Born of Hope

V historii našeho světa se odehrálo mnoho příběhů.

Mnohé jsou ztraceny...

roztroušené ve větrech času...

dál, než kam sahá lidská paměť.

Ale tento příběh, náš příběh...

by neměl být zapomenut.

Tati...

Maio!

Uteč! Maio, utěč!

Maio! Utíkej!

ZROZENÍ NADĚJĚ

Přišli jsme z vody.

Teče z našich dávných dní

dlouhými roky do tohoto okamžiku.

Žene se našimi životy jako pokrevní linie králů.

Rychle plynoucí proud vzpomínek...

a žalu.

Jedna kapka vody,...

... krve...

a po ní další...

se mohou stát vlnkami,...

řekou,...

stoupajícím proudem.

Nezastavitelným, který po chvíli

prolomí všechny překážky, aby znovu plynul volně

na cestě za svým osudem.

Zbytky věrných...

Dúnadané

Lid ze Západu

Byli roztroušení a v malém počtu

a obklopeni mnohými nebezpečími.

Neboť temný pán Sauron nezapomněl na to, co bylo.

A ze všech národů Středozemně

na nikoho nehleděl s větší nenávistí

a strachem než na Dúnadany.

Rozšířil svou vůli mezi svými služebníky.

A po celá ta dlouhá léta stále toužil vypátrat, zda jsou Isildurovi potomci stále naživu.

Aby je mohl zničit... - Honem!

a poslední z jeho největších nepřátel by byli ztraceni...

navěky.

Honem! Honem!

Dírhaeli!

Ivorwen, Gilraen, běžte. Prosím!

Nechci vás dnes ztratit všechny!

Arathorne!

Máš mé díky, pane,

a jakoukoliv službu, kterou bych mohl já a moje rodina prokázat tobě a rodině tvojí.

Dlužíme ti naše životy.

Tak jako já dlužím svůj život vám. Děkuji ti, paní.

Vůbec nemáte, za co děkovat, můj pane.

Nemůžeme tu zůstat. Kam jste měli namířeno?

Nevím, můj pane.

Skřeti spálili naše vesnice, povraždili lidi...

Ti, kteří přežili, se rozutekli a já nevím, kam.

Dorlad, můj syn...

Zabili ho, když nás bránil.

Nenechali bychom jeho tělo skřetům na jejich kruté hry.

Váš syn bude odpočívat v pokoji, paní.

Půjdete s námi. - Arathorne!

Arathorn?

Ty ho znáš, otče?

Ano... Nebo jsem ho znával, když byl ještě dítě.

Je-li to ten samý člověk, je to syn mého přítele a příbuzného.

Našeho náčelníka, pána Aradora.

Isildurův dědic.

Co se děje?

Zdá se, že byli za kořistí.

Ale tohle jsou jen tretky.

Je to zvláštní... Skřeti hledají zlato a klenoty v Divočině...

Ale proč?

Každým dnem jsi mu podobnější. - A je to to, co by chtěl?

Vrčel by na mě, že tě nechávám zaujmout jeho místo.

"Divočina není dobré místo pro mou dceru!"

Ale pořád jsem rád, že jsem tě cvičil.

To já taky. - Pane Arathorne.

Ti už nepřinesou žádné zprávy tomu, kdo je poslal. - Dobrá práce, Halbarone.

Teď musíme dopravit tyhle tři do bezpečí.

Půjdeme do Taurdalu, naší vesnice, pane...

Dírhael. To je má žena Ivorwen a má dcera...

Gilraen.

A já jsem Arathorn...

Syny Aradorův.

Vskutku.

Ne, ne, neklaňte se.

Až přijdete k mému otci, můžete ho takto pozdravit.

Ale teď si musíme pospíšit.

Žárlivé srdce nenajde místo pro opravdovou lásku,

ani když stojí přímo za ním.

Na co bych měla žárlit?

Viděl jsem ten pohled mezi nimi... stejně jako ty.

Tvé oči tě klamou.

A kromě toho, nemá to se mnou nic společného.

Nemá? - Ne!

A s tebou taky ne, Dírhaborne.

A tak Arathorn a jeho hraničáři vedli truchlící rodinu na sever,

přes mohutné řeky

a rozlehlými hvozdy Rhudauru.

Zemí, nad kterou stále bděly pozorné zraky Dúnadanú,

a přivedli je k jeho otci, pánu Aradorovi.

Ve skryté osadě Taurdalu.

Pojď, můj starý příteli a příbuzný.

Dopřejme vašemu synovi mír a čest, jaké si zasloužil.

Protože beru vaši ztrátu jako mou ztrátu

a váš žal za svůj vlastní.

Žel...

Nebude žádný dlouhý spánek ve starých kamenných síních

pro syna z domu Aranathova.

Ale neuvidím tvé kosti zneuctěné, Dorlade,

až se služebníci Zla znovu pokusí vyhnat otce Dúnadanú.

