Seiten wo Tsuke (青天を衝け)

Taiga drama

Jsem následník hatamota Šibusawy Tokudajú,

Šibusawa Heikuró.

Heikuró.

Seičiró teď bojuje v Hakodate.

Kde je teď šógun?

Přestěhoval se z Mita do Sunpu a je uvězněný.

Dobrý večer, jsem Tokugawa Iejasu.

Tokudajú se po šesti letech vrátil domů.

Rod Okabe, který tu dříve vládl, byl pryč.

Páni, kteří tak dlouho sloužili Tokugawům,

jeden po druhém slíbili věrnost nové vládě.

A ta takzvaná nová vláda

rozdělila území, které ovládali, na prefektury

asi takhle.

Ale to už možná víte.

Pojďme se podívat, co dělá Tokudajú.

Zdravím, Eiiči.

Čošičiró.

Přišel jsi mě přivítat?

Co to máš za účes?

Změnil jsem se, jako Japonsko.

Tolik zmařených životů.

A ještě Heikuró...

Kdo vlastně jsem?

Napřed jsem chtěl svrhnout šógunát,

a nakonec jsem mu sloužil.

A šógunát stejně skončil.

Hodně z těch, co mi pomohli, jsou pryč, nebo mrtví.

Už nemám ani pána.

Kisaku je pořád...

Pořád moc mluvíš, co, Eiiči?

To mi říkáš ty?

Já sám sebe nenávidím.

Nedokázal jsem vůbec nic.

Ale kdepak.

Pro mě i pro Kisaka

jsi byl příkladem.

Když jsme chtěli zapálit Jokohamu,

nebýt tebe, byli bychom všichni mrtví.

Ale...

Vždyť žiješ.

Ty jsi řekl, že kdo přežil,

ten má dluh.

Ale no tak.

Uklidněte se.

Eiiči už asi do večera nepřijde.

Je zbytečné teď tady vyvádět.

Nedočkavý jsi tady ty.

Dědo, tvůj pásek...

Jo, to je dobrý.

Pane!

Mladý pán

se už blíží.

Země je zničená, ale hory a řeky zůstaly.

Myslel jsem, jaká tu bude změna,

ale ono je tu všechno při starém.

Pojď sem.

To je pán?

Ne, to je tvůj tatínek. Co mu říkáš?

Eiiči!

Eiiči!

Tati!

Mladý pane!

Taková je to doba.

Vůbec jste se nezměnili.

Očijo.

Uto?

Jsi Uta?

Ty jsi vyrostla.

Denzó.

Uto, pojď sem.

Uto!

Uto.

Tati.

Správně, jsem tvůj táta.

Uto.

Byla jsi hodná?

Dobře.

Vypadám hrozně?

Ne.

Ne.

Vítám tě.

Jsem doma.

Eiiči.

Eiiči!

Jsem doma.

AŽ ZA MODROU OBLOHU

scénář OMORI Mika

hudba SATO Naoki

vypravěčka MORIMOTO Nami

v hlavních rolích:

JOŠIZAWA Rjó Šibusawa Tokudajú

KÓRA Kengo Šibusawa Seičiró

HAŠIMOTO Ai Šibusawa Čijo

TANABE Seiiči Odaka Džunču

MICUŠIMA Šinnosuke Odaka Čošičiró

OKADA Kenši Odaka Heikuró (flashback)

KUSANAGI Cujoši Tokugawa Jošinobu

MAČIDA Keita Hidžikata Saizó

NARUMI Riko Šibusawa Joši

MURAKAWA Eri Jošioka Naka

FUDŽINO Rjóko Šibusawa Tei

Kin'ja KITAÓDŽI Tokugawa Iejasu

KIBA Kacumi Ókubo Ičió

HOSODA Jošihiko Takamacu Rjóun

HIRAIZUMI Sei Šibusawa Sósuke

ASAKA Majumi Šibusawa Masa

WAKUI Emi Šibusawa Ei

KOBAJAŠI Kaoru Šibusawa Ičiroemon

NIPPON GOLDEN NETWORK Murasaki

český překlad SONMI 1. 6. 2024

režie KUROSAKI Hiroši

26 Tokudajú zase doma

Blahopřejeme ke šťastnému návratu.

Proč ty formality?

Jsem moc rád. Vypadáš zdravě, mami.

Ano?

Měla jsem o tebe tolik starostí, až jsem samá vráska.

Tak jsem doma, mami.

To je podívaná.

Ještě i koně jsi přivedl, jako opravdický samuraj.

Strýčku. Teto Maso.

Vrátil ses, jako by se nic nestalo?

Vypravil ses za zábavou a jezdil sis, kam tě napadlo.

Má pravdu, Eiiči.

My tu zůstali

a museli jsme snášet posměšky těch, pro které jsi byl přeběhlík.

Aha.

To mě mrzí.

Tak nám o tom vyprávěj.

Ano, je to zázrak, že ses vrátil v pořádku.

O jakým zázraku mluvíte?

Jak se opovažuješ vrátit se sám?

Otei.

Kdybys...

Kdybys Heikura neudělal svým následníkem,

Heikuró by byl mohl žít klidně tady ve vesnici.

Heikuró je... Heikuró je...

Otei.

Eiiči si to moc dobře uvědomuje.

Otei.

Otei má pravdu.

Zajdu hned teď k Odakům,

promluvit s jeho matkou.

Ne, bude lepší, když tam půjdeš jindy.

Teď tam nikdo není.

Proč?

Před měsícem zemřel Čošičiró.

Čošičiró?

Tady.

Východní dům už začal v Jokohamě obchodovat s hedvábím.

Prodal jsem ho za velké peníze cizímu kupci.

Také jsme tam viděli císařský průvod.

Už bych mohla spokojeně umřít.

Opravdu?

Pověz jim o železnici, Eiiči.

O železnici?

Je to jako

dlouhá řada domů a každý z nich má kola.

Parní stroj je táhne po železné cestě.

Přitom vypouští černý dým.

Parní stroj?

Dům, který se pohybuje?

Ve stěnách má čirá skla, ne papírové šódži.

Jsou tak čistá, že sluhové Minbu Kóšiho

se o ně praštili do hlavy.

I když jsem cizince dřív neměl rád,

máme se od nich co učit.

Málem bych zapomněl, přivezl jsem vám dárky.

Eiiči, jestli chceš víc saké, posaď se a já ho přinesu.

Všichni tě chtějí poslouchat.

Správně.

Prý jsi do ciziny doprovázel šógunova mladšího bratra

a pak ses s ním i vrátil.

Celá vesnice se těšila, až přijedeš.

Já vím.

Je to pěkné místo, ta naše ves.

Rodinu Očijo postihlo tolik neštěstí.

Držela se, protože čekala, až se vrátíš.

Uta viděla, jak se trápí a byla pořád smutná.

Ale vždycky, když od tebe přišel dopis, zářily jí oči

a počítala dny do tvého návratu.

Ano.

Možná nás Uta všechny zachránila.

To je pravda.

Prosím, pozor. Urychleně všichni nastupte.

Pak se dveře před námi zavřely.

Co? Proč by se zavíraly?

Pak ta krabice, ve které bylo snad padesát lidí...

Krabice?

Začala se vznášet.

- Co? - To se vznášelo?

Eiiči si zase vymýšlí.

Tak to ne, teto Maso.

No tak.

Slyšíš to?

- Vznášelo se to. - Poslouchá.

Slyší to.

Tak dál.