The Thirteenth Floor

"Myslím, tedy jsem." Descartes, 1596-1650

Říkají, že nevědomostje blaho.

Poprvé ve svém životě s tím souhlasím.

Přeju si,

abych nikdy neodhalil tu hroznou pravdu.

Teď vím,

že až na to přijdou, budou se mě snažit umlčet.

Proto ti také vše píšu v tomto dopise.

Tyjsijediný, komu o tom můžu říct.

Jediný, který mě snad pochopí.

Hodně štěstí, příteli.

Doufám, že jste měI příjemný pobyt.

Pane Fullere, je milé, že jste tady.

Váš obvyklý stůI?

Ne, díky, Gene.

Jmenuje se Erika.

Je z Toleda.

Ashtone, udělal byste mi laskavost?

Chcete se s ní setkat?

Chci, abyste

uschoval tento dopis.

Někdo se po něm bude ptát. Muž jménem Douglas Hall.

A pamatujte, je velice důležité, aby ho dostal.

To je pro mě snadné.

Jedete domů, pane Fullere?

Ano, Charlie.

Došlo nám krmení pro kočku.

Ano, ráno ho koupím.

Ty jsi zase kouřil.

Zavádění dokončeno.

Simulace ukončena.

Martini, prosím.

Jedno martini.

ZapomněI jste olivy.

Olivy došly.

A co preclíky?

Ne, děkuji vám.

Po pípnutí zanechte zprávu, prosím.

Douglasi, to jsem já.

Poslouchej, narazil jsem na něco neuvěřitelnýho.

To mění všechno.

Já nevím...

Nevím ani, jak začít.

Co to děláte?

Máte nové zprávy.

Máte nové zprávy.

Máte tři nové zprávy.

První nová zpráva: 5.25 hodin.

Douglasi, tady Hilary. Nezapomeň zavolat Marshallovi.

Legal už křičí po kontraktu.

Během oběda pozvu do kanceláře notáře.

Další nová zpráva: 5.48 hodin.

Tojsem zasejá. Zavolej mi, hnedjak vstaneš.

Další nová zpráva: 6. 13 hodin.

Pane Douglasi Halle, tadyje detektiv McBain, policie L.A.

Prosím, zavolejte mi.

Moje telefonní čísloje 555-7876.

Jsem detektiv Zev Bernstein.

Promiňte, že jsme vás tak brzy vytáhli z postele.

Tohle je detektive McBain.

Pan Hall?

Díky, že jste přišel.

Kde je?

- Mohu vám nabídnout kávu? - Ne, děkuji.

Je to on?

Našli jsme ho v parku na křižovatce Spring a Grandu.

Nevypadá to, že by jen narazil na někoho, kdo chce drobný.

Rozkrájel ho jako šunku.

Vzal mu všechno, peněženku, kreditní karty.

MěI z toho potěšení.

Jak jste se znal s tím starým mužem?

Pracoval jsem s ním šest let.

Byl můj šéf.

Můj přítel.

Dáte si cigaretu?

Já nekouřím.

Tohle jsme u něho našli.

Jsou na předpis. Podle jeho doktora jste měI být

kontaktován v případě Fullerových zdravotních komplikací.

NeměI žádné příbuzné?

Ne, neměI.

Jste si jist?

Myslím, že by mi to řekl.

Napadá vás, kdo by ho zabil?

Všichni ho měli rádi.

Mohu jít s vámi?

Nebo můžeme pokračovat v mé kanceláři, pokud chcete.

To je v pořádku.

Za cojste vlastně placen?

Počítačový software.

Můžete se mi ráno postarat o auto?

- To musí dost sypat, co? - Vydělávám na živobytí.

- Tohle bylo jeho apartmá. - Mohl jste už být doma.

Pokaždé, když jdu z práce, vidím ty nápisy:

"Mohl jste už být doma. Apartmá přímo v centru."

Nikdy bych nečekal, že by to mohlo vypadat takhle.

Společnost byla Fullerův život. Žil tu a pracoval.

A co tady přesně děláte?

To by vás nezajímalo.

Platí mě, aby mě to zajímalo.

Počítačový výzkum.

