Our Great National Parks

DOKUMENTÁRNÍ SERIÁL NETFLIX

Zátoka Hanauma je jedno z mých nejoblíbenějších míst na světě.

Vyrostl jsem na Havaji. Tohle byl můj prostor na hraní.

Tady začala má láska ke světu přírody.

Za mého dětství byla divočina i každodenní životní prostor

jedno a totéž,

nezbytná součást našich životů.

Chci zajistit, aby nedotčená příroda zůstala zachována

pro mé děti i vnoučata.

Pojďme spolu objevit nejkrásnější národní parky a divočiny naší planety.

Vydejme se cestou zázraků přírody, na něž má lidstvo přirozené právo.

SVĚT ZÁZRAKŮ

Maminka mi vyprávěla, že když byla těhotná,

chodívala si sem sednout, poslouchala oceán

a sledovala vlny šplouchající o korálové útesy.

Žertovala, že to je důvod, proč jsem tak klidný.

Strávil jsem tu spoustu času dřív, než jsem přišel na svět.

Když mi bylo šest, Hanauma se připojila k rostoucímu počtu

chráněných přírodních oblastí.

Obyčejná touha chránit tato divoká místa pro potěchu lidstva

se proměnila v celosvětové hnutí

usilující o zachování těchto území pro budoucí generace.

Jsou místem útěku před tíhou všedního života

a inspirací pro naše děti.

Jsou útočištěm ohrožených druhů

a živnou půdou pro vědecký výzkum.

Nejenže živí ohromnou škálu života na zemi,

ale regulují naše podnebí,

čistí náš vzduch

a očišťují naše vody.

Když lidstvo začalo tato nedotčená místa chránit,

netušili jsme, jak důležitá jednou budou.

Dnes jsou to mnohdy poslední bašty

nedotčené přírody na zemi.

Některá místa jsou tak odlehlá,

že teprve začínáme odhalovat jejich tajemství.

Například Národní park Loango v Gabonu na západním pobřeží Afriky.

Je to útočiště živočichů tropického pralesa.

Mnoho zdejších tvorů přitahuje jedno konkrétní místo.

Pláž.

Jedno z posledních míst, kde se rozsáhlý konžský deštný prales

potkává s Atlantickým oceánem.

Buvoli spásají vegetaci

pokrytou mořskou solí,

minerálem, který se v deštném pralese těžko hledá.

Štětkoun africký

má náramnou chuť na čerstvé mořské plody.

Sloni pralesní přicházejí na pláž a navazují kontakt s mořskými obry.

Jako je tunu vážící kožatka obrovská.

A je tu jeden živočich,

který přišel na to, jak bezezbytku využít všech pobřežních vymožeností.

Během dne se hroši drží ve sladkovodních lagunách.

Skrývají se před sluncem.

Když se blíží večer,

obvykle se vydávají na oblíbené pastviny ve vnitrozemí.

Ne však tenhle chlapík.

Ten má jiné nápady.

Vydává se přímo do příboje!

Jeho třítunový trup se ve slané vodě cítí lehčí.

Vlny mu z těla odplaví parazity

a ošetří mu šrámy a rány získané během dne.

Nikde jinde neuvidíte hrocha

koupat se v Atlantiku.

Ale nepřišel se jen vykoupat v moři.

Chce chytat vlny!

Ujíždí na vlnách k severu,

podél pobřeží.

Dokud nedosáhne místa, kde nejraději večeří.

Poté, co mu pořádně vyhládlo, se tu bude celou noc pást.

Slunce zapadá podél celého pobřeží a ostatní hroši následují jeho příklad.

Opouštějí své laguny a vyrážejí do vln.

Surfující hroši z Loanga.

To jen dokazuje,

že nás svět přírody může nadále překvapovat,

pokud mu dáme prostor pro rozkvět.

Zbývající bašty přírody

jsou často v těžko dostupných oblastech.

To z národních parků činí důležitá a cenná útočiště

ikonických zvířat

i vzácných a výjimečných živočichů.

Na opačné straně Afriky, na ostrově Madagaskar,

se nachází odlehlý Národní park Tsingy de Bemaraha.

Tato nepřístupná skalní pevnost

umožnila vývoj živočišného druhu, který jinde na zemi nenajdeme.

Skalní leguán

byl objeven teprve nedávno a nikdy nebyl nafilmován.

Dlouhé prsty a drápy mu umožňují držet se kolmé skalní stěny.

Les v okolí skal je útočištěm vzácných živočichů,

kteří žijí pouze v Tsingy.

Patří k nim i tento nepolapitelný obyvatel parku.

Sifaka Deckenův.

Mnoho těchto ohrožených lemurů považuje park za svůj domov.

Jako většina primátů tráví mnoho času v bezpečí stromů.

Tahle malá skupinka stojí před novým úkolem.

V pouhých osmi týdnech bude jeho síla podrobena zkoušce.

