The Beautiful Summer (La bella estate)

KRÁSNÉ LÉTO

TURÍN, ROK 1938

Dobrý den.

Děvčata!

Dobrý den.

Jsi vzhůru?

Jsem vyřízený! Opravovali jsme lampy na hlavní třídě.

Neušpiň ten gauč.

Napsala jsem mamince.

Podepsala jsem tě.

-Děkuju. -Hodíš dopis do schránky?

Ano.

Je podobná té, co máme doma.

Hodná, tiše...

Ukaž ruku...

-Pojď, Ginietto. -Já sama, nejsem malá holka!

Zdravím vás!

-Jak se vede? -Ferruccio...

-Ahoj, Tino. -Ahoj.

-Klouže to. -Ahoj, Pino.

-Ahoj. Jak se vede? -Roso!

-Tak jak? Dal ti Pino peníze? -Ne.

Zato slíbil, že mě vezme na výlet.

-Dobrý den. -Ahoj, Roso.

-Uděláš mi místo? -Jo.

-Ahoj, Massi. -Ahoj, Ginio.

Přestaň!

Proč se ta nešťastná Rosa chichotá?

Za to může Pino.

Amélie!

Ferruccio!

Zastav, skočím do vody.

Umíš plavat?

-To je setkání! Není ti zima? -Ne.

Je mi krásně.

Lidi, to je Amélie.

Ahoj.

Nemáte něco k pití? Jsem na dětské oslavě?

Prosím.

Díky.

Promiň... Nemáš cigaretu?

Nekouřím.

-Škoda... -Já mám, nabídnu ti?

Děkuju.

Zahraješ něco?

Cože jsi tady tak brzo?

To jsi zvládla sama?

Ano. Ale ne v pracovní době a jen ze zbytků látky.

Včetně střihů?

Ano.

Pěkné!

Dokonči to.

Ale hlavně stihni zakázky, prosím tě.

-Zaplatím. -Ano. Nedáš si ještě něco?

-Ne, díky. -Máme výborné zákusky.

-Kolik stojí? -Zvu tě.

-Zaplať mi úsměvem. -Ne, děkuju.

Já za slečnu zaplatím.

Ahoj.

Do kavárny nechoď sama.

Neposedíš s námi?

-Jdu domů. -Počkej tady.

-Bydlíš daleko? -Ne. Blízko...

-Jak se vlastně jmenuješ? -Ginia.

Kde jsi byla, Ginio?

V práci. Dělám v módním salonu.

Líbí se ti moje šaty?

Ano.

Naučila jsem se šít, pracovala jsem taky v krejčovství.

I já si umím ušít šaty.

Lepší je nechat si je ušít.

Tak mi ušij nové.

Jsi švadlena?

Stojím modelem.

-Cože? -Malují mě z profilu, vsedě, vleže...

Nahou?

Dozvíš se spoustu zajímavostí.

Posloucháš, o čem se baví umělci.

Jsi svlečená? A kolem tebe jsou malíři?

Model se nesmí ani pohnout. Musí nehybně stát.

Jako solný sloup.

Takhle, vidíš?

-S kým jsi byla, Ginio? -S nikým. Už je pryč...

-Kdo? -Amélie.

Ta, co vyskočila polonahá z loďky?

Co děláš s takovou holkou?

Potkaly jsme se úplně náhodou.

Doprovodila mě. Je báječná.

Vážně? Čím se živí?

-Stojí modelem. -To má být práce?

Dáš si fazolky s polentou?

Budu muset sehnat další zaměstnání.

Nic nesháněj.

Jsi u konce sil! To nezačneš nikdy studovat.

Univerzita není pro chudáky.

Nevím, proč jsem se zapsal na školu.

Všechny italské rozhlasové stanice odvysílají živě duceho projev.

Připojí se k nám i posluchači v Německu.

V Rakousku, v Maďarsku, v Polsku a v Anglii.

V těchto dnech, pod tímto slunečným nebem,

které máme tak rádi...

... se hroutí zatím nejodpornější spekulace protifašistické fronty...

Na shledanou.

Amélie!

Jak jsi mě našla?

Turín není zase tak velký.

Nejzábavnější jsou ženy.

-Víš, že existují i malířky? -Ne.

Můžou malovat samy sebe.

Poběž!

Amélie! Sedej, co okouníš?

-Vezmi mě s sebou! -Kam?

Do malířského ateliéru, až budeš pózovat.

Copak je to zajímavé?

Chtěla bych vidět malíře při práci, to, jak stojíš modelem.

Malíři jsou sebranka. Pozor na ně.

Zajímá je model. Ne nějaká malá holka.

-Pomůžeš mi? -Ano.

-Jak se máš? -Dobře.

Kdo jsi, maličká?

To je Ginia. To je Rodrigues.

Líbí se mi tu. Rodriguesi...

Rodrigues. Matka Francouzka, otec Portugalec.

-Nedáš si něco k jídlu? -Ne, děkuju.

Počkej.

-Díky. -Na zdraví.

Co ty, Ginio, co děláš?

Jsi studentka?

Ne, pracuju v krejčovství.

Jsi švadlena?

Ano. Ale vyrábím i střihy.

Nestojíš modelem jako Amélie?

Ne.

Já maluju.

Namaloval jsi Amélii?

Rodriguesi!

Pojď, Ginio.

Ginio, to jsou přátelé. Přátelé, to je Ginia.

Nádhera!

Nikdy jsi nezkusila tohle pití?

Zelená víla.

Jsi unavená?

Co tam nahoře vidíš?

Ginio? Paní Gemma chce, abys donesla ty šaty. Pospěš si.

Už je tady!

Ginio, pomoz madam s oblékáním.

Tak.

Ty vlasy...

Krásné!

Tak se mi líbí ještě víc.

Můžeš jít, Ginio. Na shledanou.

Poslyš... Co ty svatební šaty?

Víš, ty paní Legnaniové?

Svěřím ti tu zakázku, ano?

Děkuji.

Nejsou přímo snové?

-Podáš mi ještě kousek? -Nedržíš dietu?

Při práci vyhládne.

-Tu máš. -Díky.

Viděl jsem tu tvou kamarádku.

-Ano? -Ano, tu, co stojí modelem.

Není jako my, Ginio.

Naštěstí!

Podáš mi polévku?

Nescházej se s ní.

Je ohromná! Je s ní legrace.

Svléká se, to je práce?

Má krásné tělo, může si to dovolit.

Mám taky krásné tělo.

-Dáš si? -Ano. Děkuju.

Stůj taky modelem.

Vyděláš si víc než rozsvěcováním a zhasínám lamp.

Ginio!

Promiň.

Pomůžeš mi?

Roso?

Jaké je milování?

Jsi pro někoho důležitá...

Na pár hodin.

Na pár hodin?

Snad i o něco déle.

Neboj se.

-Až to přijde, tak to přijde. -Ani jedna nejste panna.

Máš čas, jsi mladá.

Nejsem.

Není kam spěchat.

-Ahoj. -Promiň, jdu pozdě.

Mám práci.

-Kdy? Kde? -Tam, kde jsme byly spolu.

Nechtěla jsi vidět, jak to chodí?

Ten klobouček ti lichotí. Zdáš se vyšší.

Dělej, Ginio, už jsem tam měla být.

Tak jsme na místě.

Přidej, Ginio. Půjdeme?

Asi radši ne.

Stydíš se?

Ne, nechci rušit.

Přála sis vidět, jak stojím modelem.

Malíř mi platí za dvě hodiny. Ani o minutu víc.

Nepůjdeš aspoň na chvilku?