French Exit

Paní Priceová, nemůžete se jen tak objevit v půlce semestru

a odhlásit syna ze školy.

Nechci to vyplňovat a ani to neudělám.

A tím jsme skončili.

Dobré ráno.

-Co chceš dělat? -Nevím.

Chceš odjet se mnou?

Ta pravidla mají svůj důvod, paní Priceová.

-A co moje oblečení? -Koupím ti nové.

Pils až na hranici rozumného uvažování?

Přepadla tě nespavost v důsledku síly tvé múzy?

Ne.

Menstruuješ?

Jak to jde se Susan?

Jsme v udržovacím režimu, jako bys to nevěděla.

Ach, být tak mladší a zamilovaná.

Uvidíš se s ní dnes?

Stejně se k vám nemůžu přidat. Musím se sejít s panem Bakerem.

Další žádost o šetrnost?

Počkej a uvidíš.

Všechno je pryč.

Co je pryč?

Ne peníze na mém účtu.

-Už dlouho to váš účet nebude. -Je na mé jméno.

Jméno si můžete nechat, ale peníze na tom účtu

společně s investicemi a majetkem

se vrací bance.

Majetek...

Nejpozději k prvnímu lednu budete mít zakázaný přístup.

Ale peníze, které jsem do manželství přinesla, si mohu nechat.

Ty se už dávno staly součástí majetku.

A nebyla to, s prominutím, žádná velká částka.

A Malcolmovo dědictví?

Ne.

Mluvil jsem s vámi o tom jako o jedné z možností sedm let.

A potom jako o eventualitě tři. Co jste myslela, že bude?

Frances, co...? Co jste plánovala?

Plánovala jsem umřít, než dojdou peníze,

ale ne a ne umřít.

A teď jsem tady.

Dobře.

Takže je to hotovo.

Teď mi řekněte, co mám dělat.

-Dělat? -Ano, řekněte mi to.

Co vám mám říct? Půjčit si od přítele.

Nemožné. Něco jiného.

Můžete udělat jen jedno, Frances. Všechno prodejte.

Prodejte šperky, umělecká díla, knihy.

Prodejte to soukromě, v tichosti. Levně.

Přineste mi šeky a já vám je všechny proměním v hotovost.

A co potom?

A potom...

co budete chtít.

Pozor.

-Susan... -Co kdybychom šli za Frances

a řekli jí o našem zasnoubení?

Víš, jako spolu.

-Cože, ty a já? -Společně. Ano.

-Kdy? -Teď.

Mluvit s matkou spolu, teď?

Ne.

-Proč? -Není to dobrý nápad.

Půjde to jen tehdy, když jí to řeknu sám.

-Čeho přesně se bojíš? -Toho, čeho ty.

Řeknu jí to teď.

Poslyš, musím s tebou o něčem mluvit.

Vaříš?

Ne.

Jen mám ráda ten zvuk.

Copak?

Copak, pane Mumlo?

Mám větší zprávu.

Jsi připraven?

Jsme insolventní.

Nic nemáme.

Nic!

...vzácných kovů, protože to jsou dlouhodobé položky.

Zlato jsou peníze.

Pokud chcete držet zlato, držte ho jako rezervu.

To se nekupuje dnes a zítra prodává.

Ohledně mého poplatku.

Rovných 30 procent bez smlouvání.

-Ne? -Ne.

Mohlo by se? Bude se muset, pokud mě chcete.

27 procent.

Dám vám 15 procent, jinak odcházím.

-25. -Ach, pane Rudy.

Jestli řeknete jiné číslo než 15, půjdu na 14.

Řekněte další a půjdu na 13 a tak dál,

dokud se váš poplatek

a vaše role v mém životě

docela nevytratí.

Tak se nevyjednává. Je to těžká práce.

Mohlo by mi to poškodit jméno.

Vaše jméno?

-To je humorné. -Skutečně?

Slyšel jste řeči ohledně mého duševního zdraví?

Ne.

Slyšel jsem, že jste zvláštní.

