Silo

Sakra.

POKUD CHCETE ZNÁT PRAVDU, JDĚTE VE DVĚ NA TRH.

- Ahoj. - Ahoj. Konečně jdu domů.

Jen jsem se chtěla stavit.

- Dnešek byl náročný. - To jo.

- V pořádku? - Jo.

Na radě jsi to zvládla dobře.

Zavedli jsme něco výjimečného.

Smrdí to tu kouřem.

Nechutnala mi polévka, tak jsem si ohřála pizzu.

- Aha, tak… Dobrou noc. - Dobrou noc.

Ten vzkaz není velký problém.

Spíš fakt, že vám o něm lhala.

Díky lékům zapomene na to, co bylo,

pokud ale neuvěří nové verzi skutečnosti,

budeme mít jiné potíže.

Vy, Camille, máte vyprávět příběh, kterému uvěří.

Nechápu, proč to trvá tak dlouho.

Řekl jste měsíc, maximálně dva.

Sesbírali jsme data za 352 let,

která dokazují, že protokol funguje.

Ve většině případů.

Pokud se vše provede správně.

Šest sil úspěšně podstoupilo přenastavení, včetně vás před 140 lety.

Během toho procesu byli někteří jedinci zasaženi.

Vnímám vaši frustraci.

Proces je sice efektivní, ale existují výjimky.

Jedinci jako Juliette Nicholsová, kteří vyžadují delší léčbu.

Vy, Camille, s takovou osobou pracujete.

Hned se cítím lépe.

Její sen napovídá, že si nevědomky vzpomíná na návrat.

Podávejte jí léky další dva týdny.

Posilte její ochranku a zdvojnásobte úsilí,

abyste Nicholsovou přesvědčila, že vám má bezvýhradně důvěřovat.

50 km za Cartersvillem.

Nádhernej západ slunce nad Pine Mountain.

Měli jsme koně, kachny a kozy.

Dva buldoky.

Byli to nejvzteklejší psi na světě.

Jakmile jsme vystoupili z autobusu, hnali nás od hlavní brány k domu.

Když ze mě udělali maskota univerzitního týmu Georgia Bulldogs…

S tím si nelam hlavu.

S čím?

Smála ses tak moc…

že sis učůrla.

Nezním zrovna jako milá ségra.

Naše máma se jmenovala Grace.

A táta…

William.

Prosím tě…

Promiň, Donalde, já prostě nevím, co říct.

Ne.

Ne. Neomlouvej se. Mě to mrzí.

Do hajzlu.

V pořádku?

Věcem většinou nespílám.

Jsou i horší oběti vzteku.

Tenhle automat si o to říká už dávno.

Nechte to být.

S tím si nedělejte starosti.

Je všechno v pořádku?

Jo. Mám tu sestru.

Nebo spíš její tělo.

Sedím tam s někým, s kým jsem mluvil každý den

posledních třicet let, ale kouká na mě jako na taxikáře.

Vy jste Daniel?

Očekávali jsme vás. Já jsem Victor Crnkovich.

Charlottin lékař.

- Těší mě. - Mě taky.

Rád vás poznávám.

Bohužel si vás nepamatuje kvůli mně.

NA MOTIVY KNIŽNÍ SÉRIE SILO

Ty léky jsou jako padací most mezi ní a její pamětí.

Bezpečný příkop mezi povrchem a dnem.

Když se užívají moc dlouho, most zůstane natrvalo otevřený

a paměť už se nevrátí.

Ale až zesílí, léky jí přestaneme podávat,

most spustíme dolů, přejdeme ho a vybereme…

skutečně vybereme,

které vzpomínky jí navrátíme, a které ne.

Zmátl jsem vás tím přirovnáním k padacímu mostu?

Ne.

Já nevím. Ano…

Tenhle rozhovor jsem dneska mezi věcmi k rozjímání neměl.

Padací most se spustí. Jak jí ty vzpomínky vrátíte?

Dokola jí opakujeme její příběh.

Její příběh?

Podívejte se.

Proč světu vládnou lidé, a ne lidoopi?

To nevím.

Protilehlý palec.

Lepší motorika.

- Větší mozek. Méně chlupů. - Tak jo.

Zkusíme to jinak. Co celý den děláte?

Právě teď? Volám cizím lidem a prosím je o peníze.

Přesně tak. Oslovujete lidi a vyprávíte jim příběh.

Vezmete data a připíšete jim význam.

To děláme, takoví jsme. Vypravěči připisující význam.

Máme jedinou superschopnost. Vy, já, Charlotte.

Jsme jen sbírky příběhů, které si vykládáme.

Paměť je naše vnitřní biografie.

