Stuck Together (8 Rue de l'Humanité)

NETFLIX UVÁDÍ

Jsme ve válce.

Ve válce o veřejné zdraví.

Nebojujeme proti armádě ani jinému národu.

Nepřítel je však zde, neviditelný a nepolapitelný, na postupu.

A to od nás vyžaduje všeobecnou mobilizaci.

Jsme ve válce.

Vyzývám všechny

v politické, hospodářské, sociální i neziskové sféře,

všechny Francouze,

aby se spojili v duchu národní jednoty,

jež umožnila naší zemi překonat mnoho krizí v minulosti.

Jsme ve válce.

Je to válka, ale bez vojáků. To nechápu.

Všichni tleskají, a nikde nikdo.

ROVNOST V LOCKDOWNU

Nejdřív se mi to zdálo divné.

Pak moje sestra řekla, že na dálku tleskáme nemocnicím.

Když onemocníme, postarají se o nás.

Naše máma tu není.

Je naštvaná, ale vrátí se. Pošeptala mi to.

Zlobí se na tátu, protože si myslí, že všechno ví.

Já to nechápu.

Není skvělé vědět všechno?

Ale táta mi řekl: „Basile, ženským se nesnaž rozumět.“

Tohle jsou hysterochondriaci. Je šílený, jak mají nahnáno.

Táta je nemá rád. A já taky ne.

Až na jejich dceru.

Je jí vidět na očích, že pod rouškou je krásná.

Chodil jsem kolem ní a neviděl ji.

Teď ji vidím, ale vlastně ne. Život je divný.

Tyhle neznám.

Ty taky ne.

Tihle a tamti odjeli na venkov.

Táta říká, že jsou zbabělci.

Toho neznám.

Toho znám.

Je to biolog z medicínské laboratoře.

Táta říká, že si na covidu mastí kapsu.

Ještěže nejsem v jeho kůži.

Mastné kapsy musí být strašně nepříjemné.

Majitelka bistra dole v domě.

Chudák, musela zavřít.

Táta doufá, že zkrachuje nebo umře na covid.

Pak lacino koupí její bistro a otevře tam další kšeft s e-cigaretami.

Má jich spousty.

Řeknu vám tajemství.

Táta netleská nemocnicím. Tleská covidu.

Prý zabíjí starochy a ti jsou k ničemu a doplácíme na ně.

Táta se nebojí a já taky ne.

Tleskáme nejhlasitěji ze všech, protože jsme majitelé.

Ostatní jsou nájemníci.

Jak říká táta, že nájemníci

jsou kňouralové a flákači. Má pravdu.

Bravo!

V klidu.

Převlékneme se. Věci vyperu.

Martine, to ne. Byli jsme jen na balkoně.

Virus se šíří vzduchem.

Opravdu? Kdes to slyšel?

Od našeho doktora. Dostal to.

No jistě. Je ve styku s nemocnými.

Jestli mi umře doktor, nedám to.

Třeba se uzdraví.

Umírá jich jedno procento.

Říkáš to tak chladně.

Je to pravda.

Měli jsme jet do hor s tvými rodiči.

Nic nejezdí a nelétá.

Jsou to jen dvě hodiny autem.

Chceš je zabít?

A na moje rodiče kašleš?

Ne, ale nemají astma.

Tvoji rodiče nemají astma.

Tvoji taky ne.

Ne! Basile!

To je hnus!

To snad ne!

Ten pes je nemožný. Musí ven.

Už to nejde.

Pes už nebude chodit ven?

Jeho chyba. Všechno očichává.

Je to pes.

Zvířata to chytnout nemůžou.

Jo? Tak se podívej!

První ověřený případ kočky, která virus dostala.

Přestaň, děsíš mě.

Je to pandemie, Claire.

Mami?

- Nechci umřít na covid. - Neumřeš, drahoušku.

Nikdo tady neumře. Táta přehání, však víš.

To není pravda.

