The first 200 lines.
Ahoj.
PRVNÍ DEN
Tady máš.
Někdy se zdá, jako by se věci nikdy nezměnily.
Ale slibuji,
že se mění.
Musí.
A neříkám, že snadno.
Změna s sebou přináší pocity ztráty.
A...
můžeme cítit odpor,
že je toho na světě třeba tolik změnit.
Kde mám začít? Že?
Když se tak cítíte,
to je chvíle, kdy je třeba začít pracovat.
Na čemkoli, co vás nabudí, prostě začnete.
Když se porozhlédnete,
uvidíte, že nejste sami.
Nikdy si neříkejte, že nemůžete nic dělat.
Prosím.
To je mé přání.
A po tomto kurzu vím,
že se nebudete bát mluvit.
Dobrá. To je vše.
Máte 90 minut.
Ať můžu být hrdá.
Dobrá práce.
Profesorko, jen vám chci poděkovat
za vypořádání se s mým rozvrhem.
To je od tebe moc milé, ale funguje to díky tobě.
Kéž byste vedla i jiné hodiny.
Ráda učím základy.
DĚKUJI VÁM
SNAD SE BRZY UVIDÍME. GRETCHEN.
Jak říká oblíbený aforista, „Kdo neumí, ten učí.“
A kdo neumí učit, stává se děkanem,
ale to už je jiný rozhovor
George hrál klíčovou roli
při budování kultury tohoto oddělení
a všichni jsme těžili z jeho moudrosti
a jeho humor nám zvedal náladu.
A... Trochu osobnější poznámka, já jsem prostě pokorný a vděčný,
že tě mohu nazývat kolegou, mentorem a kámošem na rybaření.
Vážně, lidi, tenhle chlapík umí nahazovat.
Viděl jsem, jak loví pstruha
v jednom metru vody.
Nedělám si srandu.
Už jsem ho ztrapnil dost.
Na George.
Díky, kámo.
Bude těžké tě nahradit. To ti povím.
Ahoj, Arthure.
Sandro, jak se držíš? Vše dobré?
- Mám se dobře. - Jo.
Nechtěl jsem o tom mluvit na schůzi,
ale upřímnou soustrast.
Jsem ráda, že už netrpí.
Jo. Teď už je jí lépe.
Já... Chtěla jsem něco probrat.
Dobře, tak pojď se mnou, musím domů.
Gretchen, můžeš mi dát nějakou tašku?
Viděl jsi ráno červený náklaďák?
Vidím ho pořád.
Je to státní auto.
Ahoj, Todde.
- Měj se, veselé Vánoce. - Myslím v kaňonu.
Parkoval na mé cestě.
Nejspíš lovci, že?
Já nevím.
Susan před několika lety přišla o mámu.
To... to připomíná všechny ty nevyřešené sračky.
Chce to čas. Netrýzni se. Jo?
Jo, nejspíš máš pravdu.
Tak na vánočním večírku!
Bude tam vaječný koňak!
TOHLE JE SOUKROMÝ POZEMEK.
UŽ TU NEPARKUJTE. DÍKY!
DRUHÝ DEN
Tak pojď!
Pojď.
Dobré ráno, madam.
Dobré ráno i vám.
Máte tu skvělé místo.
Rozhodli jsme se jít nahoru do lesa.
Nebudeme na obtíž. Budeme se držet dál.
Musel jste dostat můj vzkaz. Včera jsem vám ho dala na auto.
O tom slyším poprvé. Co... Co tam bylo napsáno?
Že byste tu neměl parkovat.
Aha.
Jen tu není moc podobných míst.
Můžete přijít z druhé strany.
Z druhé strany?
Je to daleko?
Asi 25 kilometrů.
Dvacet čtyři?
Nebudeme střílet
do domu ani do krav.
To jsem nemyslela.
Ano, ale říkáte, abychom šli 25 kiláků sněhem.
To jsem neřekla a neříkám vám ani nic jiného.
Říkám, že se musíte zeptat, než někomu zaparkujete na pozemku.
Vím, kdo jste.
Nevěděl jsem, že jste tady.
Pořád máme čas vyrazit na Blackfoot.
Kašli na ni.
Nastup do auta.
Až moc.
Nikdo samozřejmě nic nenamítá proti základnímu konceptu.
Prostě si myslím, že v první řadě se musíme
podívat na kvalifikaci.
Jak jsme řekli na začátku,
musíme děkanovi představit tři nej kandidáty.
Tečka.
Asi jsem jen zmatený, co myslíme těmi nejlepšími.
Asi bychom se neměli snažit splnit nějakou kvótu.
Rozhodně ne. Samozřejmě. Nikdo nás k tomu nenutí.
To jsou jen faktory, které bychom měli
vzít v úvahu s dalšími.
Chce ještě někdo něco říci?
Ano. Faith?
Pro mě je učení o tom
se ptát
a dávat si výzvy.
Někteří z mých nejlepších studentů byli Indiáni
z rezervace,
protože přinášejí do výuky úplně jiné zkušenosti.
Myslím, že bychom všichni mohli více naslouchat a více se učit
od lidí, kteří nemají stejný pohled jako my.
Můžete tomu říkat rozmanitost.
Já nevím.
Vypadá to jako
správný postup, jak přivést
různé druhy lidí, když je to možné,
a nedělat to samé, co doposud.
Myslím, že to je přesné, Faith.
Nechť je to prioritou.
Dobrá.
Hospodin je můj pastýř. Žalm 23:1
BAPTISTICKÝ KOSTEL
TŘETÍ DEN
POLICEJNÍ AKADEMIE
ČTVRTÝ DEN
Mohla byste vyhláskovat vaše příjmení?
G-U-I-D-R-Y-O-V-Á.
Cassandra Guidryová.
To je teda jméno.
Odkud pocházíte?
New Orleans.
New Orleans.
Jak tomu říkají...
- Big Easy. - Big Easy, jasně.
Byl jsem tam.
Spousta historie tam dole.
Pracujete ve městě?
Učím na univerzitě.
Opravdu?
Jaký předmět?
Omlouvám se.
Je to důležité?
Ano.
Promiňte.
Váš první kontakt byl...
váš jediný kontakt s nimi byl na vaší cestě,
když tam parkovali?
- Před dvěma dny. Ano. - Dobrá.
A... vyhrožovali vám v tu dobu?
Ne zjevně, ale rozhodně jsem se cítila ohrožena.
Dobrá.
Slečno Guidryová.
Ve městě,
spatříte-li někoho na pozemku,
zavoláte policii, že?
Tady je to trochu jiné.
A lidé obecně...
mají tendenci řešit takové věci mezi sebou.
Víte, nechávat maličkosti být
a vyhnout se problémům...
Strážníku, vystřelili šíp do mých dveří.
Tomu rozumím, ale odtáhla jste jim auto.
Možná jsem to neměla dělat,
ale měla jsem na to právo.
Samozřejmě.
Ale chápete, že něco takového
může člověka rozrušit.
A varuji vás,
že pro tyto gentlemany bude to,
že do toho pletete šerifa
dalším polínkem do ohně.
Proč jim říkáte gentlemani?
Zachytila jste jejich poznávací značku?
2-3-8-3-9-5.
A proč tohle všechno máte?
Většinu lidí
by nenapadlo si ty věci nechat.
Asi nejsem většina lidí.
Ano.
Takže...
Děkuji za váš čas.
No a co bude teď?
Vím moc dobře, co jsou zač,
No comments yet. Be the first to leave one.