Mop Girl (モップガール)

Hasegawa Momoko 3. ročník, třída 3, Základní škola Júdai

Předám ti dar

nahlížet do budoucnosti.

Hasegawa Momoko

Velmi dlouho potrvá cesta,

na kterou se dnes společně vydáváte.

Anděl - agentura pro životní události Hasegawa Momoko

- Tak co? - Co?

- Hasegawo! - No, ano?

Všechno připraveno?

Ano, všechno v pořádku.

- Opravdu? - Ano!

- Už to bude! - Hm, ano…

Blahopřejeme.

- Je vám něco? - Ne.

Nevěsta byla celou noc vzhůru a vyráběla

tento úžasný dort!

Propána, omlouvám se!

Proč se tohle muselo stát zrovna mě?

Vezměte si to, jestli potřebujete.

Hlavu vzhůru.

Prosím.

Co se vám stalo?

To nic.

Dobrá, mohu tedy o něco poprosit?

Co?

Chtěli bychom fotku

na tom místě, co sedíte.

Tady to zmáčkněte.

Ano.

Pozor, a sýýr.

- Na shledanou! - Mějte se.

Jistěže tě už víc milovat nemohu.

Krásné narozeniny!

Děkuji vám.

Páni, tobě už je jednadvacet?

Jo!

Zdá se to, jako bys maturovala včera.

Protože vypadá úplně stejně jako na střední škole,

jen o trochu starší.

Já prostě nemám úsudek jako Hina.

Jsi moc mírná.

Tahle omáčka...

Promiň.

To je dobrý, nevadí.

Není to nic drahého.

Když začne Momoko myslet, kouká z toho průšvih.

Správně.

Víš,

je skvělé, chtít pomáhat lidem.

I když o to někdy nestojí,

nebo ti řeknou, že ti po nich nic není.

Ta chuť pomáhat lidem je tvoje nejlepší vlastnost.

Dobrý, ne?

Konečně někdo, kdo tě vidí z lepší stránky.

Hm.

Jenže...

občas bys měla pomoci sama sobě.

Ano.

A, pravda.

Přinesl jsem ti dárek.

- Co to je? Otevři to. - Copak to tam máme?

Omlouvám se, mám malý plat,

nemám na lepší.

Moc vám děkuji.

- Budu si ho vážit. - To jsem rád.

Dostanu taky dárek,

až skončím s brigádou?

Spolehni se.

Mám dojem, že právě to má Hina v úmyslu.

No jasně.

Šéfův zeť do všeho kecá,

ale o práci nemá ani páru.

Pořád říkám, že všechno musím oddřít sama.

To je vaše žena?

Ano.

Vypadá to, že syn se vrátil domů.

Chce, abych přišel.

Syn!

Kolik mu je?

No... pětatřicet.

Nebo třicet šest?

Kde pracuje?

Abyste věděly,

je to, co teď frčí,

E.T.

Spíš IT?

Jo jo, ajťák.

Promiňte, ale už půjdu.

Drobné nechci.

Uvidíme se jindy.

Děkujeme za oběd.

Tak dlouho jsme se neviděli.

Páni, teda.

To je dvoutisícovka!

Učitel sebou nosí majlant.

Když jsme u toho...

Není to málo?

Dobrý.

Takové svaly...

Haló?

Jakou barvu mají tvoje kalhotky?

Poslouchej, poslouchej. To jsou novinky.

Co zas, Hino?

Dostala jsem na starosti Kamokurův rukopis.

Dal mi ho šéfredaktor, a taky povídal,

že brigádníkům tohle obvykle nesvěřuje.

Chápeš, co to znamená?

Asi...

To znamená, že mě šéf pochválil!

Určitě se teď štěstí obrátilo.

Ty se máš.

Ty se taky snaž, Momoko! Čauky!

Dobré ráno.

Je dvanáctého října a začíná ranní vysílání.

Máme tu říjen, ať se nám to líbí, nebo ne.

Promiňte přerušení programu,

ale máme pro vás důležitou zprávu.

Bylo oznámeno, že ministr Igaraši opustí vládní křeslo.

- Kruci, musím jít. - Bylo oznámeno, že ministr Igaraši opustí vládní křeslo.

Všeobecná úvěrová banka Šinšinagawa

Mám přestoupit?

Jsme Agentura pro životní události.

Zabýváme se rozličnými oblastmi.

Rád bych, abyste přešla do zvláštního oboru.

Prozatím.

Můžete to tady podepsat?

- Co to je? - To je v pořádku.

Sem stačí podpis a je to.

Ano, děkuji.

Teď už si to můžete přečíst.

Vzájemná dohoda

Po tři měsíce nesmím odejít, ať se stane cokoli.

To je legální požadavek.

Stejně to nemá žádný význam.

Víte, to jen abyste neodešla předčasně.

Jako ti, co už jsem tam přeložil.

Promiňte, kde to vlastně budu pracovat?

To poznáte, až tam přijdete, ano?

Není to odtud daleko,

když tam do jedné budete, tak to bude stačit.

Můžete vyrazit hned.

Děkuji, že jste na mne dohlížel poslední půlrok.

Přeložení.

A sakra.

Co? Můžu za to já?

Náno, na co tady čučíte?

Promiňte.

Jdu si za odměnu na super luxusní oběd.

To je hezké, vypadá to skvěle.

No tak, pomozte nám.

Ano.

Omlouvám se.

Nechte to dítě!

Položte zbraň! Pusťte to dítě.

Tak tady.

Dovolte...

Už to zas nejde.

Princezno Miki. Nemůžeme koupit novou?

Dobře víš, že v žádném případě.

- Jo, máš pravdu. - Tedy...

Akiro, co to má být! Už dva měsíce jsi nenahlásil příjmy.

Omlouvám se, úplně jsem zapomněl.

- Jak to mám rozchodit, co? - Rozchodit? Zkus tohle zmáčknout.

Promiňte, můžete se uhnout?

Pomůžu vám.

Studentka?

Jsem tu na brigádě.

Tamaki, já to udělám.

Tudy.

Dobře.

Zatím to položte sem.

Já se v tom moc nevyznám,

ale dejte to sem.

Akiro, kdo je to?

Ta je z firmy přes svíčky.

To není pravda. Zapomněl jsi, Azumo?

Neříkali na vedení, že sem dnes někoho pošlou?

No jo, pravda.

- Promiňte. - To je v pořádku.

Jak dlouho už tu jste?

Chvilku.

Nejdete pozdě?

Neměla jste tu být v jednu?

Už jsou pomalu čtyři.

Hlavu vzhůru.

Z jakého důvodu

jdete tak pozdě?

Jak to mám vysvětlit...

Já jsem zabloudila.

Tomu nevěřím.

Pojďte sem.

Tady je stanice.

Tady jsme my.

Stačilo jít rovně.

Kde byste zabloudila?

Proč Šótaró tak zuří?

Není dneska ten den?

Klídek, klídek, Šó.

Nebuď tak přísný.