Saving My Stupid Youth (ごめんね青春！)

Satoši?

Jo, Beijane.

Jejda, není studené. Teplý nevadí?

Jak, Beijane? Co to je?

Promiňte, jdu pozdě.

Kdysi nejlepší kamarád a pak i sok v lásce, Satoši.

Mladší sestra jejich lásky a Heisukova kolegyně Risa.

Toto je jejich první setkáni.

Vítám.

To je spolužák z Tonkó.

To je kolegyně.

Dobrý den, jsem Hačija.

Dobrý den, já jsem Cutaja.

Dobrej, já jsem Hannja.

(maska Hannja: představuje ducha žárlivé ženy. V buddhistickém pojetí symbol osvícené moudrosti)

Houby, jsem bódhisattva.

Víte, ve Wikipedii píšou, že božstvo milosrdenství je muž.

Není to šílené?

Je Risa v obraze? Ohledně Satošiho.

No, nevím, kolik jí toho Júko řekla.

Využijeme obě budovy.

Ano.

Chtěl bych to všechno říct.

Přiznat se a spokojeně v klidu žít.

Jak pravil mistr Dógen, přiznat se je lidským posláním.

Je tu plán na společný festival ještě z doby, kdy jste chodil do školy, že?

Ano, to je pravda.

Hm, mizerný student jako já byl mimo dění.

V organizačním výboru snad byla moje sestra.

Já taky, podívejte.

Byla to tatáž fotka Júko, jakou dostal od Satošiho.

Z toho plyne, že Satoši znal Júko dřív, než Heisuke.

Ona měla řídit soutěž Miss Sandžo.

Kde jen to bylo?

Ani v tělocvičně, ani na dvoře.

Aha, v kapli!

Mám hlad.

Vy taky, že jo?

Těstovinový salát stačí?

Chci něco pořádného.

Paellu nebo žebírka, nebo co se tak podává v baru.

Hlavně rychle něco vyndej.

Něco zkusím.

Urychleně je třeba zvolit organizační výbor.

Dobře, pět chlapců, pět dívek.

A jestli budeme dělat takojaki nebo tak...

Uklidněte se, učiteli.

Zítra požádáme oficiálně ředitele o dovolení.

Správně, brzo máme na krku testy.

Mimochodem, nepůjdeme někam jinam?

Beijane, co se podává v barech?

niwiwin tiranaoki Sonmi 16. 11. 2024

GOMEN NE SEISHUN! Stesk po školních dnech

Slečno Hačijo, organizovala jste nějaký festival?

Ne, taky jsem byla mizerná studentka.

To určitě.

Je to pravda.

Dokonce jsem to trochu přeháněla.

Když si zadáte Mišima a Černý tygr, vyskočí vám to dřív, než krevety.

Škaredé historky z té doby.

Ty jsi Černý tygr?

No a co?

Zatím se zdá, že kapli podpálila tvoje sestra?

Kam se hrneš?

Počkej.

Auvajs!

Ohledně sestry se toho navykládalo víc, než dost.

Přezůvky mi spálili,

sportovní uniformu rozstříhali na kousky.

Každý den byl boj.

Nezbylo mi, než na násilí odpovídat násilím.

Nijak bych si nepomohla,

i kdybych přestala sestru chránit.

Kvůli tomu požáru jste trpěla i vy.

Popravdě trvám na sloučení a společném festivalu proto,

abych vám řekl pravdu o tom ohni.

Stůj, Xaviere!

Chyťte ho, zvrhlíka Xaviera!

Xavier zvrhlík?

Dobytku!

Je vám něco?

Díky.

Znáte ho? Xaviera z Mišimy.

Přestírá, že je duchovní, aby se připlížil k dívkám ze Sandžo.

Je to nenapravitelný prasák, ten dědek.

Poslední dobou ho nebylo vidět, asi se schovával někde v Mišimě.

Na dívky číhá tolik nebezpečí.

Tak si ve škole dávejte pozor.

Dobře, půjdu tudy.

Dobrou noc.

Dobrou noc.

Satoši, ty...

Ne, ne!

Beijane, co je? Něco jsi zapomněl?

Ne, jen jsem ji doprovodil domů.

Tady to jsi špatně pochopil.

