The Comeback Trail

BONTONFILM uvádí

-„Hollywood, Kalifornie, 1974“ -Neznesvěcujte svaté slovo Boží!

-„Zabijácké jeptišky“ -1, 2, 3, 4. K Bohu naše činy míří!

-5, 6, 7, 8. Bez Bible nepoznáš posun! -Zamezte natáčení neuctivých filmů!

„Bůh je láska“

Zastavte násilí!

Ještě nikdy jsem u našeho filmu neviděl frontu přes celej blok.

-To jsou protestující, strejdo Maxi. -Možná ten film předběhl dobu.

Nikdy nevíš, Waltere. Když mělo premiéru Svěcení jara Igora Stravinského…

v Divadle na Champs-Élysées v Paříži, byli lidé tak uchváceni…

jeho jedinečnou atonalitou, že mezi diváky došlo k pěstní potyčce.

-Co to má společnýho s náma? -Jen to říkám.

Nesnesitelný nevkus filmu se může rovnat pouze jeho neobratnému provedení.

Jedinou dobrou věcí na tomto filmu je,

že po devadesáti minutách skončí.

-Říkal jsi, že je to dobrá recenze. -Vždyť je. Bavil je konec.

Rouhačství! Jste ďáblové! Ďáblové!

-Dost zneužívání! -5, 6, 7, 8. Bez Bible nepoznáš posun!

Strejdo Maxi, musím se tě na něco zeptat.

-Už to děláme dlouho a… -A co?

Já nevím. Neměli bychom…

-…skončit? -Budu dělat, že jsem to neslyšel.

Skončit? Tobě snad kurvafix přeskočilo. Skončit, Waltere?

Kousni se do jazyka. My nekončíme. Jsme Filmová produkce Zázrak.

-Jaké máme heslo? Když je to dobrý, je to… -Zázrak. -Zázrak. Přesně.

Proč si říkáme Filmová produkce Zázrak? Protože zázraky se dějí.

Stávají se každý den. Nám ne, ale jsou skutečné.

Stačí mít oči otevřené a svobodné srdce, aby až se náš zázrak ukáže,

uvidíme ho a chytneme za pačesy. Jasný?

Dobře. Pojďme najít náš zázrak.

-Bezva. Pomůžeš mi s placením? -Jasně.

1, 2, 3, 4. K Bohu naše činy míří!

Bojkotujte filmy od Produkce Zázrak!

Nejsou zázračné! Jsou rouhačské!

5, 6, 7, 8. Bez Bible nepoznáš posun!

Autobazar Avon. Scéna první. První záběr.

Zdar. Jsem Duke Mon…

Pardon.

-Vezmu to znova. Točte dál. -To nic. Natáčíme na videokazetu.

-Cože? -To je novinka. Točíme pořád.

Je to na vás, Dukeu.

„Mé srdce pěje jen pro tebe“

„Duke Montana a Zlaté laso“

„Duke Montana a Říční vlci“

Sakra.

PODFUK ZA VŠECHNY PRACHY

Ahoj, Reggie. Jsem rád, žes přišel.

Nejdřív jsem si říkal, že ti šoupnu do káry bombu.

Jako ten mexickej kluk v Doteku zla od Orsona Wellese.

To byl hajzlík.

Pak jsem si řekl, že ne. Ne, bude lepší, když ho ubodám.

Jako Tony Perkins Janet Leighovou v Psychu.

Ten zmrd festovně miloval svou mámu.

A pak jsem si řekl: „Ne, ne, ne. Víš, co udělám?

Shodím ho ze schodů jako Richard Widmark tu starou můru v Polibku smrti.“

Pamatuješ Tommyho Uda?

Ten jsem neviděl.

Pustit jsi mě nechtěl? Jako C. Rains J. Garfielda v Udělali ze mne zločince?

-Ten film mě hrozně sral. -To máš blbý. Mně se líbil.

Máš smůlu, Maxi. Teď nastala chvíle,

kdy život nebude napodobovat umění.

Dobře. Reggie. Reggie, poslouchej.

Říkal jsem ti to. Tohle je filmovej byznys.

Vždycky může přijít ztráta. To jsem ti říkal.

Ztráta?

Šel jsem kolem kina. Neprodal jsi ani jeden zatracenej lístek!

-To musí bejt kurevskej rekord! -Není to moje vina.

Já nic neudělal. Ty zatracený katolíci se pomátli.

