Bossam: Steal the Fate (Bssamunmyeongeul Humchida / 보쌈: 운명을 훔치다)

Bossam - Steal the Fate

Všechno prohledejte. Musíte je najít a zabít!

Švagrová?

Švagře!

Nejsi zraněná?

Kde se tu bereš, švagře?

Stůjte!

Takže to vy jste za tohle všechno zodpovědný?

Švagře!

Pokud jste našel tu, kterou jste hledal, neprolévejte zbytečně krev a prostě jděte.

Z toho, co vidím, je záchrana této ženy důležitější, než useknutí mé hlavy.

Ticho, zlotřilče! Přinejmenším jste někdo, koho mohu...

Ano, tento ničema... Když jsem byl v Aeweolu...

V Aeweolu?

Zrádný surovče!

Myslel jsem, že jsme v přátelé. Zdá se, že to bude spíše prokletý vztah.

Přátelé? Vždyť jste jen bídný hmyz!

Tam jsou!

Švagře!

Co když se sem dostanou další...

Pojďme!

Tam jsou! Chyťte je!

Tudy!

Stůjte. Tudy! Rychle!

Zpropadeně!

Ustup stranou.

Švagře!

Švagrová!

Utíkej co nejrychleji! Hned!

- Utečte. -Jak mohu sama utéct?

To chcete raději zůstat tady, aby mu ublížili?

Musíte utéct, aby mohl utéct taky nebo dál bojovat!

Ten muž má pravdu. Uteč! Rychle!

Jsem v pořádku, tak mě nechte a utečte do bezpečí.

Ten muž nezemře. Vždyť je to šlechtic?

Je to syn z urozené rodiny, copak ho mohou zabít? Toho se neodváží!

Tak už běžte!

Zatraceně! Hej, vy parchanti!

Víte, koho se to vlastně snažíte zabít?

Vždyť je to syn vašeho pána.

Uvažujte. Myslíte, že vás pochválí, když mu zabijte syna?

Vidíte? Ti ničemové mu nezkřiví ani vlásek.

Rozumíte mi už konečně? Tak utečte!

Běžte napřed. Já vás dohoním!

Rychle!

Neříkejte, že jste synem zástupce hlavního ministra?

- Přesně tak. - My jen plníme jeho rozkazy.

Myslel jsem, že jsem členem jeho rodiny,

ale z toho, co vidím, se to nejspíš od nynějška změní.

Uděláte-li krok vpřed, skončíte v krvi.

Přestaňte!

Vy byste měl také přestat, mladý pane.

Co budete dělat, až to váš otec zjistí?

Budu dělat, že jsem nic neviděl, tak ustupte, prosím.

Pokud nad tím hodláte zavírat oči, udělám, co budu moci, abych změnil otcovu mysl.

To se vám nepovede! Ustupte stranou, prosím.

Dobře víte, že ani já nemám na výběr.

Pokud chcete jít dál, musíte mě nejdřív zabít.

Teď můžete oba jít svou cestou.

Co máte v plánu? Snad se nechcete vrátit?

Chcete snad umřít?

Neviděla jste, jak se váš švagr zuřivě bil s těmi ničemy?

Chápu se, že se o svého švagra bojíte,

ale není čas, abyste se bála o druhé. Neměla byste míto toho myslet sama na sebe?

Musíte si zachránit vlastní krk!

Myslím, že můj táta má pravdu.

Pojďme do paláce, jak jsme měli v úmyslu.

Nezáleží na tom, jak mocný je váš tchán,

vždyť, kdo může být mocnější než král, váš otec?

Jakmile potvrdí, že jste naživu, určitě všechno zapadne na své místo.

Pojďme tedy k bráně, která vede do paláce.

Ušetřete mou švagrovou, prosím. Přesvědčím ji, aby žila tam, kde ji nikdo nenajde.

Ušetřete ji. Váš syn vás o to zoufale prosí.

To je nemožné.

Pokud někdo později zjistí, že je naživu,

jak to potom hodláš řešit?

Převezmu za to odpovědnost.

Co bys tak ty mohl udělat!

Nemůžeme ohrozit naši rodinu jen kvůli tvé švagrové.

Pouze mrtví mají navždy zapečetěné rty.

Udělal jste chybu.

Co to říkáš?

Pokud zabijete mou švagrovou, abyste umlčel její rty,

jak zařídíte, aby mlčeli ti, kterým jste rozkázal ji zabít?

Ze rtů mých mužů neunikne ani slůvko. Tajemství budou střežit až do smrti.

Jaký byl počet lidí, kteří byli svědky toho, co se stalo včera?

- Něco málo přes dvacet. - Až bude tato záležitost vyřešena, všechny je zabijte.

- Ano. - Nyní jsi spokojený?

Zamkněte ho někam.

Otče! Lež plodí ještě větší lži.

I když zabijete všechny ty muže, kdo zalepí rty těm, kteří je zabili?

Co tu stojíte? Odveďte ho!

Pak zabiješ i Dae Cheola, mého bratra i mě?

Není to snad jediný způsob, jak střežit tohle tajemství?

Mlč! Jak se opovažuješ říkat před otcem takové nesmysly?

Co jsem řekl špatného?

Kdyby někoho zradily rty a Jeho Veličenstvo se o tom dozvědělo,

nebude naše rodina stejně ztracená?

