The Night House

Vážím si toho.

Příbuzné máš daleko. Kdykoliv rádi přijedeme.

Určitě budeš v pořádku?

Ano. Budu. Děkuju.

Večer letím zpátky do Detroitu. Dorazím pozdě,

ale zavolej, když budeš potřebovat. Kdykoliv.

Budu v pohodě.

Dobře. Vím, že budeš. Opatruj se, zlato.

Určitě. Pa.

TEMNÝ DŮM

Zvedněte ruku, pokud máte lepší hudební vkus než ženich.

Tak kde jsou ty ruce?

Dobře. Fajn, pár jich vidím.

GRATULUJEME ABSOLVENTŮM

Díváme se na výsledky závěrečných testů.

Ráda bych se zaměřila na desátý ročník,

protože zde jsou rozdíly nejpatrnější.

Žlutá čára, ta hořčičná, znázorňuje dobu přede dvěma lety.

Modrá loňský rok.

A ta růžová rok letošní.

To je Beth.

Dejte jí prostor.

Růžová značí letošní rok. Co se tedy stalo?

Poměr učitel-student.

Vím, ale velikosti tříd jsou takové, jaké jsou. Celostátně.

Nemůžeme hledat vinu jinde. S takovými výsledky...

Pardon.

- Ahoj. - Ahoj.

Nemuselas chodit. Nikdo by ti to neměl za zlé.

Stejně musím zapsat známky.

Udělala bych to za tebe. Stačilo říct.

To je v pohodě.

Alespoň se zabavím. Prozatím.

Takoví být nechceme.

Zvládáš?

Nechci být taková ředitelka.

Jo, zvládám.

Akorát jsem toho moc nenaspala.

Divím se, žes vůbec usnula. Obzvláště tam.

Musíme tu pro ně být.

Fajn. Slíbila jsem vám

desetiminutovou přestávku.

Skočte si na malou, protáhněte se a dejte si koblihu.

Pozornost od baptistické církve v Mountville.

Začínáme v 8:40. Na chlup přesně.

Paní Parchinová?

Zdravím.

- Pardon. Já jen... - Promiňte. Klepala jsem, ale...

Už jsme se setkaly.

Jsem Hunterova matka.

- Hunter... - McLaughlin. Má s vámi druhou hodinu.

Jsem Becky McLaughlinová. Je to už pár měsíců.

Ano, samozřejmě.

Letos učím spoustu Hunterů.

Kolik?

Kolik studentů jménem Hunter učíte?

Tři.

Prosím, posaďte se.

Jistě víte, proč jsem přišla.

Kontrolovala jsem webové stránky.

Hunter dostal trojku z mluvy.

Ano. Myslím, že ano.

Podívám se.

Tak to tam stálo.

Tak tady to máme.

Ano. Zdá se, že vynechal poslední prezentaci.

Prý jste řekla, že si ji může doplnit.

Řekla.

Ale on si ji nedoplnil.

Prý za vámi šel minulý čtvrtek.

To byl poslední den školy.

Říkal, že jste chyběla.

Ano, pár dní jsem tu nebyla. Řešila jsem soukromé záležitosti.

A on tu zase nebyl, když jste chtěla ty prezentace.

Všichni občas řešíme osobní záležitosti.

Dobře.

Víte co? Tak já mu to prostě omluvím.

A je to. Za dvě.

To jsem ale nechtěla.

A co jste tedy chtěla?

Prosím?

Proč jste za mnou tedy přišla?

Chci vědět, proč můj syn...

Můj manžel se minulý čtvrtek střelil do hlavy.

To jsem nevěděla.

Ne, protože je to soukromá věc.

Takže, jo.

Jo. Jestli to chcete vědět,

tak vyplul na jezero.

Vzal si zbraň, o které jsem ani nevěděla, že ji má.

A pic! Přímo do úst.

Takže známka nějakého Huntera

z nějaké třídy na nějaké střední z nějaké prezentace...

