Julie

Skákej!

Skákej, povídám!

Paní Julie se dnes večer opět zbláznila. Naprosto!

Takže jsi zpátky?

Vzal jsem hraběte na stanici!

Po cestě zpět jsem se stavil na zábavě.

Tam jsem uviděl tu mladou dámu.

Tancovala s hajným.

Spatřila mě, rozeběhla se ke mně a požádala mě o tanec valčíku.

A jak tancovala… Nikdy jsem to neviděl.

Je šílená.

Vždycky byla. Ještě více od konce zasnoubení.

Co se stalo?

Byl to milý muž, i když nebyl bohatý.

Není to zvláštní?

Že by paní raději zůstala s lidem, než jít se svým otcem.

- Je letní slunovrat! - Stydí se kvůli tomu zasnoubení.

Asi. Víš, jak se to přihodilo, Kristin?

Celé jsem to viděla. Ale předstírala jsem opak.

- Viděla jsi všechno? - Ano, viděla.

Byla na dvoře u stájí a paní ho, jak by řekla, „trénovala.“

Nutila ho skákat přes bič jako cvičíš psa, aby skákal.

Udělal to dvakrát a sešlehala ho, ale potřetí…

vzal bič a zlámal ho na tisíc kousků.

- To se stalo? Nepovídej! - Ano, bylo to tak.

Připravila jsi chutnou večeři?

No…

Trocha ledvinek, které jsem odřízla z telecí kýty.

K mému velkému potěšení!

- Mohla jsi ten talíř nahřát. - Jsi náročnější víc než hrabě!

Netahej mě za vlasy! Víš, jak jsem citlivý!

Bylo to jen z lásky, vždyť víš.

Pivo?

Na letní slunovrat?

Ne, díky! Mám něco lepšího.

Yellow seal . Vidíš to?

Podej mi skleničku.

Na víno, samozřejmě, pokud to piješ neředěné.

Bůh pomáhej tomu, kdo si tě vezme za manžela. Takový puntičkář!

Nesmysl! Ráda by jsi měla takového kultivovaného mládence!

Nevadilo mi, když mě lidé nazývali tvým snoubencem.

Dobré, dobré, dobré…

Moc dobré!

Jen trochu víc studené.

Tohle jsme koupili v Dijonu.

Stálo to čtyři franky za litr, bez lahve plus daň…

Co teď vaříš?

Nějakou proklatou věc, co chtěla paní Julie pro Dianu.

Měla by jsi mluvit více kultivovaně. Vaříš pro psa?

- Je nemocná? - Ano je.

Vytratila se s mopsem toho vrátného.

Teď má problémy. Paní o tom nechce slyšet.

Paní je velmi hrdá v určitých věcech, ale ne dostatečně v jiných.

Byla v kuchyni, ale nechtěla jet jen s jedním koněm.

Měla špinavé manžety, ale ta hrdost na knoflíky.

Paní se o sebe nestará.

Není kultivovaná.

Ale je velkolepá.

Skvostná!

- A jaká ramena… a tak dále! - Vím, co povídala garderobiérka Clara!

Clara! Jste všechny tak žárlivé. Jezdíval jsem s ní!

- A jak tancuje… - Nechceš si se mnou teď zatancovat?

- Ano, samozřejmě. - Slibuješ?

Slibuju. Když řeknu, že to udělám, tak to udělám!

Mimochodem, děkuji za to jídlo.

Bylo to moc dobré.

Brzy se vrátím! Vy běžte, nečekejte na mě!

No?

Je to hotové?

Mají dámy tajnosti?

Je zvědavý!

Jaká vůně z té fialky!

Drzé!

Vyznáte se i v parfémech? Tancovat rozhodně umíte.

Žádné koukání!

Běžte pryč!

Vaříte magický lektvar na letní slunovrat?

Věštič budoucnosti? Odhalení budoucích manželů?

Na to budete potřebovat dobré oko!

Nalijte to do lahve a pořádně zazátkujte.

Zatancujte si se mnou šotyš, Jeane!

Nechci být nezdvořilý, ale tento tanec jsem slíbil Kristin.

Může mít ten další. Viďte, Kristin? Nepůjčíte mi Jeana?

Na mně to není.

Pokud se chce žena sklonit tak hluboko, pak ji nemůže odmítnout.

Ty běž! A buď vděčný za tu čest!

Upřímně, aniž bych chtěl urazit…

Je opravdu moudré pro paní, aby tančila dvakrát se stejným partnerem?

Zejména, když lidé dělají závěry.

Jaké závěry? Jak to myslíte?

Jelikož to paní nerozumí, musím mluvit jasněji.

Vypadá to špatně, dávat přednost jednomu ze sluhů…

když ostatní čekají stejně na tuto neobvyklou poctu.

Dávat přednost! Ta myšlenka! Jsem překvapená!

Já, paní domu, ctím tanec lidu mojí přítomností,

a když chci opravdu tancovat…

Dávám přednost někomu, kdo umí vést tak, že nejsem terčem posměšků.

- Jak dáma přikazuje! K vašim službám! - Neberte to jako rozkaz.

