Book Club: The Next Chapter

V jistém bodě svého života

ztrácíme kontrolu nad tím, co se s námi děje,

a náš život začíná řídit osud.

To je největší lež na světě.

Paulo Coelho, Alchymista

Novomanželé

Jak se ženě po sedmdesátce stane, že se provdá?

Všechno to začalo, když se svět zastavil.

Fajn. Vidím jenom sebe.

Na tohle se nechci dívat.

Máš ztlumený mikrofon.

Co mám dělat, aby zmizel můj obří obličej?

Máš to ztlumené.

Diane, máš ztlumený mikrofon.

Alexo, připoj mě ke schůzce.

Dobře.

-Ahoj, dámy. -Ahoj.

Ahojte.

Viv, ty jsi celou tu dobu u Arthura?

Devět dní.

Světový rekord.

Shar, ty v práci piješ?

Soudy jsou prakticky zavřené.

Jsem tu jen já a soudce Walker.

Moje restaurace je taky zavřená. Prý až na dva celé týdny.

Už to mám.

Co ta brambora?

NORMÁLNÍ LIDI - ROMÁN SALLY ROONEYOVÁ

Probereme Normální lidi?

S tím máme zanedbatelné zkušenosti.

Jak se zbavím té brambory?

Jedno je jisté.

Trvalo to déle, než si kdokoli uměl představit.

Nespoutaná.

Hrůzný pravdivý příběh Viviných intimních partií,

pokud depilační salon brzy neobnoví činnost.

To jsem nechala odstranit laserem už před lety.

Omluvte mě, je sedm hodin.

-Ó můj... -Děkujeme zdravotníkům!

-Jo. -Díky.

Nikdo si karanténu neužívá víc než ty, Viv.

Zůstaly jsme ve spojení

a byly jsme si navzájem oporou v těžkých chvílích.

Hele, kdo je doma z nemocnice.

Bruci, vypadáš výborně.

Menší infarkt, je mi dobře.

Jdeme na to polehoučku.

Už žádné cheeseburgery.

Jo, ale hele.

Mám tady speciální sušenky.

Ve tvaru aorty.

Ne.

-I v době kariérních milníků. -Je to báječná kámoška.

To nepopře žádná z nás.

Tadá.

Už po mně chtěli vést tři sňatečné obřady.

V částečném důchodu můžete dělat jen tohle.

To je tak roztomilé.

Je to ponižující.

Nešla jsem na práva,

abych říkala dětem kolegů, že se můžou políbit.

I pro nás byl čas odloučení příležitostí vyzkoušet něco nového.

Trochu depresivní, ale...

Nakládám si vlastní okurky.

Ujala jsem se papouška z útulku.

Jmenuje se Silvestr.

Jsi hodnej kluk?

Silvestr má nový domov.

A taky nás přiměl řešit záležitosti, které jsme odkládaly.

Nechám si jenom to.

Je fajn, že se držíš té plechovky na kafe.

To je Harry.

Harry?

Jo. Jeho popel. Vidíte?

Jeho poslední přání bylo, aby byl latte?

-V tom být nemůže. -Počkej.

Krbová římsa v Mitchellově ložnici bude lepší?

Takové místo posledního odpočinku si tvůj zesnulý muž asi nepředstavoval.

Půjdeš zpátky do krabice. A je to.

Ne. Běž ho někam rozprášit.

Co mám jako dělat?

Mám ho vyklopit někde na poli?

Je alergický na koně.

Nějakou dobu se zdálo, že to nikdy neskončí.

Líbilo se mi to,

ale kdybych si chtěla číst o ženské uvězněné doma,

ze které se pomalu stává blázen,

přečetla bych si vlastní deník.

Ale všechno jednou skončí.

Stálo to za to, že jo?

Nejlepší restaurace v Brentwoodu.

Nejlepší z celého Los Angeles.

-Jo, rozhodně. -Pravda.

Jste hodné.

Stejně bych šla jednou do penze.

Přidej se ke mně do klubu.

Je to sice nuda, ale nuda.

Jo.

Byl to neobyčejný zážitek,

ale doba našeho vzájemného odloučení se konečně chýlila ke konci.

