Six Minutes to Midnight

15. SRPNA 1939, ANGLIE

- Nemůžu se vrátit, nemám ten foťák! - Uklidněte se.

- Nechápete to, vzali ho! - Je to vaše povinnost.

- Vědí, že je někdo sleduje. - Musíte se vrátit.

- To nejde. - Hned se tam vraťte!

Haló?

Německo vzdoruje! Polsko v nesnázích!

Británie se připravuje na válku!

BONTONFILM uvádí

ZA PĚT DVANÁCT

Vaše první návštěva Bexhillu, pane?

Ano.

Ano, má první.

Snad vydržíte dýl než ten před váma.

Na shledanou.

A raz a dva.

A nahoru.

Předklon.

Ruce pořádně propnuté.

A raz a dva a protáhnout. Výborně.

Skvěle.

Pokračuj, Astrid.

- Dobře, holky. A... - Astrid!

Anglicky, děkuji.

Pět, šest, sedm, osm.

- Mohu vám nějak pomoci? - Ucházím se o místo. Thomas Miller.

Ilse Kellerová. Vítejte ve škole Augusty Viktorie.

- Děkuji. - Tudy prosím.

Pane Millere?

A nahoru! Ramena, ruce od sebe a dolů.

Raz a dva a nahoru.

Mezi Anglií a Německem tady probíhá dlouholetá spolupráce.

Naše patronka. Poslední německá císařovna.

Pokud budete přijat, budete bydlet v pokoji v posledním patře.

- Skromně vybavený, ale okna na jih. - To zní skvěle.

Pan Wheatley s ním byl také spokojen.

Posaďte se, prosím.

Moc konkurentů tu nemám.

Fide et Perseverantia.

Víra a vytrvalost.

Školní motto.

Možná se vás na to zeptá. Hodně štěstí.

Děkuji.

Děkuji, Astrid, vrať se mezi ostatní.

Úžasné, viďte?

- Eleanor Rochollová. - Thomas Miller.

- Děkuji, že jste tak narychlo přijel. - Není třeba.

Prosím.

PONDĚLÍ, 21. SRPNA

Doporučila mi vás agentura.

Učil jste, jak vidím, na mnoha školách.

- Děkuji. - To nebyl kompliment.

- Máte i hudební vzdělání. - Hraji trochu na piano.

To se může hodit.

Jste ženatý?

Byl jsem.

Španělská chřipka.

Normálně bych putovního učitele jako vy nezaměstnala.

Váš předchůdce se ale ukázal jako dosti nespolehlivý.

Mé studentky potřebují řád.

Příští týden je budeme prezentovat na sjezdu Anglo-německého společenství.

- Musí se na to těšit. - O ničem jiném nemluví.

Jejich poslední letní dny.

Snad ne.

Tak co vás sem přivádí, pane Millere?

Proč by chtěl Angličan učit studentky ze svazu německých dívek Herr Hitlera?

Můj otec byl Němec.

Nemám ráda překvapení.

Přijmu vás zatím na zkušební dobu.

Děkuji.

Kdy nastupuji?

Dobré ráno.

Jmenuji se Miller

a jsem váš nový učitel angličtiny.

Pan

Miller.

- Dobré ráno, pane Millere. - Dobré ráno...

- Astrid. - Astrid.

- Vítáme vás. - Děkuji.

Takže,

co jste se v létě naučily?

Prosím, posaďte se.

Která kniha se vám líbila nejvíc?

Pan Wheatley knihy nepoužíval.

- Ne, spíš nám tak vyprávěl. - Opravdu?

No, já nejsem úplně dobrý vypravěč.

Nemusí to být Shakespeare, pane Millere.

Prosím, řekněte nám příběh.

Tak dobře.

Co takhle příběh...

Co třeba nějaký romantický příběh?

O mladém muži, kterému se stýská po jeho dívce?

- Ten je o vás, pane Millere? - Ne.

Vůdce by řekl, že to není opravdový chlap.

Vůdce by řekl co?

Prosím, povězte nám ho.

O tom mladém muži, co mu chybí jeho dívka.

Ano. Bylo nebylo místo, co se jmenovalo...

Tipperary,

dlouhá cesta, než tam budeš.

Je to dlouhá cesta do Tipperary, k nejsladší dívce, kterou znám.

Co to zpívají?

Musíme ho hlídat.

Na shledanou, Piccadilly,

sbohem, Leicester Square.

Je to dlouhá, dlouhá cesta do Tipperary,

ale své srdce mám právě tam.

Výborně.