Je pěkná, co?

Kolegyňka?

Je to mladší sestra Júko.

Já si to myslel, měl jsem ten pocit.

Co tady děláš? Kdy ses vrátil?

Odkud bych měl začít?

Jak jsi odešel ze školy.

Tedy, stalo se, co se stalo

a já se rozhodl začít znova tam, kde mě nikdo nezná.

Odjel jsem do Atami.

Tak blízko?

Tam jsem potkal absolventa Tonkó.

Jasně.

Na moji minulost se přišlo, tak jsem se přestěhoval do Izu.

I tak jsi neutekl daleko.

Napadlo mě, že se stanu námořníkem.

Věřil jsem, že mě moře změní.

Začal jsem jako průvodce pro rekreační plavby.

Ne jako námořník.

Byl jsem v Jugawaře, v Numazu, v Šimodě a v Hakone.

Konečně jsi byl ze Šizuoky.

Ale vracel jsem se každý den.

Vracel ses?

Z domu rodičů jsem jezdil na kole.

Cože? Takže jsi celou dobu byl v Mišimě?

Ale před rokem jsem si při bouračce zlomil nohu.

Myslím, že to byl boží trest. Tak teď pracuju v baru.

Jak jsem řekla, docela tak to není.

Chodím sem docela často, proč sis se mnou nepřišel promluvit?

Myslíš, že bych mohl?

Zradil jsem nejlepšího kamaráda.

Au!

Odpusť mi, Beijane!

Sám to víš.

Pozval jsi Júko na ohňostroj,

a když souhlasila, skákal jsi radostí.

Hm.

Jenže den před tím

pozvala Júko na ohňostroj mě.

Ona sama tě pozvala?

Jo,

řekl jsem, že přijdu, jestli budu moct.

Věděl jsem, že ji chceš pozvat.

Jen jsem věřil, že půjde s tebou.

Šel jsem, protože jsem myslel, že nepřijde.

To sis myslel?

Jenže

ona přišla.

Jistě.

Vždyť tě pozvala.

Já tomu nevěřil.

A navíc,

i když jsme se nedomluvili, oba jsme měli jukatu.

Bylo to jako osudové znamení.

Mimochodem,

byli jste spolu v organizačním výboru pro společný festival?

Zjistil jsem to až dnes.

Ale jo, potkávali jsme se tam skoro denně.

Nedošlo ti, že se jí líbíš?

Ahoj.

Napsal jsem ti, přečti si to.

Děkuji.

Ne, ještě jsme spolu nechodili.

Ale ne, dívala se na tebe potají.

Co?

Blbost.

Počkej, to si vyřešíme.

Neříkáš mi všechno a já už toho polovičku zapomněl.

Na to spoléhám.

To byl vtip.

Vyznala se mi

ještě před slavnostním ukončením prvního pololetí.

Ještě než jsem jí dal dopis?

Myslím, že ano. Před dopisem.

Ale já věděl, že ses do ní zamiloval na první pohled,

Napsal jsem jí, že s nikým teď chodit nechci a nabídl jsem jí, že budeme přátelé.

Tak tohle už jsem slyšel.

Nechci s nikým chodit, dokud nebude po zkouškách.

Pokud můžeme začít jako kamarádi, napiš mi zprávu.

Napsal jsi to Júko a ona to jako odpověď poslala mně.

Júko už je taková.

Jak to myslíš?

Věděla, že spolu kamarádíme

a tak mě schválně citovala.

Byl jsi vždycky tak nadšený, když ti Júko odpověděla,

ale mně,

mně bylo na umření, abys věděl.

Skrýval jsem to.

Až pak mě jednou Júko dotlačila ke zdi.

Haló, Satoši, kde jsi, doma?

Co se děje, Beijane?

Nakonec nepřišla.

To snad ne.

Vážně?

Přijdeš? Podíváme se na ohňostroj u školy.

U školy? Ohňostroj? Myslíš?

Aha, takový ohňostroj myslíš.

Kdy přijdeš?

No, víš...

Promiň, jestli budu moct, přijdu.

Pojďme do školy.

Júko ten den byla jako tragická hrdinka.

To by bylo, kdyby ve škole začalo hořet.

Proč?