Cyrano

Mám hlad.

Dáma si nikdy nestěžuje.

Šaty jíst nemůžeme.

Kéž by byl hrabě poslal chleba.

Myslím, že si tě chce vzít.

To si raději vezmu tebe.

Je to hrabě.

A ty, má drahá, rychle stárnoucí sirotek.

Ach, Marie!

Nenechám se zachraňovat. Nejsem v nesnázích.

Nemáme peníze. Ani vindru.

Naše země je celý tvůj život ve válce

-a za války se musí dělat kompromisy. -Za války se musí dělat kompromisy.

Já hraběte de Guiche nemiluji.

Obleč si ty šaty, které poslal.

Ne. Červená je vulgární a čpí chlípností.

Neviděla jsi moje boty?

-Jestli ho nemiluješ... -Ani se mi nelíbí.

Proč jsi přijala jeho pozvání do divadla?

Protože si nemůžeme lístky dovolit a já tu hru chci vidět.

Už je tady!

Je tady.

Je tady. Nebuď na něj hrubá.

Nejsem hrubá.

Jen tajemně odtažitá, a mít zpoždění je v módě.

Kde mám boty?

Jestli ho rozzlobíš, zničí nás.

Vezmi si hraběte a budeš bohatá.

Dobře se vdát je tvoje jediná možnost.

Nemám v úmyslu si nikoho brát.

Věř mi, život staré panny je chmurný.

A láska pro tebe nic neznamená?

Může být čarovná rok či dva, ale láska nikdy nevydrží.

Zato kompromis a oběť vydrží.

Lásku potřebují děti.

Dospělí potřebují peníze.

Ahoj, Jacquesi.

Marie. Marie.

Řekni své paní, že dluží nájem za dva měsíce.

Zaplatí, slibuju.

Dva měsíce!

Marie!

Jsou velmi půvabné.

Toužím vás vidět v karmínovém hedvábí.

-Nemohla jsem si ty šaty vzít. -Ach?

Nemám boty, jež by se k nim hodily.

Pak budu muset tento stav napravit.

Možná měl dobrý hrabě poslat ty šaty vám, Valverte.

Ach, ne, zkoušel jsem si je.

Byly mi příliš volné na hrudi.

Alespoň máte více než jeden pár bot.

Jaký je to pocit

Pomalu tančit na slunci

S někým, koho miluješ?

S někým, kdo tě vidí

A nikdy tě nenechá

Samotnou, ať se děje cokoliv

Potřebuji pro někoho zemřít

Psát pro něj básně a plakat

A nestydět se

Nejsem ničí mazlíček

Ničí manželka, ničí žena

Nebudu hrát takovou hru

Dala bych cokoli za to, aby někdo řekl

Že beze mě nemůže žít

A že tu pro mě bude navždy

Dala bych cokoli, aby mi někdo řekl

Že ať už to bude sebehorší

Ode mě se neodvrátí

Co můžeš dělat

Když stále čekáš

Že najdeš lásku na první pohled?

Jestli jsem naivní

Proč všechny básně

Říkají, že ji možná najdu?

Slyšela jsem písně, jež říkají

Že láska všechno přemůže

Ať už tomu říkáš jakkoliv

Je přímo před tebou

Ať už jsi kdekoliv

Stačí se jí jen domoci Domoci

Kdo je to?

Hrabě de Guiche.

Nad ním je už jen král.

Ne, ta dáma.

Ach, Roxana.

Na ni rozhodně nemáš, příteli.

Ach, jak skvostné stuhy, hrabě de Guichi.

Nádherný lem. A střih.

Jelenice a bobr, dámy.

Jelenice a bobr.

Ano, děkuji.

Stůjte, pane.

Můžete, pane.

Buď rychlý, buď lstivý.

Okrádej ženy a muže bez mečů.

A děti?

Dítě s plnou tabatěrkou je dospělé.

