Needful Things

Bože mùj...

Na tom novém obchodì je markýza.

A výlohy jsou zamydlené.

No a?

Nìco se pøed námi snaží skrýt.

Neøekla bych, Nettie. Myslím, že jen otevírají nìjaké nové starožitnictví.

Nikdy bych tam nešla.

Nazdar, Raidere! Jak se máš, kámo? Rád tì vidím.

- Ahoj, Nettie. - Ahoj.

- Je tu Polly? - Kruci, vždy je obìd.

Ahoj.

- Dobré jitro, Franku.. otèe Meehane. - Nazdar, Alane.

- Uzeného krocana? - Dneska ne. Øekl bych, že dneska zkusím nìkterou z tvých specialit.

Takže si dám...provolone, salát, keèup, majonézu a dva druhy hoøèice v sáèku.

- Nevymýšlej. - Oukej a co teda toho uzeného krocana?

Správná volba. - Uzeného krocana a pøílohu.

A velký kus Nettiina jablkového koláèe!

Jak to dnes jde?

Nic moc...Už jsem ti øíkal, že mám zpátky ty fotky? - Tomu nebudete vìøit.

"Nezbytné vìci" - Obchod jaký tu ještì nebyl... Nebudete vìøit vlastním oèím."

- Pøesnì tak to tu stojí. - Pak to asi bude pravda.

- A kdo je majitel? - Nikdo netuší. On není odsud...

- Nemìl bys být ve škole? - Jsem nachlazený.

Haló?

Haló?

- Je tady nìkdo? - Ano, já.

Bylo odemknuto. Já jsem se sem nevloupal...

Samozøejmì, že bylo. Máme otevøeno.

Urèitì jsi tu už nìkdy byl.

- Ne. - Ale ano.

Mám dobrou pamìt na oblièeje.

- Kdo jste? - Jmenuji se Leland Gaunt.

- A ty? - Brian Rusk.

- Rád vás poznávám, pane. - Také mì tìší, že se poznáváme, pane Briane.

- A teï...co bys ráèil? - Ráèil?

Ano...Vše, co je zde, je na prodej, ale ne vše, co je na prodej, je zde.

Vy jste ze zámoøí? Jsem z Akronu.

- Kde to je? V Anglii? - V Ohiu.

Co bys na nì øekl? To je Wilma Jerzyková a její manžel Pete.

Co myslíš, že dìlají? Kupují krmivo pro své krocany?

Krocany? Øekl bych, že ona je bláznivá.

Takže, co to bude?! Walkman? Horské kolo?

Už jedno mám.

- Air Jordan. - Nevím.

Jsou to jen pøedmìty, no ne? Jen vìci, nic opravdu dùležitého.

Øekl bych, že mᚠjisté pøání, Briane. Co myslíš?

- Pøání? - Ano, pøání. Jedno pøání. Abys mìl radost.

Co by tì potìšilo? Kde bychom zaèali...

- Mickeyho Mantla? - Na to jsi už trochu velký, ne?

Mìl jsem na mysli basebalovou kartièku, hráèe. Spoleènì s tátou jsme je sbírávali.

- Toppsky nebo Fleerky? - Toppsky. Mìli jsme celou sbírku šestapadesáti karet.

- Al Kaline, Whitey Ford, Roy Campanella, chlapci tohoto kalibru? - Mìli jsme všechny Yankees kromì Mickeyho Mantla.

Napøíklad Moose Skowron stál 65 doláèù.

Skowron to je jiná záležitost...

Mickey Mantle... ten by se mohl vyšplhat i na 600, 700 doláèù.

- Vy jste se ptal... - Vìøím, že mám nìco, co ti udìlá radost, Briane.

Vydrž chvilku.

Bože. Podívej se na mùj zadek.

- Vypadám tam hroznì. - Ne, vypadᚠbájeènì.

Polly, víš jak vždy øíkáš, že to s námi asi nemyslím dost vážnì...

Tohle je foceno tvým foákem, že? Takhle nevypadám. Jestli tak skuteènì vypadám, tak spáchám sebevraždu.

Polly, já...

- Vezmeš si mì? - Jistì, pokud to myslíš vážnì. Musím zkontrolovat Nettie.

Ujistit se, že znovu nespálí hranolky nebo mì zruinuje..

Polly...

Myslím to vážnì.

