Ramona

Tati!

Tati!

Jo, už jdu!

PRVNÍ KAPITOLA: RAMONA POTKALA BRUNA

Dobrý den.

Kávu s mlékem, prosím.

Děkuju.

Promiň.

Co sis to dal do džusu?

Tohle?

Nějaký lektvar na úzkost, který mi dali v lékárně.

Má to být přírodní a relaxační, kdo ví?

CBD.

- Co? - CBD.

To je část marihuany, která tě neomámí,

ale zbaví tě bolesti, uvolní tě a dělá všemožný zázraky.

Aha, myslím, že ne. O marihuaně se tu nic nepíše.

Nejsem si jistá,

jestli je to ve Španělsku legální, tak to tam možná nepíšou.

Chceš to zkusit?

Mělo by to být rostlinný, nic nelegálního.

Tak jo.

Stačí.

Děkuju.

Taky máš úzkost?

Já? Velkou.

- Stejně jako všichni ostatní. - Ne.

Ne každý má úzkost.

Ve městech ano, na venkově možná ne.

Když se rozhlédnu, nemůžu tomu uvěřit.

Lidi mají zvláštní práce.

Někdo třeba propouští bez přestání. Takoví lidi existují.

Nikoho neodsuzuju, chápu, že každý hraje svou roli.

Ale někteří tráví dny vyhazováním lidí

nebo vystěhováním nebo něco. A s takovým klidem.

S naprostým klidem. A já se trochu pohádám s bráchou

a ztratím nervy.

Myslím, že lidé, o kterých mluvíš to v sobě dusí

a pak dostanou rakovinu slinivky nebo tak něco.

- Myslíš? - Jo.

Fňukání je mnohem lepší.

Je to zdravější.

Jak to, že máš úzkost? Promiň,

ale vůbec nevypadáš jako někdo s úzkostí.

- Protože bydlím v Lavapies a... - Tam jsem taky bydlel,

- už dávno. - Je to tam hezký a všechno...

Proč?

Protože v mém domě je už nějakou dobu doupě narkomanů.

A teď obsadili i třetí patro,

takže moje chodba je plná feťáků.

To je jak z filmu z 80. let.

A včera se navíc

nějaký dvoumetrový chlap málem vloupal do bytu,

kde bydlely dvě Američanky.

- Feťák? - Ne, násilník.

Protože feťáci nebývají nebezpeční.

Feťáci ne, ale násilníci jo.

Nenosíš u sebe pepřák nebo něco?

To mě nenapadlo.

V Cortázarově povídce obsazují dům kousek po kousku,

dokud majitel neodejde.

To mi ani neříkej.

- Vypadá to tak! - Budu paranoidní.

Ale pak z toho bude dobrý film.

Ne, ne díky.

Dělá ti to něco?

Co?

- Ten lektvar. - Ne.

Na mou úzkost nepomáhá žádný lektvar. Potřebuju něco silnějšího.

Tak si dáme brandy, ne?

No, po těch Američankách mám výmluvu.

Dáte nám prosím dvakrát brandy?

Můžete mi to nalít rovnou sem.

Nicméně ten lektvar

je podvod.

Skoro všechny ty přírodní, ekologické věci jsou podvod.

Jo. Rozhlížím se a nestačím se divit. Tenhle bar je už skoro relikvie.

Jo, to je síla.

Typické madridské bary zmizely.

Teď už je jedno, kde jsi,

všude jsou řetězce nebo eko-hipster bary.

Eko! Přede vším je eko!

- Eko čistič. - Eko prášek.

Eko káva, eko kamarád.

Eko je všude!

A přiznávám, že to funguje, protože když jdu nakoupit

a nevím co, vždycky koupím eko.

To tam rovnou můžou psát drahý místo eko.

- A tohle je... - To se teď nosí.

To je pravý?

Tohle, no všechno, ten obličej, to oblečení, všechno...

Obličej je pravý.

Tohle teď letí. Tohle je teď v módě!

Ten chlap pozvedl pikareskní román

na jinou úroveň. To nemůže myslet vážně.

Jo. Nejhorší je, že se chová jako mačo,

předvádí se, ale pak je citlivý.

"Nechte mě na pokoji!"

Tyhle lidi nesnáším.

Bože, to se nedivím. Ukaž mi další.

