Monarch: Legacy of Monsters

Dobrý.

Jak je to možný?

Zdravím. Tady Barnesová. Mám tady fakt divný hodnoty a...

Barnesová.

Stanice 47. Jo.

Chci mluvit se zástupkyní ředitele Verdugovou.

Jo, počkám.

Tu-ho.

K zemi!

Kentaró!

Kentaró, zdrhej!

- Dělejte. Pohyb. - Uteč!

Jdeme. Dělejte.

Sakra.

INSPIROVÁNO MONSTREM GODZILLA

ODKAZ MONSTER

- Dobrá trefa. - Snaha byla.

- Mohl tě zabít, ty idiote. - Ticho.

Co teď?

Nemůžeme s ním bojovat.

Nedoporučoval bych to.

Myslím, že prozatím dobrý.

- Do hajzlu! Kurva! - Ne.

Mám promočený nohy.

Tak musíme jít rychle.

Pojď, May. Vstávej.

No tak. Dobrý?

Dobrý? Umřu na podchlazení.

Seš rád, že tu jsme?

TOKIO O ROK DŘÍVE

Vaše díla jsou troufalá. Proč tohle?

Proč teď?

Světla!

Zaváhal jste.

Je to těžká otázka.

Na vymýšlení odpovědi jste měl několik měsíců.

Umění...

vychází z něčeho, o čem je člověku nepříjemné mluvit.

Tvořím intuitivně.

Váš proces respektuju.

Ale jestli mají zájemci sáhnout hluboko do kapsy,

musí vědět, co si kupují. Koho si kupují.

Lidi si nekupují díla.

Kupují si jejich autora.

Já vím, Kimi. Omlouvám se.

Za dvě hodiny otvíráme.

Vymyslete si uvěřitelnou odpověď.

Nám oběma jde dneska o hodně.

Čau, mami.

„Kentaró Randa asertivně zkoumá paralely a nitro

a vybízí diváka, aby přehodnotil své domněnky ohledně identity.“

Ani jsem netušila, že můj syn je takový provokatér.

Nejsem.

Všem se to bude moc líbit.

Jestli se to bude líbit všem, tak to není zrovna provokativní.

Víš co...

Jsem na tebe hrdá.

A tvůj táta taky.

Vždyť to ani neviděl.

Uvidí to dneska.

Přijede rovnou z letiště.

Půjdu na vzduch.

Než všichni budou chtít poznat toho nového, provokativního umělce.

Kentaró, hrozně jsi kvůli tomu dřel.

Zasloužíš si to.

Tam je jídlo.

Vy jste mě vyfotil?

Ne.

Ale hovno. Já to viděla.

Fotil jsem svůj plakát

a vy jste před ním prošla a čuměla jak turistka.

„Paralely a nitro.“ To zní snobsky.

Ohromně.

Víte, co by bylo ohromně uctivý? Kdybyste...

Jo.

- Smazáno. - Děkuju.

Být na fotce vám vadí z nějakého důvodu?

No...

Byla to moc hezká fotka.

Chcete mě sbalit?

Jenom jsem upřímný.

To je fakt vaše?

Jo.

Bude tam víno?

Levný. Špatný. Snobský.

Snobský víno. Jo.

Máte ráda whiskey?

Mám ráda drahou whiskey.

To máte štěstí. V Japonsku máme extra drahou.

Bezva.

- Vím o jednom podniku. - Teď? Nemusíte na tu výstavu?

Ukážu se tam později.

Dobře.

Kentaró.

Já jsem May.

May.

May. Kam jdeš? Zpomal.

Mám zpomalit?

Jestli mi nechceš dlužit ještě prsty na nohách, musíš si pohnout.

Má pravdu, May. Šetři energií.

- Budeš bojovat s podchlazením. - Musíš uschnout.

Ne. I kdyby tu bylo něco na podpal, nemůžeme zastavovat kvůli tomu titánovi.

- Podle tebe tu někde je? - Co já vím?

A co ty vaše staletý zkušenosti?

Je to titán, May.

Ti jsou jak vločky.

Nenajdeš dva stejný.

Tak třeba k tomu něco najdeme v těch drahocenných souborech.

Jděte do háje

- a to dílo si vezměte s sebou. - Opatrně. No tak.

Až zajde slunce, teplota začne rychle klesat.

Nemáme jídlo ani úkryt. Ani Tu-hoa.

Kam jako jdeme?

Na severozápad. K pobřeží.

Tam máme větší šanci narazit na lidi.

- Z letadla jsem něco viděl. - Co? Cos viděl?

Nějakou stavbu. Jako velký golfový míček.

Nebylo to přírodní. Stavba nebo osada.

No dobře.

Viděla to některá z vás?

Ne.

May jo.

Co? Ne.

Tys řekl, žes něco viděl. Já neviděla nic.

Jsi na jejich straně, protože jsi na mě nasraná?

Ne. S tebou to nesouvisí. Ale já tady umrznu.

Chci tě zachránit. Prostě...

...mi věř.

Sóto?

Heslo.

Sóto. To jsem já. Kentaró.

Kdo?

Kentaró.

Heslo.

Tak jo. Zapomeň na to. To je nějakej pajzl.

Pajzl!

Honem!

Pajzl?

Nemyslela to tak.

A není to pajzl?

Vy se mi líbíte.

A tebe všechno rozhodí.

No dobře. Není to pajzl.

May, Sóta.

Majitel. Manažer. Kretén.

To všechno.

Počkat. Máš vlastní láhev?

Ty jsi fakt snob.

Tak to tu chodí.

- Dáme si něco lepšího. - Jo.

Tak jo.

- Jsi úspěšnej. - Navrhl jsem místní osvětlení.

- Cože? Nekecej. - Jo.

Dovoluje mi být snob a otvírá kvůli mně dřív.

Co děláš ty?

Něco s počítačema.

Není to ani zdaleka tak zajímavý jako umění. Jak dlouho to děláš?

Odmalička.

Ale jako práci asi ode dneška.

Co? Jakože... Jak to myslíš?

- Máš první výstavu? - Jo.

Nemyslíš, že bys tam měl být?

Chci je chvilku napínat.

- To je součást hry. - Aha, součást hry.

Tohle taky?

Jak to myslíš?

Tajný whiskey bar a ty, pan umělec, nový objev.

- Vodí si sem holky? - To vám jako barman nemůžu říct.

Blbečku.

Neříkám, že je to blbý. Když vezmu, že je to hra.

Tohle není hra.

Já umělce soudím podle jeho děl, ne podle obleku a účesu.

Cože?

Proč tohle není v galerii?

Není to na prodej.

Tak ty máš nejen zajímavej účes.

Od Kimiiny kadeřnice.

Lidi si kupují autora.

No, jako... jo.

Zbohatlíci, co mají víc peněz než dobrýho vkusu.

Proč Kimi neřekneš, který kousky chceš vystavit?

Je to její galerie.

- Riskla to se mnou... - Riskla?

Jako že je to dobrá duše, jo?

No tak. To je blbost.

Lidi druhým šanci nedají, pokud z toho nic nemají.

To zní cynicky.

To je život.

Měl bys jít.

Ti zbohatlíci už čekají.

Pojď se mnou.

To není akce pro mě.

Pro mě taky ne.

Zvykej si, ty hvězdo.

Počkej.

Tak.

Už můžeš jít.

Tak jo.

Někdo to říct musí.

Žádné stavby nevidím.