Criminal Record

Ale fakt. Díky, že jste přišla.

Rádo se stalo.

Jo, ale nikdo nikdy nedostal večeři zadarmo.

- Nebo jo, June? - Leo.

- No. - Cestou z práce jsem jí to nastínil.

Zní to zajímavě.

Takže. Ten váš člověk.

Povídejte. Víno a neuropsychiatrie jdou dobře dohromady.

Děkuju. Je to chlap, že jo?

Takže se probral po autonehodě a...

Tvrdí, že si nic nepamatuje.

Utrpěl úplnou ztrátu paměti od chvíle, kdy vstoupil do bytu,

až do probuzení v nemocnici.

Budu hádat. Pak si vzpomněl a ke všemu se přiznal.

Jo, ale to z hlediska neurologie není jen tak, ne?

Víte, hipokampus...

Ta část mozku, kam se ukládají vzpomínky.

...vypadá jako taková malá fazolka.

Fazolka?

Jo, a po traumatickém zážitku se smrskne, takže je těžší si ho vybavit.

Tak jak si na to Errol mohl tak dopodrobna vzpomenout

a ke všemu se přiznat?

Jak jsem říkal, v noci kvůli tomu nespí.

Rozumím.

Vzpomínky často chápeme jako něco spolehlivého.

Jako videozáznam z minulosti.

Ale správnější je na ně nahlížet jako na olejomalbu.

Člověk se k nim vrací a postupně je přemalovává.

Dělají to i ostatní.

Takže nám jiní lidi můžou myšlenky jakoby upravit?

Jo. Mluvím o tom ve svém podcastu.

To je trochu moc.

Myslíte, June? Tak jo.

Stavte se někdy u mě v laboratoři.

Vsaďte se, že bych vám paměť pozměnila.

Myslela byste, že se známe dlouho.

Muckaly jsme se v domku na stromě u vaší babičky.

Babička takový domek nemá.

Určitě? Co kdybych vám ho ukázala na fotce?

To je to. Když vám někdo přemaluje vzpomínku...

HRDINA TÝDNE

...máte přístup jen k její poslední verzi.

K originálu ne.

GRATULUJEME PATRICKOVI

Po velkém traumatu člověk k obsahu vlastní mysli ztratí přístup.

Ptáte se, jestli je možné, že někdo Errolovi vnuknul falešnou vzpomínku?

Je. Teoreticky.

Je to snadné.

TRESTNÍ REJSTŘÍK

Líbila ses jí.

Ona mně taky.

- Ne. Jakože „líbila“. - Cože?

Ty jsi tak staromódní.

Už chápu, co myslíš. To mi vlastně lichotí.

- Detektiv ji neprokoukl? - Mlč.

Zabouchla se do tebe. Ale má dobrý vkus.

June.

Víš, že mi můžeš říkat všechno.

Vždycky budu na tvojí straně. I když to tak občas nevypadá.

Já vím.

V LONDÝNĚ ROSTE POČET POLICISTŮ S PODMÍNKOU

MEZI POLICISTY SE ŠÍŘÍ PRAVICOVÝ EXTREMISMUS

PROPUŠTĚNÍ POLICISTY MÁ BÝT PŘEZKOUMÁNO

NEJASNÉ VAZBY NA BOJOVOU LIGU

NÁVŠTĚVNÍ MÍSTNOST

Přemýšlel jsem o vás. Trochu.

Jo?

A vy jste přemýšlela o mně? Trochu?

- Clive. - No?

Můžu jednu otázku?

Ale musí to zůstat jenom mezi náma.

Fajn.

Bojová liga.

Vstoupil jste do ní v pubertě, že ano?

Chtěla bych vám ukázat pár fotek

a stačí, když mi řeknete,

jestli byl někdo z těch lidí členem té organizace.

Rozumíte?

Policista.

- O co jde? - Jen odpovězte.

Ne.

Určitě?

Určitě ne.

Nebo jsem ho aspoň nikdy neviděl.

A co on?

Nebo on?

Vy ho znáte.

Jo.

Tonyho znali všichni.

Tony Gilfoyle?

Detektiv June Lenkerová. Kriminálka Dalston Lane.

Mohla byste mi tam prosím hodit tu krabici?

Jo. Promiňte, že ruším.

Potřebuju pomoc, ale je to složité.

- A tuhle taky. - To...

Jeden svědek vás zmínil v souvislosti s probíhajícím vyšetřováním.

Můžete ji dát tam na tu? Potřebuju tam naložit vozík.

Ten svědek vás obvinil z členství v politické organizaci.