-Zvláštní? -Zvláštní, ano. Náročná.

Náročná.

A potom to s vaším mužem.

Co?

Jak jste ho našla.

Ano?

Víte.

Našla jsem ho, a pak jsem tam to tělo chvíli nechala, že?

-Ještě pořád se o tom mluví? -Jistě.

Řeknu vám něco soukromého.

Jsem víc než jen zvláštní.

Jedna moje dobrá část chce tuto budovu podpálit

i se mnou a se synem uvnitř.

Co si o tom myslíte?

Do toho mi nic není.

Myslím, že je.

Protože když nedostanu svou cenu,

stane se ta moje dobrá část ještě lepší.

Slepice kvokají, Frances.

-Říkají, že jsem na dně? -Ano. Jsi?

Napadá mě plán.

Možná idiotský. Ale čím víc možností, tím líp, že?

Co můj byt v Paříži?

Nebyla jsem tam celý rok. Jen tam tak sedí.

Odjet z New Yorku by bylo ono, lásko.

Je to rozumné.

Rozumné.

-Rozumné. -Rozumné.

-Já to zaplatím. -Ne.

Frances...

Děkuji.

Šek je opět nekrytý, paní Priceová.

Paní Priceová?

Mohu dostat hotovost?

Máš hotovost pro Silvii?

-Kolik? -600.

Díky, Malcolme.

Změna plánu, kámo.

Nevěděl jsem, že nějaký plán byl.

Bylo rozhodnuto, že pojedeme do Paříže.

Skutečně?

Na jak dlouho?

Těžko říct. Možná na zbytek našich životů.

Tak co mi chceš říct, Malcolme?

Už jsi mámě řekl o našem zasnoubení?

Chci.

Jde o to, že nevím,

jestli očekáváš, že na tebe budu čekat.

Jistěže ano.

Ale to by ode mě nebylo moc rytířské, že?

Tobě záleží na rytířskosti?

Záleží mi na mnoha věcech.

Řekl bys o sobě, že jsi srab?

Ne.

Tak jak by ses popsal?

Nevím, jestli bych se vůbec popisovat chtěl.

Chci, abys věděl, že se snažím od tebe odmilovat.

-Susan... -Co?

Jedu do Paříže.

Do Paříže.

Kdy jedeš do Paříže?

Brzy.

-Jak brzy? -Myslím, že zítra.

Myslíš, že zítra?

Kdy se vrátíš?

O to právě jde. Vlastně nevím.

Takže.

Je to všechno jistě velmi dojemné.

Co?

Tvá oddanost ženě,

která se ti do tvých 12 let stěží představila.

Tvé odmítání žít mimo pravidla, která nastavila ve svůj vlastní prospěch.

Nepřineseš květiny někomu, s kým se loučíš, Malcolme.

Prosím odejdi.

Vše dobré jednou skončí.

-Ale určitě musíte jít? -Ano. A je nám to moc líto.

Taková škoda, byl to takový hezký večer.

-Skutečně? -Moc krásný večer.

A vůbec se mi nechce jít, ale zdá se, že doma čeká něco naléhavého,

a co se s tím dá dělat?

Nic.

Bude mi to chybět.

Co?

Tohle.

Máte u sebe pár drobných, lidi?

Možná ano.

Ale mohli bychom vědět, na co potřebujete peníze?

Asi bych si dal trochu vína, když už to chcete vědět.

Jak se jmenujete?

Dan.

Danieli, co byste dělal, kdybychom vám dali 20 dolarů?

Za to bych koupil čtyři litry Three Roses, balíček cigaret a párečky.

A kam si to všechno odnesete? K sobě do pokoje?

Vzal bych si to do parku.

Tam povětšinu nocí spávám, v parku.

Takže ležíte pod keřem,

kouříte a popíjíte víno.

Díváte se na hvězdy.

Proč ne?

Neobtěžuje vás ten chlap, doufám.

-Zdálo se, že po vás něco chtěl. -Kdo? Daniel?