Informace nabité významem, abychom věděli, kdo jsme.

Ty léky Charlottinu knihu vymazaly.

Dobře? Jak už jsem řekl,

přestaneme je podávat a vzpomínku za vzpomínkou

jí její příběh zase vrátíme zpátky.

- Vzpomínku za vzpomínkou? - Ano.

Milující sestra,

výborná námořní pilotka.

Dokonce i misi do Íránu, ale budete mít na výběr.

Danieli, nebudete ji muset ochromit celou pravdou.

Tím traumatem, co se přihodilo její letce.

To může zůstat zapomenuté.

Můžu jí lhát?

Uvěřila by tomu?

Proč byste lhal?

Má na mě názory, které by mohla zapomenout.

Vlastně byste jí lež podsunout mohl.

Vyžadovalo by to hodně času a úsilí.

Vzpomínky se vracejí rychle, protože nikam nezmizely, jen jsou skryté.

Aby se jí vrátily staré vzpomínky, potřebujete artefakty.

Předměty z jejího života a dětství.

Paměť je v těle, nejen v mozku.

Je ve vůních minulosti a ve významu,

kterým jsme obalili předměty z dětství.

Jsou to zkratky, pomocí kterých probouzíme nervové dráhy.

V dětství nám zemřeli rodiče.

Žili jsme u tety.

Moc věcí nám z toho období nezbylo.

To mě mrzí, ale nejde jen o jedničky a nuly.

Nejde jen o neurony a axony, ale je v tom víc.

Něco záhadného jako…

Jako je duše.

Tu nedokážu ovládat já ani nikdo jiný.

Takže občas, asi v 10 % případů, to nefunguje.

Ona ale reaguje dobře, takže mějte naději.

Dobře? Tak jo.

DOHODA

Promiňte mi to vyrušení. Je tu nějaká žena.

Nahlásila pohřešovaného, ale prý vás musí vidět.

Nejde o kdejakého pohřešovaného.

Jak se ta osoba jmenuje?

Orla Kentová.

Je to moje sestra.

Stín vedoucí zásobování?

Viděl jsem ji včera na radě sila.

Mluvil jsem s ní.

- Pohřešuje se? - Večer po směně za mnou chodívá.

Ale včera nepřišla.

Možná šla domů a zdřímla si.

Ne, poslala by mi vzkaz.

Rodiče jsou staří.

Dělají si starosti. Máme takovou dohodu.

Už od mala. Žádné nevysvětlené absence, žádné důvody k obavám.

Vím, že máte na práci hodně věcí,

které jsou pro silo důležitější, ale něco tu nehraje.

Cítím to v kostech.

Rodičům jsem zalhala.

Řekla jsem, že u mě Orla včera byla.

Nemůžu jim lhát i dneska.

Dobře.

Tak dobře.

SOUKROMÁ ZPRÁVA CARLU MCLAINOVOU – ÚSEK: ZÁSOBOVÁNÍ

Děkuju.

POTŘEBUJU INFORMACE OHLEDNĚ ORLY KENTOVÉ.

AŤ KONTAKTUJE SVOJI SESTRU.

Je to celé morbidní.

Crnkovich?

Ne, já.

Chce po mně, abych s nákupním vozíkem vjel do jejího mozku,

vybral spoustu součástek a seskládal jí duši.

No…

Naše identita je přece soubor vzpomínek, ne?

Asi ano.

Zašla bych se za ní podívat, jestli to nevadí.

Jako civilistka přinesu zraněné veteránce bonbony a časopisy. Udělám to ráda.

Jistě.

Danieli.

- Zdravím. - Helen.

- Ahoj. - Ahoj.

Znáš Annu Thurmanovou?

Helen Drewová.

Oficiálně ne.

Co vás vaše matka zlanařila, jsou její argumenty neprůstřelné, takže…

S Helen jsme souhrou náhod byli na rande.

Nebylo to rande.

Chtěla jsem s tebou mluvit. Vím o tvé sestře.

- Moc mě to mrzí. - Díky.

Je ve vojenské nemocnici?

Ne, převezli ji na kliniku Heidi Stensenové.

Páni.

Někdo musel využít vlivu.

Neumím si představit, že by letkyně měla tolik našetřeno.

Víte, pan doktor Crnkovich ošetřuje veterány zdarma už léta.

Jo, nejspíš jo.

První studii dělal na vězních v zemích,

které byly Státům natolik zavázané, že nemohly odmítnout.

Druhá byla pro Ministerstvo obrany na nováčcích, co nerozhodují o své léčbě.

V obou případech vzal velkou houbu na tabuli

a vymazal jim vzpomínky.