Love Class Season 2 (Love Class 2 / Sueobjung Ibnida 2 / 수업중입니다 시즌2)

Love Class 2 2. DÍL

No...

Pozorovala jsem vás a všimla jsem si, že ani jeden z vás nic neřekl.

Proč si nezačnete povídat?

- Dobře. - Dobře.

- Učiteli... - Nemluv na mě.

Proč?

Profesorka nám řekla, abychom spolu mluvili.

Dobře, pojďme si normálně popovídat.

Je pěkné počasí.

Nechceš mi něco říct?

Obědval jsi?

- Proč jsi najednou zmizel? - Co jsi měl?

Proč mi to neřekneš?

Potichu. Jsme ve třídě.

Zmizel jsi, tak bys mi aspoň mohl říct proč.

Víš, jak těžké bylo tě najít?

Doufám, že tahle hodina brzy skončí.

Hej.

Zvyšuješ na mě hlas?

Nikdy jsem ti to nezazlíval.

Věděl jsem, že se jednoho dne setkáme

a ty mi všechno vysvětlíš.

Tak jsem čekal.

Kurva, zase utíkáš?

Vy dva.

Po hodině tu zůstaňte.

Máte mezi sebou nějaký problém?

Došlo k nějakému konfliktu nebo něčemu neetickému?

Ne, nic takového.

Je to osobní záležitost.

Omlouvám se za vyrušení.

Je to pravda?

Ano.

Na tuhle přednášku ses nezapsal.

Další studenty přijmout nemohu, protože už máme plno.

Pak...

zde budu jako posluchač.

To nedoporučuju, protože to nezahrnuje žádnou odpovědnost.

Úkolů a prezentací je víc, než byste čekal.

Budu tvrdě pracovat jako všichni ostatní.

Proč? Nedostanete známku.

No...

Já jen...

Dám vám dvěma speciální úkol.

Napište, co si chcete navzájem sdělit.

Je to úkol navíc, takže ho budete prezentovat na konci přednášky.

Je to samozřejmě kromě toho druhého úkolu.

Na tuhle přednášku kašlu. Sbohem.

Proč mi to děláš?

Měl bych se tě ptát na to samé.

Chceš na tuhle přednášku chodit kvůli mně?

Pokud ano, měl bys na mě být hrdý.

Makal jsem na sobě dost tvrdě, víš.

Nejsi rád, že mě vidíš?

Proč ne?

Byl jsem tak rád, že tě konečně zase vidím.

Proč to nemáš stejně?

Co ode mě chceš?

Nerozešli jsme se ve zlém.

Nebrali jsme to vážně.

Stalo se něco?

Ne.

Co si myslíš, že děláš?

Opovaž se opustit přednášku.

To je to nejmenší, co pro mě můžeš udělat poté,

co jsi mi zničil život na střední škole.

A odteď už mé telefonáty neignoruj.

Maru, Maru!

Co vám trvalo tak dlouho? Hrozně jsem se nudil.

Vážně? Nudil ses?

Maru dopil kávu.

Chceš něco dalšího? Objednám ti společně se svým.

- Co chceš? - Opravdu?

Pak si dám...

Jahodový džus.

Jahodový džus? Dobře, dobře.

Pojďme.

- Pospěš si. - Dobře.

Co si dáš?

Já si dám...

Ledové Americano?

Hej, slyšeli jste o tom?

Na naší škole je duch.

Takovou historku má každá škola.

To se říká o středních školách.

Ne, má ji každá škola.

Možná je to proto, že děcka mají spoustu energie.

- Rozšířit to? - Ano

Slyšela jsem, že duch v naší škole souvisí se skutečným případem.

Duchové nejsou děsiví, ale nejděsivější jsou lidé.

Nebudeš litovat, že jsi to řekla, že ne?

Dost.

Ale duchové existují.

Slyšel jsem o lidech, kteří jsou chytří jen podle knih.

Mluvím o tobě.

Aha, ano.

Proč pořád utíráš ten samý stůl?

Nevidíš i další stoly?

Omlouvám se.

Hádám...

že nejsi tak chytrý.

Zvedl jsi to.

Řekl jsi mi to.

Hodný kluk.

Pokud mi nemáš co říct, tak zavěs.

Tvůj hlas zní ospale. Spal jsi?

Volám ti, protože jsi mi neodpověděl na zprávu.

Vím, že už je trochu pozdě.

Vzbudil jsem tě, že? Promiň.

Ne, nevzbudil.

Proč mi voláš?

Měli bychom se sejít a pracovat na úkolu.

Přečti si zprávu a napiš mi.

Dobře.

Pak...

zavěsím.

Hej, opovažuješ se odejít beze mě?

Mohl bych onemocnět, kdybych v kavárně prospal celou noc.

Postaráš se o mě, když onemocním?

Jak jsi mě tam mohl nechat?

Věděl jsi, že jsem při čekání na tebe usnul.

V posledních dnech jsem na tebe hodný

a ty toho využíváš, že?

Hej, Minwoo.

Co?

Kdy to přestane?

Co jako?

Poslední dobou se ke mně chováš takhle.

To nedělám.

Vím.

Myslíš si, že jsem ubožák.

Nedal jsem v práci výpověď jen proto, že jsem chtěl zůstat doma a nic nedělat.

Chtěl jsem ti to říct jako prvnímu, ale...

vyhýbal ses mi.

Pořád jsme nejlepší kámoši, že?

Mám tě rád.

Mám tě rád na celém světě nejvíc.

Jasný?

Pojďme domů.

Počkej vteřinku.

Čau, Eunjung.

Kde jsi?

Co děláš?

Teď? Ale, už je pozdě.

Hej, to nedělej. Musíš být opatrnější.

Dobře, už jdu.

Ne, v pořádku. Jo.

Buď opatrná a vyhýbej se temným místům, jsem na cestě.

Dobře.

Měl bych jít.

Jasně!

Tady.

Nikomu jinému svou bundu nepůjčuj, ano?

Jen mně. Jasný?

Uvidíme se zítra.

- Ahoj, Maru. - Tady, vezmi si jeden.

Je to dobré. Co je to?

Tohle?

Je to mléčný koktejl ze zeleného čaje smíchaný s čokoládovým koktejlem,

který se připravuje z poloviny čokoládového prášku,

který se smíchá s jednou dávkou čokoládového sirupu a jednou dávkou karamelového sirupu,

poté se vmíchá několik čokoládových lupínků, které se nasypou i navrch,

a nakonec se jemně našlehá smetana, aby se vše dobře promíchalo.

Aha, dobře.

Objednal jsem si to v kavárně, kde Minwoo pracuje v době největšího provozu.

- Dělal to Minwoo? - Ne, není tam.

Je tam jen manažer šikany.

Chápu.

Máš dnes večer nějaký plány?

Nemám.

Pojďme do Gilmoku. Vyrazme si.

Dobře.

- Mimochodem, Hyune. - Co?

Je pět minut do devátý.

Sakra! Měj se!

- Díky. - Uvidíme se později.

Sungmine.

Ahoj.

Co rád jíš? Japonskou kuchyni? Čínu?

Ne. Ahoj, Sungmine, ahoj...

- Sungmine, ahoj. - Ahoj.