To je... děkujeme. To je moc milé.

Oceňujeme to.

- Já jsem Sara. - Jim Matthews.

A ty budeš Ethan.

Slyšela jsem vše o tvém hrdinném dobrodružství

tam v lesích tehdy v noci.

Pojď, vy, lidi, můžete sedět u speciálního VIP stolu.

Máte lívance?

Budu se muset zeptat šéfky a uvidím.

Paní Liu je tak trochu génius.

Mohla by nejspíš udělat Salisbury steak

z železa.

Liu...

... to ona měla manžela...

... večer v klinice?

Pravda. Jo, to bylo...

- Promiň, neměl jsem. - Ne.

- Neměl... - Ne, je to v pořádku.

Já...

Měla bych zjistit, jak jsme na tom s lívanci.

Říkal jsem, že budou mít lívance.

Nenechali toho moc, že?

Postarej se, ať je pohřben u své rodiny.

Jo.

Nevrátíš se na bohoslužbu?

Promiň, je něco vtipného?

Zmínil jsi při bohoslužbě,

že jsi to ty, kdo ho chtěl zabít?

Cítíš se lépe?

Co?

Vrať vozík, až budeš hotov.

Jade?

Jade.

Já...

Klepal jsem na dveře, abych ti dal snídani.

Co děláš tady?

Ukážu ti něco.

Tohle? To... to je prázdné.

Jo. O to jde. Pojď.