Nikoho do kina nepustí. Ale tohle se přežene. Jen si počkej.

A všechny ty články jsou pro nás super. Takovou publicitu si nekoupíš.

Poslouchej mě, Maxi. Tahle sračka mě stála 350 tisíc dolarů.

-Chci svoje prachy nazpátek. Všechny. -Ale já ty prachy nemám. Jsou na plátně.

-Jasnej hit. To jsi říkal. -To jsem říkal? Fakticky?

-Jo. Zaručenej hit. -Všichni jsme ty kecy slyšeli.

Reggie, neblázni. Jsem producent. Nemůžeš věřit všemu, co říkám,

když sháním peníze. Občas se nechám unést. To je normální.

Dej mi čas a já ty peníze vrátím. Všechny ti je vrátím. Slibuju.

-Lžeš. -Přísahám, že nelžu.

No, možná trošku lžu. Ale pochop to, jsem šíbr. Jsem producent.

Je to můj džob. A slibuju ti, že prošmejdím každej kout, roh, mezírku.

Nenechám kámen na kameni. Vyčerpám všechny zdroje,

dokud ti všechny prachy nevrátím. To ti slibuju.

-Jsme v cajku? -Jasně že jsme v cajku.

-Dobře. Máš 72 hodin. -72 hodin?

-Pak tě uškrtím. -Jako Tony Curtis v Bostonským případu?

-Si piš. -Dobře.

Ten film mám rád.

Byl tak zlitej, že se neudržel na nohou.

Tak tam strčili mě. Zaplaťpánbůh jsem mistr improvizace.

A pak si říkám: „Stejně je to všem u prdele. Francouzi anglicky neumí.“

Ochranka! Kdo sem pustil tohohle chlapa?

Vtipný.

-Max Barber. -Jimmy Moore.

-Mám radši „James“. -Pamatuju si tě, když jsi byl chlapeček.

To už je hodně dávno, Maxi.

Věci se změnily.

Jo.

-Můžeme si promluvit v soukromí? -Jasná věc.

Nech mě hádat. Potřebuješ prachy.

To je tak evidentní?

Ne. Na očích ti to nevidím.

Ani z postoje to nevyčtu. Vždycky jsi uměl skrývat pohnutky.

To je jedna z mnoha věcí, co jsem se od tebe naučil, Maxi.

Nikdy nedej najevo, co se v tobě odehrává. Posaď se.

Už se to rozneslo, Maxi.

Dlužíš 350 tisíc dolarů Reggiemu Fontaineovi za svůj poslední opus.

Hele, Jimmy… Teda Jamesi.

Je to jen krátkodobý, věř mi.

Copak? Sázíš na to, že ti opakovaně padne hlava?

Jasně. Moc vtipný.

Jen si dělám srandu, Maxi. Rád ti je dám. Ze starýho přátelství.

Děkuju.

Ale jednu věc potřebuju na oplátku.

Scénář Terryho Millera. Ráj. Chci ho.

To… To ne, Jimmy. Ne.

Lepší scénář jsem nečetl. Garantuje mi Oscara za nejlepší film. Chci ho.

-To nemůžu. Vážně. Cokoli jinýho. -Stejně ho nenatočíš, Maxi.

Bude stát 10 milionů dolarů, aby vypadal k světu.

Já ty peníze splaším v mžiku. Ty je nedáš do kupy ani za tucet životů.

-Proč jsi tak zatraceně paličatej? -Ten scénář je moje dítě.

-Drží mě při životě, Jimmy. To nemůžu. -Počkej. Zapomněl jsi, od koho ho máš?

Od tebe. A co? Kdo se na tom nadřel?

Kdo musel píchat jeho vdovu, aby získal práva? Já. Víš, jakou to vyžadovalo kuráž?

Mohl jsi ho udělat před lety, když jsi byl skoro někdo.

-Tys ho chtěl natočit s Frankem Piercem. -Frank Pierce je filmová hvězda!

Frank Pierce je vometák. To vůbec není role pro něj! Úplně bys to zničil!

-Aspoň by bylo co ničit! -Ale…

350 tisíc dolarů, Maxi. Šek ti vypíšu hned.

Získám ten scénář jednou provždy a ty nepřijdeš o kejhák.

To nemůžu. Nemůžu.

500 tisíc dolarů, Maxi.

Rozhodně ne. Nemůžu.

750.