Mickey Mantle!

Topps. 1956...

S vìnováním: "Mému dobrému pøíteli Brianovi."

- Poèkejte. Brian je moje jméno. To není možné. - "Všechno nejlepší. Mickey Mantle."

Zavøi oèi.

A nyní... kolik bys dal za tuhle kartièku, Briane?

Mickey Mantle. Topps, 1956.

Podepsanou "Mému pøíteli Brianovi. "

Ne, poslouchejte, mám u sebe jen...

Zákazník by nikdy nemìl prodavaèi vyzradit, kolik má u sebe. Pokud nechceš lhát, buï zticha.

První zásada férového obchodu, pane Briane.

- Tak co bys øekla? - Stále tomu nemohu vìøit.

Není tak drahý, jak vypadá. Koupil jsem ho v teleshopingu.

Jaký lháø!

Nasadíš mi ho?

Znamená to ano?

Ano.

Ano.

Ne.

95 centù.

Teï se nìkam dostáváme...

Není to bùhví kolik, že jo? Nicménì i tak zajímavá nabídka.

Øeknìme...že mi zaplatíš polovinu ceny, ano?

A polovina ceny je právì 95 centù.

Cena, kterou zaplatíš v hotovosti.

Zbytek, tu druhou pùlku...

...mi splatíš nìjakým skutkem. Rozumíme si?

- Skutkem? - Žertík. Nìco jako šprým.

Nic velkého. A nikdo tì z toho nikdy nebude podezøívat. Slibuju.

Vzpomínᚠna tu dámu, co jsme ji sledovali, jak kupovala krmivo krocanùm?

Jistì, Wilma Jerzyková. Chovatelka krùt.

Víš, kde bydlí?

"Vystupte si".

Øekl jsem, "Vystupte z vozu. "

Hned.

Je to tvùj podpis na tom lístku, Ridgewicku, nebo je to zfalšované?

- Parkoval jste na místì pro postižené. - Cože?!

- Nemùžete sem jen tak vtrhnout a... - Cože?!

Na místì pro tìlesnì postižené. Už jsme vás na to upozoròovali, Cvalíku...

Jaks mi to øekl? Nazvals mì Cvalíkem? Ještì jednou se mì dotkni a zašiju tì! Myslím to vážnì!

Jmenuju se Danforth! Danforth Keeton tøetí... ...který je hlavním radním tohoto podìlaného mìsta.

Mohl bych tì postavit mimo službu bìhem dvou... Bìhem sekundy to zrušíš!

- Rozumíš, Norrisi? - To já jsem mu øekl, aby tu pokutu vystavil.

- Takže je to moje chyba! - Prokrista, Dane, co to s tebou dneska je?

Nic se mnou není! Jsem znechucený a unavený z veledùležitých malých èurákù!

- Z malomyslných kreténù... - To staèilo!

Snažím se pro toto mìsto udìlat, co mohu. A už jsem dost udìlal.

Ve skuteènosti - já jsem toto mìsto. A už jsem unavený z toho zatraceného obtìžování...

- Nikdo vás neobtìžuje, Danforthe. - Nazval mì Cvalíkem!

- Víš, jak to mám rád. Takže se ti omluví. - Omluvíš, Norrisi?

- Nevím, jestli to udìlám. - Omluvíš se. Teï!

Je mi to líto. Je mi líto, že jsem vás nazval Cvalíkem.

- Jasnì, maminèin mazánku. Ty zbabìlèe... - Drž hubu, ty nafoukaný, prohulený obchodníèku s ojetinami.

S lodìmi, ty sráèi! Prodávám kvalitní jachty z druhé ruky, ty podìlaný zasranèe...

Držte huby! Ticho!

Když jsem se sem pøistìhoval, øíkal jsem si, "Výbornì, koneènì jsem pryè z velkomìsta".

"Jsem nìkde, kde si lidé nejdou každý den po krku."

Nìkde, kde tím nejhorším, co mì mùže potkat, je sundat koèku z koruny stromu.

Ale jsou to kecy! Šílenci jsou všude!

Takže si to chlapci, vyøíkejte ruènì. Pozabíjejte se navzájem a toho, kdo zbude, šoupnu za møíže.

Zvládneš to. Vím, že ano. On tì nepokouše.

Ale...

- Ale co øeknu? - Pøedstavíš se.

