King the Land (킹더랜드)

KRÁLOVSTVÍ ÚSMĚVŮ

Pořád se zlobíš?

Omlouvám se. Už to nikdy neudělám.

Víš, v čem je problém?

Samozřejmě. Moc se omlouvám.

Za co se omlouváš?

Za všechno.

Omlouvám se za vše, ať je to cokoliv.

Zapomeň na to.

Budeš opakovat stejné chyby.

Vůbec ti nevěřím.

Ne, už to nikdy neudělám.

Budu hodný.

Až toho budu mít méně,

můžeme jet na výlet, za dva nebo tři týdny.

Chtěla jsi do Kangnungu.

Ne, do Sokčcha.

Ano, do Sokčcha.

Chceš tu ostrou polévku s nudlemi.

Bramborovou polévku.

Jasně.

Pojď se mnou, ano?

Pojďme někam stranou. Musím ti něco říct.

- Co? - Řeknu ti to, až tam budeme.

Nemůžeš mi to říct teď?

Proč?

Musím za členy do klubu.

Je to důležité.

Takže ses

mi nepřišel omluvit,

ale chceš si odlehčit svědomí, než se setkáš s přáteli.

Tak to neříkej.

Už jsem to kvůli tobě posunul.

Snažila jsem se být chápavá, protože nikdo není dokonalý.

A abych byla s tím, koho jsem si vybrala.

Ale…

je zbytečné brát ohled na někoho, kdo si mě neváží.

Nezasloužíš si to.

Dobře.

Řeknu jim, že přijdu pozdě. Pojďme se najíst.

Něco malého jako kimbap?

Tak jdeme.

Co se děje? Nechceš kimbap?

Je konec.

Příliš se lituju, abych s tebou byla.

Tak zničehonic?

Když člověk pořád ustupuje,

tak to toho druhého zkazí.

Myslím, že jsem tě zkazila.

Přijel jsem za tebou až sem.

Nemůžu uvěřit, že jsi tak sobecká.

Vteřinku.

Ahoj, jsou tam všichni?

Tak klidně začněte.

Mám to skoro vyřízené. Brzy půjdu.

Něco mi do toho vlezlo.

Hned zavěsím. Počkej.

Dej si, co chceš. Stejně platíme napůl.

Ještě zavolám.

Sa-rang!

Sa-rang!

Počkej!

Není možné,

že žárlím,

nebo tak něco.

Já?

Já?

Nemůžu tomu uvěřit.

POLICIE

Vyhodil jste odpadky.

Řidičský průkaz.

Tady.

Pane, musíte to zvednout.

Vyhoďte to, prosím.

To není naše práce.

Promiňte.

Bylo to pro přítelkyni?

Ne.

Byl to dárek, ale vyhodil jste ho.

Něco se stalo.

Říkám, že ne.

Vaše holka musí mít jiného.

Když něco vidíme, hned víme, co se děje.

Není to poprvé.

Musí být hezká.

No,

jistě.

Řekl bych,

že je moc pěkná.

A usměvavá.

Patří to k její práci.

Je hezká a hodně se usmívá?

Taková žena vás má v hrsti dřív, než se nadějete.

Tak se nenechte oblbnout a zapomeňte.

Seberte se.

Ona taková není!

Už vás má v hrsti.

Ne, zapomeňte na to.

V pořádku.

Tady. Můžete jet.

Jak to myslíte?

Dejte mi tu pokutu.

Je mi vás prostě líto.

Ušetřil jste, tak si kupte drink a proberte se.

- Dobře? - Je to jinak!

Proč jste taková měkkota?

Vím to, protože jsem to zažil.

Zapomeňte na to.

Stejně mě neposlechnete.

Běžte.

Nechte ji si s vámi zahrávat.

Až vám ublíží, budete litovat.

A vzpomenete si na má slova.

Běžte.

Bože.

Tak už běžte.

Běžte!

Poslouchej, co ti řeknu, kámo.

Kolik vztahů jsi měl?

S přáteli?

Se ženami.

Jsem vytížený muž.

Dobře.

Nejsi moc zkušený,

ale vypadá to, že máš peníze.

To z tebe dělá dokonalou kořist, ne?

A z čeho šílíš ještě víc,

je to, že ani nevíš, co vlastně cítíš.

„Mám ji opravdu rád? Jsem jen zvědavý?“

„Jsem zamilovaný?“

Je to tak matoucí!

Že?

A jak to vím?

Má žena byla taky moc hezká.

Její tvář byla ztělesněním lásky.

- Lásky? - Mimochodem,

neznáš tuhle píseň?

Tvoje oči, nos, rty.

To, jak jsi mě hladila.

I ty nejmenší doteky.

Nikdy nezapomenu.

Myslel jsem, že bych pro ni stokrát umřel.

Měl jsem se jí držet.

Měl jsem zakřičet: „Já jsem tvůj muž, ne on!“

Po té chvilce zaváhání,

po takovém odvrácení…

Od té doby mě to mučí.

Vzchop se.

Bože.

Co to dělám před cizím člověkem?

Sbohem!

Volané číslo je nedostupné. Po zaznění…

PENG

POSLEDNÍ HOVORY

BABIČKA

BABIČKA

Babi.

Jistě, že jsem večeřela. Je pozdě.

A co ty?

Můžu se zítra stavit?

Ano, mám volno.

Mám chuť na tvoje jídlo.

Samozřejmě. Tvoje jídlo je nejlepší.

Ano.

Tvoje jídlo mám nejradši.

Máš na něco chuť?

Zítra to přinesu.

4. DÍL

VAŘENÁ KRAVSKÁ HLAVA

Snacho moje.

Dvě láhve sodžu, prosím.

Dobře, už jdu. Dvě láhve sodžu.

Bože.

Od mé snachy budou ještě sladší.

Poslední runda.

Měl byste se jít vyspat.

Pořádně se vyspím, až budu mrtvý.

Už zase!

Nepřežeňte to.

Snacho moje, ještě ředkvové kimči.

Dobře, ředkvové kimči!

Babička ho už nese.

Vy všichni.

Proč říkáte mé vnučce

„snacho moje“?

Zavolal jsem svou milou snachu.

Co tady dělá zlá bábrle?

Nemel!

Vy dva ani nemáte syny.

Už nechci slyšet,

že říkáte mojí vnučce snacha.

Jasné?

Snacho moje.

- Rýžové víno, prosím. - Co…

Dobře, vaše snacha už běží.

Bože.

Tu máte.

Děje se

s tebou něco?

Jak to myslíš?