A čekalo nás nové společné dobrodružství.

DÁMSKÝ KLUB - DALŠÍ KAPITOLA

Ťuk ťuk!

Panebože.

-Tohle mi ještě přijde nezákonné. -Ne.

-Odmítám postavit objetí mimo zákon. -Jo.

Co se to tady děje?

To už jsme došly do fáze, kdy nábytek pokrýváme igelitem?

Ne, tohle se stane, když máš moc volného času.

Dokonce jsem se pokoušela i o nové obklady v koupelně.

-To se nepovedlo. -Ne?

Je to hrůza.

Haló.

Paní soudkyně!

Ale prosím vás. Jsem už v důchodu, formalit netřeba.

„Vaše Ctihodnosti“ stačí.

Nikdy by mě nenapadlo, že tě tak ráda obejmu.

Jo, to slýchám často.

Ahoj!

No ne!

Můj bože.

Tak strašně ráda tě vidím.

-Probůh. Ahoj. -Ahoj.

-Ahoj, zlatíčko. -Ahoj.

-A moje kámoška. -Čau, Slim.

Tohle je paráda.

Jak se máš?

Mám takovou radost.

Viv, jen jednu otázečku. Co ty rukavice?

Plánuješ vyloupit klenotnictví?

Nebo se stát amatérským mimem?

Nebo i profesionálem, když se budeš snažit.

To by byla vzrušující změna.

No, k jedné takové vlastně došlo.

Ty jo.

Co se to... Cože?

Panebože.

-Jsi zasnoubená? -Boží.

-Věřila bys tomu? -Ne.

-Jo. -Mám tolik otázek!

Kdy se to stalo?

-No... -Počkat.

Pojď si sednout.

-Všechno nám řekneš. -Detaily.

Tak jo.

Panebože. Viv, to je skvělé.

Můj bože. Vlastně se to stalo včera večer.

Neuvěřitelné, že to bylo včera.

Šli jsme zpátky do bytu,

on prohodil něco ohledně žádosti o ruku

a já na to: „Když ne teď, tak kdy?“

Protože za dalších 50 let

už mi asi nepřijde tak atraktivní jako teď.

A najednou stojíme před klenotnictvím.

Vpadneme dovnitř a říkáme si: „Máme do toho jít?

Máme se brát?“

A budeme!

-Jo. -Panebože.

Prosím tě.

Na Viv a Arthura.

Děkuju.

-Na zdraví. -Nádhera.

Díky, kámošky.

Tak kdy máte termín?

To se nás dvou už netýká.

-Cože? -Menopauza.

-Máme se těm fórům smát... -Ne.

-...když se vdává? -Ale asi je to pravidlo.

-Jo. -Sharon má pravdu.

Helemese. Tohle je nové?

Pro mě ano.

Mám za to, že majitel to koupil před lety.

No, jsem ráda, že tvoje vagina není v částečném důchodu.

Kdo to je?

Nemám ani páru. Našla jsem to na zadním sedadle v autě.

Teď už je to moje.

Vážně nechápu, jak to děláš.

Teď už víš, proč pořád potřebuje výměnu kyčle.

Ti s endoprotézou kolene nemají co říkat.

-Panebože, holky. -Co?

Musím vám ukázat, co jsem našla, když jsem uklízela.

Tys uklízela? Jak to vypadalo předtím?

Podívejte. Myslím, že to je znamení.

Znamení?

Tohle je z výletu, který se nikdy nekonal.

Pamatujete? Měly jsme jet do Itálie.

Ach, Itálie. Můj bože.

Naše vysněná dovolená, než jsem otěhotněla a všechno zkazila.

Aerolinka Pan Am?

Věřily byste, že dřív nás do letadla dostalo jen tohle?

Nemůžu je ani vidět.

„Překvapit Gianniho.

Znovu ochutnat jeho kouzelné masové koule.

Nežij ve strachu.“

Tak jo.

„Ochutnat jeho kouzelné masové koule“?

„Nežij ve strachu“? Jak jsou velké?

Gianni. Kdo to byl?

To byl ten italský štramák z mojí školy vaření

tak před sto lety.