Spirit Untamed

Děkuju, Lucky.

- Mami! - Výborně, zlato!

Zatleskejte Milagro Prescottové!

- Milagro! - Milagro!

Mami.

Mami.

Buď nebojácná, Fortuno.

Buď silná.

Měj čest.

Nech odvahou se vést.

Vrať se, mami.

Buď hrdá.

A věz, kdo jsi.

Divoké srdce, divoká duše.

Toulej se neznámem…

A věz, že máš vše, co potřebuješ.

No tak, jsi hodná veverka?

Ať jsi nebojácná.

- No tak, neboj se mě. - Lucky!

Buráky. Ty máš rád.

- Nebojácná. - Lucky?

No tak, Tome. Ani jeden?

Lucky? Kdepak jsi?

- Teto Coro! - Lucky!

Dobře vychované dámy nevysedávají na parapetech.

Dobře vychované dámy taky chodí na parádní, zábavné večírky.

Tvůj dědeček kandiduje na guvernéra.

Je to něco víc než jen „parádní, zábavný večírek“.

Musím ti připomínat, co se stalo minule?

Stalo se pár chybiček.

Chybiček, to tedy.

- Nic ti neuteče, jen… - Dort. Ostatní děti.

- Lucky… - Zábava!

Slon? No tak!

Vím, že bydlet u dědy není snadné.

Jenže Prescottovi si nemohou vždy dělat, co chtějí.

Dělají to, co je nejlepší pro rodinu.

Tak odtamtud slez a dodělej úkoly z matematiky.

Jestli se ten tvůj nový učitel ještě jednou zhroutí…

- „Pokud vlak jede 25 mil za hodinu…“ - Coro?

- „…a vyjede v 8:00…“ - Coro?

- K čemu mi to kdy bude? - Coro?

Ano, tatínku.

Je to naléhavé.

Moje kravata.

Ne, to je moc.

Představ si to, Coro.

Od železničního barona ke guvernérovi.

A proč? Protože…

Prescottovi se nikdy nevzdávají.

Výtečně! Vážně bychom neměli dát na dveře zámek?

„Pokud musí každých sto mil zastavit a doplnit vodu,

v kolik hodin dorazí do…“ Ahoj, Tome!

Je hezké, že jste se vrátil, pane.

Tome, už jsme o tom mluvili.

Tome, přece mě nechceš zklamat. Tome!

Páni, musíme na ty dveře dát zámek.

Stůj!

Ne!

No tak, stůj!

Proč jsou veverky tak hbité?

Děda mě zabije.

Vítejte, dámy a pánové. Pozval jsem vás sem při příležitosti

zahájení kampaně.

Slibuji vám,

že stát povedu pevnou rukou, stejně jako svou domácnost.

Skoncuji se vším tím… chaosem?

Ahoj, dědo.

Dort.

Titulní stránka je úspěch, ne?

Obvykle.

Dědovi veverka na obličeji sekne.

Časem s námi zase mluvit začne, ne?

Až se mu zahojí tvář.

Děda jen potřebuje klid, aby se mohl věnovat kampani.

Domů se vrátíme, až skončí léto.

Proč nemůžeme do domu u jezera?

Proč? Protože je pořád jaksi pod vodou.

Spolu s mými vzpomínkami z dětství.

Vždyť jsem se omluvila.

Pane Twinklesi, co je to v našem kupé za lidi?

Je mi líto, ale asi se pletete. Tohle…

Pan Twinkles?

Vidělas ten jeho motýlek?

Vypadal vyšňořený jako do divadla.

Počkat. Mají tam, kam jedeme, divadla?

Nebo knihovny?

Nebo zoo?

Nebo cokoliv?

Necháme venkovní svět…

venku, ano?

Nohy.

Možná strávíme léto v divočině,

ale nejsme divoká zvířata.

- Jak vůbec Miradro vypadá? - Miradero.

Jak mu mám říkat?

Říkej mu třeba „tati“.

Nebo „tatínku“

nebo „Jime“.

Jime.