Neřekl jsem ti, že máš mlčet?

Ještě není příliš pozdě.

Přiznejte Jeho Veličenstvu pravdu a proste o odpuštění, otče.

Ten hlupák toho nenechá!

Otče!

Říká se, že mandarinkovník se za správných okolností může změnit v pomerančovník.

Ale předpokládám, že pomerančovník, bude vždy plodit pomeranče, i když bude zasazen jinde.

Proč vás sem zavřeli?

Když se divám na vaši tvář, hádám, že jste urozený muž.

Zavřeli vás sem, protože jste svedl nějakou služebnou?

Pokud se pletu, tak si mě nevšímejte.

Možná je to osud.

Nepředstavíme se navzájem? Jsem ze Supogya. Jmenuju se Cheon...

Vlastně mi říkaj Podělanej pes.

Jste mlčenlivý typ, co?

Nejspíš toho o mně moc nevíte.

Když někdo v Cheonggaecheonu zmíní moje jméno,

děcka přestanou brečet a ochotně zametou dvůr.

Prostě je postavím do latě!

Jste až moc tichý. No dobrá.

Už vás nebudu obtěžovat, ale mohl byste vyhovět mé prosbě?

Pojďte sem a rozvažte mě.

Rozvážete mě, prosím? Vy mě neslyšíte?

- Rozvažte mě, prosím. - Zavři hubu!

Won Yeope!

Neříkal jsem vám, abyste odešla?

Půjdu dovnitř jen na chvíli.

Vraťte se zpátky teto.

Musím si promluvit s tvým bratrem. Ustup stranou.

Copak neznáte našeho otce?

Nezáleží na tom, co mu řeknete.

Pokud bratra musíte vidět, počkejte, až otcův hněv vychladne. Pak se můžete vrátit.

Co se stalo, má paní? Setkala jste se s mladým pánem?

Byla to dvorní dáma Jo. Nepochybně to byla ona, kdo o tom Dae Yeopovi řekl.

Nevíme, co má v plánu, tak ji Dae Cheol pečlivě sleduje.

Pospíchej do paláce a ohlídej všechny vchody.

Jelikož jsem o tom již mluvil s ministrem obrany, jeho muži s tebou budou spolupracovat.

Ale jde o brány paláce a někomu by to mohlo být nápadné.

O následky se postarám.

Pokud najdeš moji snachu, ať už to vidí kdokoli,

musíš ji zabít. Rozumíš?

Ano.

Jste v pořádku, Vaše Výsosti?

Jsem. Můžeme jít dál.

Odpočiňme si trochu.

Řekla jsem, že jsem v pořádku.

Říkám to proto, že na Cha Dola toho bylo moc.

Moje nohy! Bolí mě nohy!

Odpočiňte si chvíli, Vaše Výsosti.

Ukažte mi svou nohu.

Nic mi není, tak se o mě neboj.

Jak se o vás nemám bát, když už se bojím? Ukažte mi nohu, prosím.

Teče vám krev!

Cože? Uhni!

Seďte aspoň chvíli klidně!

Co to děláte? Okamžitě mou nohu pusťte!

- Do pytle! - Říkala jsem vám, abyste pustil mou nohu.

Ukažte mi nohu.

Vaši nohu!

Vodu.

Něco na ovázání.

Vždyť už jste byla vdaná, jak můžete být tak stydlivá?

- Tati! - Co je?

Buď ticho a chovej se k ní hezky. Místo těch řečí jí sežeň nějaké boty.

Rychle.

Myslel jsem, že to má být někde tady.

Ba Woo!

Slyšela jsem, že tě hledají.

Stalo se něco?

Promluvíme si později.

Není tady někde obchod, ve kterým prodávají boty?

Ano, zrovna jsme v něm byly.

Nejsou pěkné?

Jsou. Kde to je?

- Tam. Běž uličkou a pak vpravo. - Děkuju.

Neříkejte nikomu, že jste mě viděly. Rozumíte?

Ty jsou za pět nyangů.

- Kolik? - Pět nyangů.

Jste snad zloděj? Copak může pár bot stát tolik peněz?

Berte nebo nechte být. Tohle je prvotřídní zboží.

Můj mistr vyšívá boty i pro královskou rodinu.

I pro královskou rodinu?

Ano. Tento pár si měla původně obout princezna Hwa In na svou svatbu.

To navadí. Jen předstírejte, že jste to neslyšel.

Její Výsost princezna? Jste si jistej?

- Pokud je nechcete, tak odejděte. - Kdy jsem řekl, že je nechci?

- Dáte mi k nim alespoň zdarma ponožky? - Proč bych měl?

Copak nevíte, co je to dárek k nákupu?

Tak dobře.

Tati.

Vyzkoušejte si je. Snad vám budou sedět.

Jsou opravdu krásné.

Krásné? Vždyť jsou to jen boty.

Rychle si je obujte.

Vypadají draze. Musely stát hodně.

Draze? Vlastně ani moc nestály.

Tomu nevěřím. Na těch si dal obuvnický mistr jistě záležet.

Raději si je rychle nazujte!

Byla to krása.

Když ten den mraky pluly po nebi.

Jak je možné, že mi tak dobře padnou?

Děkuji.