A jak víte, policisté v aktivní službě

v politických uskupeních být nesmějí, ale tohle byla Bojová liga.

Neonacistická skupina. Taky známá jako Pokrevní linie.

Takže jste nebo jste někdy byl členem té skupiny?

Šéfuje tomu na Dalston Lane pořád Roy Chambers?

Brnknu mu, co říkáte?

Řekněte mi o Errolově přiznání.

A je to tady.

Řekněte mi to, a zapomenu, co vím.

Prý ráda lidi šikanujete.

Máti mi o šikanistech říkala, že jim člověk nesmí ustoupit.

Musí se jim podívat do očí a říct jim, co si můžou.

A pokud jde o vás...

Je mi šumák, co si myslíte, jasný? Nashle.

- Ahoj. - No ahoj. Poslouchej.

Není to dobrý.

Do prdele. Byla tam. U Tonyho. Ona po nás...

Dělejte. Běžte.

Šéfe, ona po nás jde.

Co s tím máš společnýho?

On je nemocnej. Tohle si nezaslouží. Po tom, kolik tomu věnoval času.

Kime, já to mám pod kontrolou. Vážně.

Tony nám kryl záda.

Zaslouží si, abychom s tím něco udělali.

Takhle to s váma dopadne vždycky. Navzájem se vynervujete.

Ano.

- Tady jsi. - Prý jste někoho zatkli.

Co je za problém?

Nic se neděje. Jdu kvůli bytu.

Potřebuju garsonku pro kamaráda. Patricka.

To by jako záloha mělo stačit.

- Stačí to zítra? - Jo.

Hegarty minulý týden navštívil tuhle adresu.

Tady šel k bankomatu a i chvilku předtím vybral dost peněz.

Sakra, Sonyo, vy ho necháváte sledovat?

Čeho se bojíte?

- Nemůžu sledovat kolegu. - Ale nám v tom nic nebrání, ne?

Co Tony Gilfoyle?

- Musíme... - Hegarty je podezřelej.

To víme obě. Kam pořád jezdí?

Co dělá s těmi penězi, co má navíc? Konečně něco víme.

Co? Chodí do obchodu s koberci?

Pod těmi koberci najdete drogy, June.

Vede to chlápek jménem Miras Mansur.

Jsou to dealeři. Nebo velkoobchodníci. S velkým množstvím heroinu.

Hegarty tam chodí často.

Musím zpátky do práce.

Vy to vidět nechcete.

Buď ho někdo vydírá,

nebo má bokovku a jede v drogách.

Sama jste to říkala, June. Je schopný všeho.

- Hej. - Tak si pro to pojď.

- Dej mi. - Já chci.

Jdeme na to.

Ty smrade. Seš mimino.

No fuj.

To máš za tu držku.

Tys ještě neviděl kartáček.

A ty...

Policie.

- Ruce podél těla. - Dělejte.

Sundat batohy. Otočte se.

Co je?

Co to je?

- Sakra. - To není moje.

Leželo ti to jen tak v báglu?

Fajn. Vy dva mazejte.

- Běž. - Běžte.

Jacobe? Kde máme sedmičku? Jacobe?

Jacobe, být tebou, tak ho zase schovám.

- O co jde? - Zadrželi jsme ho na Harpes Lane.

Za čáru.

- Kvůli čemu? - Držení za účelem prodeje.

Aha.

Dobře.

Jméno, prosím.

Jacob Taylor.

Pojď blíž.

Napiš jména a čísla tří lidí, kterým chceš zavolat.

Můžeš ze svého mobilu.

Šup šup.

Dobře.

No tak, mami.

S volaným číslem se nelze spojit. Zkuste to později.

S volaným číslem se nelze spojit. Zkuste to později.

Máš ještě někoho?

Kde mám mobil? Kde? Ježíši.

Kde ksakru je?

- Prosím. - Babi, oni mě zatkli.

- Cože? - Přijedeš pro mě, prosím?

- Kam, zlatíčko? - Na policejní stanici.

Nadiktuj mi adresu. Už jedu. Přijedu pro tebe.

- Už můžu jít? - Ustup.

Jacobe, chápeš, že teď schválím vzetí do vazby?

Tak jo. Nohy na značku.

S dovolením.

Prosím tě, Jakey. Zvedni to.

- Ahoj. - Kde jsi?

Promiň, v práci. Nebyl signál. Proč?

Kde je Jacob? Má půl hodiny zpoždění.

- Volal jsi mu? - Asi šestkrát.

- Co ve škole? - Odešel v obvyklý čas ,