"Ahoj, já jsem Nettie." A pak?

Bìž, Nettie. Bude to v klidu. No tak.

Ahoj, já jsem Nettie.

- Dìkuji, sleèno Butterfieldová. - Dìkuji, sleèno Butterfieldová.

Je jen z devatenáctého století. Omlouvám se.

Užijte si své koupì.

Co je tohle? Staré dláto na døevo?

Patøilo to jednomu truhláøi z Château de Versailles za èasù Ludvíka XVI.

- Koukni na tohle, Pete. Vypadá dost staøe. - Jo.

Pane mùj. Netušil jsem, že ještì nìkdo pøijde.

Ahoj. Jsem Nettie.

Když na mì ten blbej pes ještì jednou štìkne, nebudu se obtìžovat, abych si znovu stìžovala šerifu Pangbornovi...

- ...stavím se u tebe doma a stáhnu ho zaživa. - Ne, tady ne! Dobrý Bože, to ne!

Setzen Sie sic.

- Vykopnìte její baptistickou prdel na ulici! - To ne. Drahé dámy, pøece se na sebe nebudeme zlobit.

Cožpak nemùžeme být všichni pøátelé? Ne v tomhle životì!

Dámy, omluvte mì!

... Paní Jerzyková!

Vemte si to. Ano. Vemte.

Nebojte se, sleèno Cobbová.

Mìla jsem podobné asi pøed rokem. Ale rozbilo se mi.

- Mùj manžel.. - Vᚠmanžel? Pak tedy jste paní Cobbová.

Ano, aèkoliv George je nìjaký èas po smrti.

- Zemøel pøedèasnì. - To je mi tak líto.

To je v poøádku. Už je to nìkolik let, co... Vražda je ošklivá.

- Tak jsem to nemyslela. - Samozøejmì, že ne.

To jste pøece nebyla vy, kdo vytáhl vidlici na maso ze šuplíku a vrazil ji do jeho hrdla.

Odcházíte, paní Robertsová?

Musím si to rozmyslet. Je to hodnì penìz.

Promyslete si to. Já si to také promyslím.

Tohle jste pekla vy?

Samozøejmì.

Dennì èerstvý, domácí. Z jablek sbíraných u Mayflowerù.

Polly Chalmersová, moje šéfová, vám to posílá.

Odvahu. Vemte si to.

- Mám strach, abych to opìt nerozbila. - To se nemùže stát.

Pojïte, paní Cobbová.

Prosím, sednìte si.

Poslouchejte.

Obèas se mi zdá, že slyším i ten nejtišší smích...

Líbíte se mi, Netitie.

Nebudu na vás køièet jako to dìlal George.

Krávo blbá!

Myslím, že si to mùžete nechat, Netitie.

Mìla bych jít do práce...

Brzy nashledanou. Nìkdy se u vás zastavím.

Pan Keeton u vás jídává témìø dennì, že ano?

Ano. Danforth Keeton.

A každý mu za zády øíká Cvalíku.

Proèpak? Prosím, øeknìte mi to.

Nevím. Možná by si z nìj nìkdo mohl vystøelit.

Aby byl hodnìjší.

Mùj manžel si ze mì èasto dìlal legraci.

Tøeba by nebylo špatné zkusit si nyní vystøelit z nìkoho jiného. Nikdo nikdy nezjistí, že jste to byla vy. Slibuju.

Vítejte v Nezbytných vìcech.

Alan Pangborn...šerif v tìchto konèinách.

Leland Gaunt, majitel...

- Takže, co vám mohu nabídnout, šerife? - Mnì?

Nic. Mám všechno, co potøebuji. Dìkuju.

Dobøe tedy.

A co takhle kousek koláèe? Vaše snoubenka, sleèna Chalmersová mi jej poslala.

- Moje snoubenka? - Tak... ta krásná dáma.

Jste šastný muž, šerife. A jsem zpátky.

Bože. Kéž bych tak mìl kousek èedaru.

Ale žebráci si nemohou vybírat, že ano?

Urèitì jsme se ještì nepotkali, ¨ nebo ano?

- Cože? Vy a já? - Ve velkém mìstì.

Zdáte se mi povìdomý, Ale.

Ve skuteènosti mi pøíliš k tomuto mìstu nesedíte.

Nezlobte se, ale ani vy, Lelande.

Takže, odkud jste?