Fuller se zabýval

neprozkoumanými oblastmi.

Velice citlivý materiál.

Nemohu o tom mluvit.

Je v tom hodně peněz.

Tohle apartmá musí stát několik milionů dolarů.

Jedna z ozdob této práce.

Tahle práce má hodně ozdob.

Mohu vám nějak pomoci?

Mluvila jsem s ním před dvěma dny.

Nemůžu uvěřit, že je mrtev.

Jmenuji se Jane Fullerová.

Hannon byl můj otec.

Je mi to Iíto. Jsem Douglas Hall.

Vždycky chtěI, abych se s vámi seznámila.

Nikdy se nezmínil, že má dceru.

Opravdu?

Ráno jsem přiletěla z Paříže. Měla jsem se s ním setkat.

Pak jsem to slyšela.

Upřímnou soustrast, slečno Fullerová.

Jsem detektiv McBain.

Musím vám položit pár otázek.

- Jistě. - Omluvil byste nás, pane Halle?

Jistě.

Už jsme se někdy setkali?

Ne, to není možné.

Zdáte se mi povědomá.

Těšilo mě, slečno.

Ahoj, Whitney. Jak se máš?

Rozřezal ho jako zvíře.

A kvůli čemu?

On byl Einstein naší generace. Je to ztráta.

Co se k čertu stalo, když jsem byl pryč?

Dost často zasahoval do systému.

Myslel jsem, že to víš. Tys to nevěděI?

První zkouška proběhla před měsíci.

To ano. Víš, chopil se velké příležitosti.

Co jsem měI dělat? Víš, jaký byl.

Byly nějaké komplikace?

O žádných zatím nevím.

Řekl ti někdy, že má dceru?

- Proč? - Právě jsem se s ní setkal.

Kecáš.

Johne, potřebuji číslo na tu taxikářskou firmu.

Není třeba, pane.

Jela do hotelu Omni.

Detektiv McBain.

Promiňte, že vás ruším.

Musím najít Douga.

ChtěI jsem mluvit s vámi.

O čem?

Chcete, abych chytil toho vraha?

Jistě.

Celá ta věc je velká počítačová hra?

Ne, ke své funkci nepotřebuje zásah uživatele.

Všechny kyber-jednotky jsou samostatné a schopné se učit.

- Jednotky? - Elektronické, simulované postavy.

Sídlí v systému.

Oni myslí,

oni pracují,

oni jí.

Oni souloží?

Řekněme jen, že jsou to naše napodobeniny.

Zrovna ted' máme funkční prototyp: Los Angeles, kolem roku 1937.

Proč 1937?

Fuller chtěI začít s obnovením doby jeho mládí.

Vidíte,

zatímco je zapojena má mysl,

procházím se rokem 1937.

Moje tělo zůstává zde

a drží na uzdě programovou jednotku.

Myslíte, že by se některá jednotka proplazila kabelem

a zabila svého tvůrce?

Už se zapsala slečna Fullerová?

Slečno Fullerová.

Ještě, že jsem vás chytil.

Pan Hall.

Co tady děláte?

Jsem tu vlastně kvůli vašemu otci.

Řekla jste, že jste s ním před pár dny mluvila.

Můžete mi říct něco z toho rozhovoru?

Připadal vám divný?

Už dlouho byl pod velkým tlakem.

Požádal mě, abych přiletěla a pomohla mu se společností.

Pomáhat ji řídit?

Zavřít ji.

Pracoval jsem s ním šest let. Pokud by ji chtěI zavřít,

řekl by mi o tom.

Neřekl vám ani o mně.

Přála bych si, aby býval řekl.

Rád vás zase vidím.

Promiňte, že jdu pozdě. Prohlédl jste si tu práci?

Ano, prohlédl. A myslím, že máme velkou šanci.

Společnost by vám měla poměrně rychle připadnout.

- Jak velkou šanci? - Chci říct, že váš otec

změnil svou závět' ve prospěch zaměstnanců.

Ve skutečnosti se o vás nezmínil ani v původní závěti.

Ale jak jsem řekl, myslím, že máme přesto velkou šanci.

A kdo ted' povede podnik?