Začne to jako nachlazení, pak to sestoupí do plic

a nakonec nemůžeš dýchat.

- Začneš se… - Martine, dost!

Dýchej.

Martine, venku dodržujeme opatření.

Děláme vše, jak se má.

Ale zavření doma…

Uklidni se.

Co to? Nikoho nečekáme!

- Půjdu se podívat. - Ne!

Ne, počkej!

Neotevírej.

Je to covid!

Pane a paní Becquartovi?

To jsem já, Diego, manžel Paoly, domovnice.

Dobrý den, Diego.

Promiňte.

- Stoupl jsem do octa. - To nic.

Ne!

- Třicet šest. - Martine!

- Jsi nemocný. - Ano?

Dej to sem.

Amazon? Pro toho vola nahoře.

Pan Tony Boghassian?

Proč roznášíte poštu, Diego?

Kde je vaše žena?

Kde je vaše žena?

- V nemocnici. - Zpátky!

Martine, klid.

Je spousta jiných nemocí.

Máš pravdu.

Co jí je?

- Má covid. - Okamžitě zpátky!

Mně nic není.

Jste asymptomatický.

Ne, jsem katolík. Ale náboženství není všechno.

Ne, Diego. To znamená, že nemáte příznaky nemoci.

Já vím. Dělal jsem si srandu.

Vtipný. Díky, nashle.

Martine, přestaň.

Je ohrožený, ale ještě to nemusí mít.

Když jdete po chodbě,

noste pořád roušku.

Už je nemají.

Jděte na test. Byl jste ve styku.

Dole je laboratoř.

Celý dům by měli otestovat.

A ať všem rozdají roušky, abychom byli v bezpečí.

- Zapamatujete si to? - Ano…

Prosím. Vezměte si zatím tuhle.

Děkuju.

Rozházíme naše zásoby?

Potřebuje ji víc.

Přežít je důležité. Zůstat člověkem je důležitější.

Basile!

- Cože? - Jo, vyvenčím psa.

Diego!

Znáte tu novou, co nikdy netleská?

Ne.

Třeba je to kamarádka Sandrine, která ji tu nechává.

Nebo je to squatterka!

Nedodržuje opatření. Vyhýbá se nám. Je podezřelá.

Sledujte ji…

Dost. Dej mi k telefonu děti.

Moment.

Taky jsi naštvaná.

Samozřejmě! Nazvals mě před dětmi pitomou krávou!

Děti nechodí do školy, jsou věčně doma.

Přestaň vyvádět.

Uvědomuješ si, jak jsi verbálně agresivní?

Jaký příklad dáváš dětem? Už se nenechám takhle ponižovat.

Kde je muž, do něhož jsem se před 20 lety zamilovala?

Je tady, lásko.

Je doma a čeká na tebe.

Stačí říct,

přijedu. Skočím do auta a sevřu tě v náručí.

Tati.

Dej mi můj telefon.

Dej mi Victoire.

Přišel dron!

Další nesmyslná hračka?

Máme dron?

Aby měly co dělat.

Ale takhle ne, Tony. To je nejhorší.

- Tati! - Pusť!

Victoire!

Dej mu to!

Co se do toho sereš?

Pořád všechno jen pro něj!

Tohle je něco jiného.

Victoire!

Takhle se mnou nemluv!

Pořád jsem tvůj otec!

Vidíš, jak je to snadné, „jen“ hlídat děti?

Iso, musíš se vrátit. Je tady bordel.

Domácí úkoly, jídlo, zaměstnanci na nucené dovolené.

Byt je k zblití.

Domovnice je pryč. Kdo ví, co ta kráva dělá!

Já jsem Diego. Manžel Paoly.

Vaší domovnice.

Já vím.

Tony, jsi tam?

Mimochodem, vědělas, že je domovnice vdaná?

Ano, věděla.

Dobrý večer.

Dobrý večer, Isabelle.

Omluvte manžela. Je trochu hrubý,

ale není zlý.