Sbohem.

Přišel jsem tě poprosit o prominutí.

Dlouho jsem si myslel, že tvé city k Arathornovi

nejsou nic víc než rozmar, který tě přejde.

A že časem by ses od něj odtrhla a konečně se rozhlédla kolem sebe.

Nechápal jsem to...

Až do včerejšího večera.

Strávila jsem po jeho bohu roky, a přesto je mezi námi propast,

kterou dokázaly odhalit až plameny pohřební hranice cizího člověka.

Nemohu soupeřit s takovou krásou a žalem.

El,

každý muž by si pokládal za čest moci tě nazývat svou.

Přinesla bych mu jen trápení...

Lorde Dírhaeli, otče...

Tohle jsme našli po včerejším útoku.

Je zvláštní, jak může tak malá věc

přinést do našich životů tak velikou temnotu a změnu.

Pán Arador teď měl mnohé věci na přemýšlení.

K jeho uším dolehly zprávy o skřetech, kteří přepadávali ostatní vesnice.

Mírumilovné usedlosti, příliš vzdálené od pomoci,

byly také ohrožovány.

Taurdal praskal ve švech, protože mnoho Dúnadanů opustilo jejich domovy

a hledalo bezpečí ve velkém počtu.

A tak Arador vedl své statečné hraničáře

na výpravě za očištěním země od hrozby, která sužovala jeho lid.

Ale nejschopnější z jeho mužů, neměl být po jeho boku.

Jaká je úroda, má paní? - Bohatá, můj pane...

Čekal jsem na cestu trochu víc.

Vy odcházíte?

Otec mne pověřil vypátráním záměru nepřátel v chladných horách na východě.

Samotného? - Ano.

To je nebezpečný úkol, můj pane. - Vskutku.

Bývala doba, kdy se mnou takové nebezpečí ani nepohlo

a každičký kousek ze mne nadšeně putoval až na konec světa sloužíc našim lidem.

Ale teď?

Teď část ze mne zůstává zde.

A je to mé srdce.

Můj pane...

Omlouvám se, má paní, nechtěl jsem vás rozrušit.

Budu hledět na západ a čekat na váš bezpečný návrat.

Má paní.

Se srdcem plným radosti

putoval Arathorn daleko za rozpadlá města Arnoru.

Zatímco Arathorn osaměle putovat do chladných hor,

Gilraen čekala na jeho návrat domů

v pohasínajícím létě na Západě.

Čas od času sama vycházela hluboko do lesa,

aby zjistila, jestli už se vrací. - Gilraen!

Proč to ta holka dělá?

Ty víš, na koho čeká.

Je ještě moc mladá. - Ale ne bez rozumu.

Srdce mi říká, že Arathorn bude nosit Barahirův prsten dříve, než by se čekalo.

Ale přesto si nemyslím, že povede Dúnadany dlouho poté, co si jej nasadí na prst.

Tak jim nestůj v cestě, Dírhaeli.

Protože když se tihle dva ožení brzy, možná se pro náš lid ještě narodí naděje.

Ale pokud ne, je možné, že v té narůstající temnotě

Dúnadané nakonec padnou a už nikdy znovu nepovstanou.

Dopřej jim to štěstí, které spolu mohou mít.

Deš pozdě!

Kde sou vostatní? - Zabitý!

Přepadli nás! Všude byli duchové!

To nejsou duchové! Jenom hraničáři, ty srabe!

Seš na houby, jako tyhle dva!

Přinesli ste to?

Tyhle sou na nic! Furt ste nenašli ten prsten, kterej Sauron hledá!

Děte zpátky! Najděte ho!

Jak? Nezbylo nás dost. - Potřebujem čas, abysme sehnali další.

Byla to chyba zaútočit na duchy ze tmy, Šaknare!

Já nedělám chyby!

Já teď du nahlásit vaši neschopnost Sauronovi do Dol Gulduru.

Sežeňtě si další skřety, když musíte, ale pošlete ven špehy.

Až se vrátím, chci vědět, kde to je!

Co je?

Cítím lidský maso. - To není možný.

Ty to necítíš?

Arathorne! Vrátil ses.

Neměla bys chodit tak daleko do lesa sama.

Já vím, já... - Ššššt...

Arathorne...

Hraničáři. Nepůjdeš za nimi?

Brzy nás najdou sami.

Takže... si musím pospíšit. Nebo zmeškám svou šanci.

Šanci na co?

Doufám, že jim to chvíli potrvá.

Vycvičil jsem je příliš dobře.

Můj pane...

Zašla jsem příliš daleko od vesnice,

ale váš kapitán mne našel.

Jsem ti k službám, můj pane.

A já budu vždy k tvým.

Halbarone, doveď paní Gilraen zpátky do vesnice. - Jistě, můj pane.