Maminka ho povzbuzuje.

Buduje mu sebevědomí, aby se jí pustil

a vydal se na průzkum světa.

Skoky a šplh

jsou ten nejlepší trénink pro život v parku.

Časem překoná jediným skokem devět metrů.

Prozatím dělá jen dětské krůčky.

Jeho možná úmorné vedro neodrazuje,

ale ostatní šetří energii

a odpočívají ve stínu.

Období sucha vrcholí.

Sifakové se spoléhají především na listí, jež jim slouží jako jídlo i voda.

Ale zdroje v jejich kousku lesa ubývají.

Jediná čerstvá potrava leží v malých stinných svatyních

roztroušených mezi vrcholky.

Samice rozhodnou, že je čas se přesunout.

Od přežití je dělí labyrint špičatých,

jako břitva ostrých škrapů.

Dole pod nimi zejí propasti.

Mládě se musí vší silou přidržovat mámy.

Kvůli jeho váze navíc vyžaduje každý matčin pohyb naprostou přesnost.

Jediný chybný krok by mohl být fatální.

Je to labyrint,

ale znají tajnou cestu.

Jednou se ji naučí i mládě.

Prozatím stačí, aby se drželo

velmi pevně.

Nad obnaženými skalami hlídkují zkušení lovci.

Neměli by se tu proto déle zdržovat.

Máma se odhodlá k poslednímu tahu.

Bezpečí se blíží.

Konečně.

Dosáhli útočiště skrytého mezi skalami

plného šťavnatých listů.

Hrdinská a vyčerpávající cesta.

V následujících letech si ji zopakuje

ještě mnohokrát.

Čím víc je národní park izolovaný,

tím neobvyklejší jsou tamní živočichové

a tím neuvěřitelnější je jejich chování.

Proto je mimořádně důležité chránit ostrovy.

Jako tento v jižním Japonsku.

Je domovem Národního parku Jakušima a jeho pralesa.

Zemi pokrývá koberec z mechu.

Fíky a banánovníky

proplétají své kořeny krajinou.

Obří japonské cedry,

některé přes tisíc let staré, se tyčí do mimořádných výšek.

Místní živočichy formovala izolace ostrova.

Spousta z nich je menšího vzrůstu než jejich vnitrozemští příbuzní.

Tento jelen sika je sotva metr vysoký.

Mrtvé listy, jimiž se živí, ho sice zaplní,

ale nejsou nejchutnější.

A rozhodně neuspokojí jeho chuť na sladké.

Kdyby tak dosáhl na ovoce a bobule, které má vysoko nad hlavou.

Ale na Jakušimě se najde i padané ovoce.

Stačí vědět kde.

Makakové červenolící.

Na tuhle tlupu chtěl jelen narazit.

Teď musí být trpělivý.

Makakové jsou klíčem k nejsladší potravě v lese.

Říká se, že kdo si počká, ten se dočká.

Jeleni vědí, že tyto opice při jídle

nadělají nepořádek.

Jídlo, které jim upadne, je samý cukr.

Ale jídla není nadbytek.

Jeleni se snaží hostiny využít, dokud to jde.

Z vyrušeného jelena se stává dokonalá hračka.

Ukazuje se, že žádný oběd není zadarmo.

Oplátkou za snědenou porci

musí jelen opici povozit.

Je dobré mít spojence na své straně.

Ale tohle je rozhodně konečná stanice.

Národní parky mají větší význam než jen poskytovat divoké zvěři potravu a úkryt.

Opravdové výhody ochrany nedotčených území teprve poznáváme.

V roce 1872

se stal Yellowstone na západě Spojených států

prvním národním parkem na světě.

Tvoří ho 800 000 hektarů divočiny ve Skalistých horách.

Je geologicky aktivní

a velkolepý.

Je domovem největší koncentrace divoké zvěře

na území Spojených států amerických.

Jeden z nejlepších amerických nápadů.

Zřízen pro radost a blaho lidstva.

Nápad se ujal a rozpoutal celosvětové hnutí.

Dnes je chráněno 15 % pevniny

a téměř 8 % našich oceánů.

Většina za mého života.

Pochopili jsme, jaká je skutečná hodnota těchto posledních míst divoké přírody.

To, co se odehrává v parcích, ovlivňuje život nás všech.

Například deštné pralesy.

Jsou domovem více než poloviny veškerého života na zemi.

Pokud nevíte jistě, proč je tak důležité chránit pestrost forem života,

uvědomte si toto. Čtvrtina všech našich léků

má původ v deštném pralese.

Stále objevujeme nové pokroky v medicíně.

Ač skryté, leží nám tu na očích.

V národním parku Manuel Antonio v Kostarice

nás mohou překvapit i důvěrně známé tváře.

Lenochod tříprstý se vyhřívá na slunci.

S nejpomalejším metabolismem mezi savci