Držte rytmus.

Nezrychlovat.

Šarm, elegance,

sebevědomí.

Nezapomeňte, že budete reprezentovat naši školu.

Narovnej ty ramena, Sigrid.

Odpovídající příprava vyvolá odpovídající dojem.

Gretel!

Pokračujte, pane Millere.

Ranní plavání.

Ať je slunce nebo déšť, Ilse na tom trvá.

Půjdete se podívat?

Ilse byla náhradnicí na olympiádě v Berlíně.

Působivé.

Máme štěstí, že se k nám vrátila.

To ranní plavání je asi nejvíc, co kdy z Anglie uvidí.

Snažím se je ochránit před světem tam venku.

Nechodí vůbec nikam?

Anglie dokáže být velmi nehostinné místo,

když jste Němec.

To ale asi víte, pane Millere.

- Skoro jsem tě dnes dohonila. - Sni dál.

Je mi zima. Rychle, Paulo!

- Jsi poslední. - Ne, nejsem.

Poslední je vždycky Gretel.

- Ta ropucha ani nevytáhla paty. - O kom to mluvíte?

Gretel nešla plavat.

Pomoc!

Pomoc!

Slečno.

No tak! Vím, že tam jsi. Slyším, jak dýcháš.

Ten se vám líbil, viďte, drahá?

Výborně, jen v tom pokračujte.

Jestli se budete dál smát, vystydne mi večeře.

To jídlo možná bude lepší studené.

Ne ale tak studené jako vaše žena v posteli.

Omlouvám se, madam.

Děkuji vám. Poslouchejte. Mám pro vás další.

Musí se vám líbit. Protože jestli ne, už mě sem nikdy nepozvou.

- Tak co? - Uzavřeli to jako sebevraždu.

Wheatley by neměl odvahu vzít si život. Když mi volal, byl vyděšený.

- Někdo se k němu dostal dřív. - Vše, co řekl, je pravda.

Dvacet dívek, vychovatelka, služka, kuchařka.

To mi k ničemu není!

Jak se ti daří spřátelit s vychovatelkou? Nebo s Ilse Kellerovou?

- Němčina mi dost pomáhá. - Aspoň k něčemu ti je.

Prohledávej dál ten dům. Dochází nám čas.

Hitler se spolčil se Stalinem a může si dělat v Polsku, co chce.

Ministerstvo války se domnívá, že Němci ty dívky odvezou koncem léta.

A to by znamenalo jen jedno.

Ty dívky musíme předtím zadržet.

Nesmíme se ale ukvapit, jinak bychom to mohli celé odstartovat.

Co to má být za plán?

Zvláštní doba, Millere.

A každá hra šachu potřebuje své pěšce.

Jsou to jen děti, pane.

Jsou to dcery a vnučky nejvýše postavených nacistů.

Nezapomeň, na čí jsi straně.

Jakmile se něco začne dít, školu kompletně obsadíme.

A zadržíme je.

- Jako vězně. - Ty to nechápeš, Millere?

Takovou válku, co se chystá, svět ještě nikdy neviděl.

Já jsem tady. A když půjdu tam, tak budu tam

a ani jeden z nás nebude tady, takže musíš jít sem.

- A ona řekla: „Támhle, je to na všem.“ - A já: „Říkalas, že je po všem?“

Na ta slova jsem čekal 25 let.

No tak, nechte toho.

...po zelených horách v Anglii.

A byl beránek Boží

viděn na Anglických pastvinách.

SOBOTA, 26. SRPNA

Protože jste naše krev a maso.

A vím, že ve vašich myslích je i náš duch.

A také vím, že se k našemu hnutí,

jehož kolony se valí Německem jako vlna,

jednou připojíte.

Víme, že kolem nás je Německo.

Německo nosíme v sobě a Německo jde vždy s námi!

Dále.

Paní Rochollová.

Znamená to „sláva vítězství“, pane Millere, nic víc.

Proč bychom se měli omlouvat za vášnivost, za pýchu?

Proč bychom měli kritizovat národ za to, že chce být výjimečný?

Vyrůstat v Bexhillu by si přál každý.

Pobřeží, kopce, dobrá komunita.

Jako malá jsem se tu cítila bezpečně. Otec se o mě dobře staral

a vychoval mě k tomu, abych byla hrdá.

Má výuka a má škola jsou na této výchově postaveny.

Ty dívky jsou pro mě vším.

Dávají mi naději.

Proto když skandují „sláva vítězství“, dělám to s nimi.

Sieg Heil, pane Millere.