Dnes večer jsme šťastný lid na oslavě, hodnosti nechceme stranou.

Tak, nabídněte mi své rámě!

Nebojte se, Kristin! Tvého snoubence ti neukradnu!

Vypadá to špatně, dávat přednost jednomu ze sluhů…

Pokud chce žena klesnout tak hluboko, pak ji nemůže odmítnout.

Buď vděčný za tu čest!

Je bláznivá!

Ten způsob tance! Lidé se na ní za dveřmi šklebí.

Je její období v měsíci, vždy je touto dobou podivná.

- Zatancuješ si teď se mnou? - Jsi na mě naštvaná?

Ne, za takovou drobnost.

A také znám své místo!

Jsi citlivá holka, Kristin…

Bude z tebe dobrá manželka.

Ty jsi okouzlující partner, utíkající od své paní.

Naopak, slečno Julie, utíkal jsem zpět za tou, které jsem se vzdal.

Víte, že tancujete jako nikdo jiný!

Ale proč jste ve služebním v den volna?

Ihned si to sundejte!

Pak musím paní hraběnku požádat, aby se vzdálila.

Jelikož můj černý kabát je tady…

Stydíte se předemnou? Jen si to sako vyměňte!

Jděte do svého pokoje a přijďte!

Nebo jinak, zůstaňte. Můžu se otočit zády.

S vaším dovolením tedy, paní Julie.

Poslouchejte, Kristin…

Je Jean váš snoubenec?

Vzhledem k tomu, že se k vám tak má.

Snoubenec? Pokud chcete! Budeme tomu tak říkat.

- Říkat? - Paní měla sama snoubence…

Ano…

- Ale byli jsme řádně zasnoubeni. - Také z toho nic nebylo.

- Très gentil, monsieur Jean! - Vous voulez plaisanter, Madame!

Voulez vous parler français!

Kde jste se to naučil?

Ve Švýcarsku, když jsem byl someliér v jednom z největších hotelu v Lucernu!

Vy v tom saku vypadáte jako kavalír! Šarmantní!

- Vy mi lichotíte. - Lichotit vám?

Má skromnost mi zakazuje věřit, že jste k němu jako já pravdomluvná

a předpokládal jsem, že přeháníte.

Nebo jak by jeden pověděl, lichotíte.

Kde jste se naučil takhle mluvit? Chodil jste hodně do divadla?

Mimo jiné! Byl jsem na hodně místech.

Ale narodil jste se tady?

Můj otec byl zemědělský dělník u veřejného žalobce

a vídal jsem paní jako dítě.

I když jste si mě nevšimla.

- Ne, vůbec ne! - Ano…

Pamatuji si hlavně jednou…

- Nemůžu o tom mluvit! - Prosím! Povídejte!

- Jen tentokrát! - Ne, nemohu. Jindy snad.

- To je podvod. Je to teď nebezpečné? - Nebezpečné ne.

Ale radši ne.

Koukněte!

Ta bude dobrou manželkou!

- Chrápe také? - Ne, nechrápe.

- Mluví ze spaní. - Jak to víte?

Slyšel jsem to.

- Neposadíte se? - Ne ve vaší přítomnosti.

- Ale když vám to přikážu? - Pak poslechnu.

Posaďte se tedy!

Počkejte! Nemůžete mi dát nejdřív něco k pití?

Nevím, co máme v chladničce.

- Mám dojem, že je tam jen pivo. - Neříkejte jen!

Mám prosté chutě, mám ho radši než víno.

- K vašim službám! - Díky.

- Vy nechcete pití? - Nejsem velký milovník piva.

- Ale pokud paní přikáže… - Přikáže?

Jako partner byste své paní mohl dělat společnost.

To máte zcela pravdu!

Pijte na mě!

Myslím, že se starý chlap stydí…

- Na vaše zdraví, má paní! - Dobré!

Teď musíte políbit mou botu a vše bude perfektní.

Výborně! Měl byste být hercem.

Tohle nemůžeme dělat! Někdo nás uvidí.

- Proč by na tom záleželo? - Záleželo? Lidé si budou povídat!

Kdybyste věděla, jak se jim jazyky kroutily…

Co povídali? Řekněte mi to.

Posaďte se.

Nechci urazit, ale mají podezření, které…

Třeba si to představíte?

Nejste žádné dítě.

Když vidíte paní pít samotnou s mužem,

natož se sluhou,

v noci, pak…

Pak, co?

Taky nejsme sami. Kristin je tu.

- Ve spánku. - Pak ji probudím!

Kristin? Spíte?

Kristin?

- Vzbuďte se! - Nerušte někoho, kdo spí!

Ten, kdo vaří celý den je při setmění unavený.

Berte na spánek ohledy!

To je ohleduplné a máte za to uznání.

Děkuji.

Teď pojďte a nasbírejte nějaké šeříky.

- Ale paní! - Se mnou.

To nepůjde! Opravdu ne!

Co si myslíte? Máte vidiny?

- Ne, ale ti lidé. - Že jsem zamilovaná do sluhy?

Nejsem ješitný muž, ale viděl jsem…