Nemůžu. Nemůžu.

Dobře. Milion dolarů, Maxi.

Milion?

Ne, ne. To nemůžu. Ne, ne…

Ten scénář ti fakt nemůžu nechat.

Každá scéna je dokonalá. Co slovo, to perla.

Nejsi toho scénáře hoden. Nezasloužíš si ho. Nikdy ho nedostaneš.

Zničil bys ho. A Frank Pierce by ho zničil tuplem.

To mi ty peníze nemůžeš dát? Musíš mě ponižovat?

Tak to natočím s Walterem po tvý smrti.

Radši ho dám Edu Woodovi, než aby skončil v tvejch špinavejch haksnách!

Pozdravuj ode mě Reggieho, ty parchante umíněná!

Víš, co točíš? Točíš srágory a já vyhrávám Oscary!

-Brýtro. -Dobrý ráno.

-Co je to? -Dárek od Jimmyho Moorea, ale divnej.

-Co znamená ten lístek? Někdo zemřel? -Netuším. -Taky poslal tohle.

Proč ti sakra posílá lopatu a pytel vápna?

To je takovej vtípek mezi námi dvěma.

-Nechceš mi ho říct? -Ani ne. Nějaký vzkazy?

Jo. Od Reggieho Fontainea.

Řekl jen: „48 hodin.“

-Co to sakra znamená? -Nevím.

Dnes ráno toho moc nevíš, co?

Waltere.

Jsi můj synovec.

Kdyby se mi, nedej Bože, něco stalo, tohle všechno bude tvoje,

takže máš asi právo vědět, co se děje.

Oba víme, že Jimmy Moore chce Ráj už celou věčnost.

-Jo. -A včera večer

mi dal nabídku, že scénář koupí.

-Kolik? -Bylo to hodně. -Kolik je hodně?

Milion dolarů.

Milion dolarů. Co jsi mu na to řekl?

-Co myslíš? -Asi jsi řekl „ano“.

-Řekl jsem „ne“. -Co? Blázníš? Je to milion dolarů!

Co z nás bude, když přijdeme o sny?

Boháči.

Waltere, ne, ne.

Waltere, tenhle scénář, Ráj, je jeden z nejlepších, co kdy kdo napsal.

Vyhrajeme Ceny Akademie. My dva se budeme klanět na jevišti.

Budeme si na pódiu navzájem děkovat, navzájem děkovat.

Ale milion dolarů. Nejenom že splatíme dluhy, budeme si žít na vysoký noze.

-S milionem natočíme tucet filmů. -Nesnesu představu, že to bude točit.

Po vší mý posraný dřině, proč by to měl dělat on? Proč by se měl uklánět?

Sklízet pocty? Všechno jsem to oddřel já, kurva! Jenom já. Já! Já!

Nechápeš to? Já!

-Nejsem blbec. Vím, že jsi v průšvihu. -V průšvihu? O čem to mluvíš?

No tak. Ty kytky, ta lopata a to vápno. Někdo mluví o 48 hodinách.

-Nejsem blbec. -Co tím naznačuješ?

Myslím, že jsi našeho investora, pana Fontainea, nevykreslil v plné kráse.

Waltere, občas mě udivuje tvá schopnost spojovat si souvislosti. To je úžasný.

-Nechovej se povýšeně. -Nechovám. -Chováš.

-Nechovám. -Ale jo. Mluvíš se mnou jako s malým.

-Jako se synovcem. -To není pravda!

Dobrá. Ano. Dobře. Jsme v průšvihu.

To už tady bylo. Věčně jsme v průšvihu, ale pokaždý se z toho dostaneme.

To umíme. Jsme Filmová produkce Zázrak. Jaké je naše heslo?

Heslo nech bejt. Včera jsi mluvil o zázracích.

Že existují. A stačí si je uvědomit, když se objeví.

Povím ti, co je zázrak. Že ti chce Jimmy Moore vypsat šek…

na milion dolarů za nějakej pitomej scénář.

Jak můžeš říct „pitomej scénář“?

Jak můžeš říct „pitomej scénář“? Okamžitě to odvolej! Taky jsi na tom dělal.

Buď jednou v životě praktickej. Prodej ten scénář. Podívej, jak to tu vypadá.

Zlepšíš nám tím život. Zlepši si život, dokud můžeš, ano?

Prosím. Zachovej se dospěle.

Takže souhlasíme? Milion dvě stě?