Dala bych cokoliv za to Aby mi někdo řekl

Že beze mě nemůže žít

A že tu pro mě bude navždy

Dala bych cokoliv, aby mi někdo řekl

Že ať už to bude sebehorší

Ode mě se neodvrátí

Pokud přijde láska, pocítím ji A její upřený zrak

Bude svobodou na první pohled

Budu se vznášet

Pokud láska přijde, netroufnu si utéct

Spolknu svou hrdost

A požádám tě

Abys zůstal

Zloděj!

Hej!

Zastavte toho kluka!

Hej! Zastavte ho!

Hrajte!

Neviděl jsi Cyrana?

Ještě ne.

Dala byste si pomeranč? Jo?

Plaťte! Plaťte! Plaťte!

Divadlo.

Dýchej ho, chlapče. Doslova.

Cítíš to? Ano?

Dnes večer uvidíš velkolepého Montfleuryho,

největšího herce své generace.

Montfleury.

On?

Montfleury!

Bravo! Bravo!

Šťastný je ten, kdo daleko od dvora a rozmarů společnosti,

v odloučení, jež sám na sebe uvalil,

ostatních se straní.

A ten, kdo,

když něžný vítr toužebně si fičí...

Montfleury, co tady děláte?

Cyrano?

-Cyrano? -Ano.

Po vašem představení z minulého týdne

jsem vám poslal dopis a žádal vás, abyste se odebral na odpočinek.

Cyrano.

Šťastný je ten, kdo daleko od dvora a rozmarů...

Dostal jste můj dopis?

Ano, dostal jsem váš dopis. A spálil jsem ho.

Jsem profesionální herec.

-Ano, to jste! -Bravo!

Získal jsem mnohá ocenění.

Tak jest!

Hrál jsem u dvora pro samotného krále.

-Vskutku, ano. -Ano!

Ano.

Úspěšně bavím lid už přes třicet let.

A teď budu hrát!

-Hraj! Hraj! Hraj! -Hraj! Hraj! Hraj!

Hraj! Hraj! Hraj!

Hraj!

Šťastný je ten, kdo...

Poslední varování!

Urážíte-li mne, urážíte múzu dramatu.

Ba co hůř, znesvěcujete toto divadlo,

tavnou pec lidské...

lidskosti.

Slyšte, slyšte!

Tato posvátná prkna.

Ne, pane. To není pravda.

Je mi líto, ale lžete.

Udělal jste si z tohoto jeviště svůj osobní chlívek.

Múza dramatu utekla z budovy.

Uprchla, když jste začal přehrávat

tím svým mocným hlasem.

Ta ubohá múza neměla na výběr.

Miluji tohle místo a všechno, co znamená.

Poezii, romanci, hrůzu, pravdu.

Miluji to tu už od raného mládí.

Nemohu stát stranou, zatímco vy tu vše zneuctíváte

svou pompou a pazvuky.

Nesnesu vaše dusání

a příšerné paruky.

Montfleury, opustil jste pravdu.

Ztratil jste duši.

Nevzpomínáte si, co je pravda a co jí sluší.

Opusťte jeviště a už se nevracejte.

A já zatleskám vaší cti, již tím nově získáte.

Odejdi, Montfleury.

Z tohoto pódia se nehnu ani na krok.

Jsem nepostradatelný.

Pokud neodejdete po výzvě, pak budu nucen použít sílu.

Pomoc! Pomozte mi někdo!

Chraňte mě!

Zatkněte ho! Pomoc!

Prosím! Pomozte mi!

-Prosím, Cyrano. Prosím. -Kdo ochrání tento obří vuřt?

Podstoupím souboj s jakýmkoliv dobrovolníkem...

s veškerou ctí úměrnou jeho postavení.

Je někdo ochoten za Montfleuryho bojovat?

Nejste zrovna Samson.

A nejsem ani Goliáš. Ale bojuji jako oba dva naráz.

Myslím, že ne.

Goliáš byl obr.

Nechcete si to rozmyslet?

Žádní dobrovolníci?