Mi teď vůbec nepřijde nijak důležitá.

Chcete za dvě, máte to mít.

Omlouvám se.

Takže chcete za jedna?

Tak fajn. Ta dá!

Za dvě stačí.

Tak tedy za dvě.

Mohu pro vás ještě něco udělat?

Ne.

Děkuji.

Upřímnou soustrast.

- Ahoj, Mele. - Ahoj.

Nějak se to zatahuje.

Raději jsem ti zakryl loď.

Tos nemusel.

Tak to tedy zatraceně musel.

Jen se ti to snažím oplatit.

S Owenem jste byli jako dar z nebes, když Shelly zemřela.

Díky.

Mám tu věc odtáhnout?

Stačí jedno slovo.

V pohodě. Nebudu ji řešit.

Prodám ji s domem.

Ty to tu chceš prodat?

Možná.

Owen ten dům postavil, tak se mi nechce pryč, ale...

Jo.

Je tu klid, ale smutno.

Mele, nestřílel jsi náhodou dnes ráno

kolem půl osmé?

Nic jsi neslyšel? Slyšela jsem výstřel.

Napadlo mě, že jak se oteplilo,

vylézají hadi a tak...

Občas tu vídám zmiji. Musí pryč, ale dneska jsem nestřílel.

Jasně.

Kdybys zase něco slyšela, určitě dej vědět, ano?

- Dobře, dám. - Fajn.

Tak já razím.

Takže tady dole bude pracovna

a tady zase kuchyně.

Nebo spíš tady.

A pak tady máme...

Bicáky. Hromadu bicáků.

To je můj choť.

Ahoj, Owene! Jak se vede? Pracuješ?

Víš, že za to platíme lidi, viď?

Nemusíš to všechno zvládnout sám.

Ne, ne, neboj. Netočím to.

Tedy pokud vyloženě nechceš.

Tak ukaž.

Ne. Přestaň.

Pojď ke mně.

Owenovi. Použij ji dobře. B.

OBÝVÁK/KUCHYNĚ JÍDELNA

MATOUCÍ VZORY

KLAMEJ, NEPOSLOUCHEJ TO

NÁŠ DŮM

PŘEVRÁCENÝ PŮDORYS

Owen POJĎ DOLŮ

Kdo je to?

NEBOJ SE

Kdo je tam?

Beth...

Owene? Jsi...

Vím, že můžeš...

Neslyším tě. Neslyším...

Ale slyšíš.

Podívej se z okna.

DOBŘE, chybíš mi

Zprávy Beth

DOBŘE, chybíš mi

A co že to má být?

To mi pověz ty.

To je tvoje fotka.

Vážně?

Jo.

Máš pěknou blůzu.

Podívej se zblízka.

Jsem to já?

Jo, myslím, že jo. Kdo jiný by to byl?

To bych taky ráda věděla.

Buďto jsi to ty, nebo se ti ta ženská strašně podobá.

Zlato, myslím, že jsi to ty.

Pěkná blůzka, co? Takovou nemám.

Bože, Beth.

Neubližuj si.

Jsi to ty, jasný?

Ale pokud ne, tak mi věř,

že bys v mužově telefonu mohla najít horší věci,

než oblečenou ženskou, která vypadá úplně jako ty.

Jo, asi jsem byla jeho typ.

Ale jdi. Owen tě miloval.

Tebe. Zbožňoval tě.

Podle všeho, co říkáš, neměl důvod tě podvádět.

A jak můžeš vědět, že to fotil on?

Není tu, aby se obhájil nebo to vysvětlil.

Poslyš, večer jdeme s partou pít.

Celá katedra. Tedy až na Clarka...

Měla bys jít taky. Přijít na jiné myšlenky.

Uvidíme.

A proč jsi mu vůbec procházela telefon?

Sakra.

Promiň.

To ode mě bylo fakt hloupý a necitlivý.

Promiň.

Myslela jsem, že nemáme tajemství.

Všichni mají tajemství.