„Ahoj, Jime. Jak ses těch deset let měl?“

Ale zlato.

Když ti máma umřela, neměl to snadné.

Něco se ve tvém otci zlomilo a…

Proč neodjel se mnou?

Broučku, byl sám v divočině s miminkem.

Udělal, co považoval…

Co jsme všichni považovali za nejlepší.

- Tady není záchod? - No prosím!

Lucky!

Toto je soukromé kupé!

Pardon. Jídelní vůz zavírá za pět minut.

Myslím, že je čas na šálek čaje.

Ani se nehni.

Další zastávka je Miradero.

Ale ne!

- Hej! - Pardon.

- Hej! - Hej! Šéfe!

- Zase na mě šahá! - Co jsem ti udělal?

Dort.

Tak jo. Čokoládový, citrónový…

Kokosový!

Jsi moc hodný hoch.

To víš, že jsi.

Lucky!

Lucky!

Sedni!

Ty zlobivé psisko!

Opatrně, princezničko!

Jestli sletíš, někomu bude moc smutno.

- Od těch mustangů… - S dovolením.

- …se radši drž dál. - Pustíte mě?

- Lucky! Tady jsi! - Coro…

Já z tebe budu mít smrt.

Velice vám děkuji, pane…

Říkají mi Hendricks.

Měla bych tě dát na vodítko. Taky to udělám.

Jen moment. Počkej.

Nezapomeň, buď sama sebou.

Tou nejlepší verzí sebe.

Tou, která nezakládá požáry.

- Lucky? - Pardon!

Na šediny jsem ještě mladá.

No tak, neměj obavy. Moc se těší, až tě uvidí.

A vsadím se, že léto uteče mnohem rychleji, než myslíš.

Co je to za puch?

VÍTÁ VÁS MIRADERO

Pardon, paní. Plive.

Neměj obavy, teto Coro.

Vsadím se, že léto uteče rychleji, než myslíš.

Moc vtipné.

To je on?

Ne. Nikde ho nevidím.

Jsme tady správně?

Ano, bohužel.

Kouknu, jestli není v pracovně.

Mezitím se ani nehni.

- Ach jo, mám hlad. - Kde je saloon?

Jo! Bodnul by mi steak!

- Opatruj se, princezničko. - Tohle není pobřeží.

Změna plánů, hoši.

Poslouchejte. Došly nám peníze.

Z vlaku jsem viděl pár koní, co nám vydělají na jízdenku odsud.

Víte, kde jsou peníze? V bankách.

Snad víš, jak to dopadlo minule.

- Co mi uteklo? - Tak běžte. Máknete si.

Tak jo. Půjdeme do toho saloonu.

Dnešní představení vám přináší…

Dámy a pánové, klisny a hřebci…

Pojď sem! Vrať mi tu zmrzlinu!

- Prosím o potlesk… - Jsme přece kámoši.

…pro Valentinu

a Las Caballeras

de Miradero !

Sponzory jsou Železnice Prescott a Grangerova ohrada.

Stáje tak pohodlné, že v nich budete chtít spát sami.

- Fortuno? - Co?

Očekávali jsme tě. Jsi celá máma.

Vážně?

Vy jste ji znala?

Milagro znal každý.

Tu máš. Měla bys ji mít.

Tvoje matka měla stejnou.

- Vítej doma, mi hija ! - Počkejte!

- A teď reiningová šampiónka… - S dovolením.

…a šampiónka taťkova srdce,

moje dcera Pru Grangerová

a nedostižná Chica Linda!

Pru!

Hlava se mi z ní točí už 13 let, tak jsem na to zvyklý.

Koně umí i tohle?

To stačí, ty vejtaho. Nemáš pomáhat doma?

Fortuno Esperanzo Navarro Prescottová, vrať se sem!

- Teto! Tohle musíš vidět. - A další soutěžící.

- To je puch. - Kobylka k pokochání.

To nepotěší.

Tomu říkám elegance.

Famózní zakončení!

Smím vám nabídnout ruku, paní?

Nikolivěk.