A moje sestřenice, které jsou všechny velké feministky, ho milují,

a já si říkám, dobře, má dobrý písničky,

ale ty texty nedávají smysl.

Tohle mě fakt štve.

- Ty jo! - To stačí. Telefon není nic pro tebe.

"Život se odehrává mimo obrazovku."

Víš, co jsem si právě uvědomila?

Že ty jsi opravdový anarchista.

Protože můj bratranec je rapper a říká, že je anarchista,

ale má iPhone, Instagram, všechno. Ale tobě nikdo nic neprodá.

Tobě nikdo nic neprodá.

To je skvělý, ne?

No, je to trochu staromódní, protože ničemu nerozumíš,

ale jde to.

Já si myslel, že je to skvělý.

Má to svoje kouzlo, ale ať ti to nestoupne do hlavy.

Ještě jedno?

Jde o to že... Pardon.

Celá ta recyklace

je vynález ropných společností,

který má odvést pozornost od skutečného problému.

V čem je skutečný problém?

V jejich společnosti.

Proto vedou řadu kampaní, aby nás přesvědčili,

že změna je v jejich rukou a přesvědčují nás o různých věcech.

Třeba třídění, to nemá žádný dopad na životní prostředí,

absolutně žádný. A mezitím si dělají, co chtějí. Tohle, tamto.

Těžba ropy, automobilový průmysl a tak dále.

Shell vedla kampaně...

V 90. letech!

Všude bylo napsáno: "Nezapomeňte před odchodem z místnosti zhasnout."

To je drzost.

Parchanti. Už nebudu recyklovat.

Přesně.

Mám další.

- Povídej. - Tohle je síla.

Viděla jsem dokument, ve kterém říkali, že v mořích

je spousta potopených lodí z první světové války. A co na nich je?

Chemické zbraně.

A co hůř, jaderné zbraně a toxický odpad,

který Rusové hodili do moře.

Víš, kolik let trvá, než se to rozloží?

- Kolik? - 100 let!

Děje se to teď.

- Sakra! - Jo.

- A víš, co se pak stane? - Co?

Až se všechny ty jaderné zbraně rozloží,

znečistí to moře.

Žádné ryby, žádné koupání v moři.

Zničí to potravní řetězec!

Do háje! Bože můj!

Existují expedice, výpravy lidí, kteří chtějí moře vyčistit,

ale na to není čas.

Teď bychom měli jít do obchodu...

- A koupit ryby. - A zmrazit je.

Zmrazit je.

Přesně to jsem si říkala.

Jasně, aby naše děti mohly jíst ryby.

Tohle je dramatický!

Je to tak. Zapomeň na globální oteplování. Tohle.

- Přesně. - Tohle je horší.

Tohle je síla. Teď si musíme jít koupit štiku.

Já vím.

- Vážně? - Naprosto!

Ale počkej, jsi opilý.

Další, prosím!

Ta změna je úžasná, že jo?

To miluju.

Jo, zní to skvěle.

Čuchni si, voní to krásně.

- No jo. - Že jo?

Smíchám to s marihuanou bez THC,

která tě neomámí, ale má skvělou chuť.

Je to jako kouřit cigaretu, která chutná jako tráva, ale neomámí tě.

Přesně tak.

Tak to je ta nejdepresivnější věc, jakou jsem kdy slyšel.

- Nesnáším tabák. - Jo.

Nesnáším ho, ale miluju ho.

Naprosto ti rozumím.

Myslela jsem, že až se sem vrátím,

všichni tu budou kouřit, ale je to naopak, nikdo už nekouří.

Ne, koukají se na tebe z patra.

Je to dekadentní, kouření je už věc devadesátek.

Přesně, je to nepřípustný.

Jo.

A jelikož jsem idiot, tak čím zdravější chci být, tím víc chci kouřit.

Kouřit je třeba.

Je to akt odporu.

Tady poblíž prodávají kusovky.

Jmenuje se Carmen, je jí osm a hraje na klavír.

A už přestanu blábolit. Ale jsem chůva,

překládám a to další...

no, jestli to dostanu, řeknu ti to, a když ne, tak nic.

Určitě to dostaneš.

Jak bys nemohla?

Ani nevíš, co to je!

Viděla ses?

Vyzařuješ světlo, sílu. Samozřejmě, že to dostaneš.

Dostaneš, co si usmyslíš.

No, nevím.