Expats

Ano, šéfe.

Ano, můžeme, šéfe.

Servis.

Jsem ráda, že ji máš.

Já vím.

Chtěla jsem čistokrevnou kočku už dlouho.

Si.

Buď trpělivá.

Ten dopis časem dostaneš.

Já si nehraju, zlato.

To bych ti radila.

Dobře.

POHŘEŠOVANÉ DĚTI HONGKONG

POHŘEŠOVANÉ OSOBY POLICIE HONGKONG

VÝZVA VEŘEJNOSTI POHŘEŠOVANÉ DĚTI

Poběžte!

Chyťte mě!

No tak, Gusi, přidej.

Pořád se dívám na tu fotku,

kterou našla policie, a nedává to smysl, Hillary.

Proč by měl Christopher fotku Guse?

Nepřipadá ti to zvláštní?

Že tvůj mrtvý soused měl fotku mého syna?

Já jsem u něj nebyla, když to vyfotil,

a Essie přísahá, že ona taky ne.

To přece neznamená,

že Christopher měl něco...

Je to možnost.

Nic víc neříkám.

Je to možnost.

Musí se to prošetřit.

Vím, že je to těžké, když nemáš informace,

ale tohle nemůžeš dělat.

Co nemůžu dělat? Hledat svého syna?

Vidět v každém podezřelého.

Má to důsledky...

Je to stopa.

Proč to nebereš vážně?

Záleží na každém detailu.

To pořád říká detektiv Chang.

A na tomhle najednou nezáleží?

Ten muž si tajně fotil mého syna.

Jak to, že to nemá význam?

Udělal si jednu fotku.

Nic jiného nenašli.

Proč se ho pořád zastáváš?

Jak dobře jsi ho vlastně znala?

Zalévala jsem mu květiny a venčila psa...

Takže jsi ho vlastně vůbec neznala.

Na tohle teď nemám čas.

Já se jen snažím říct...

Promiň, Margaret. Musím končit.

Co to děláš, Puri?

Nic, paní.

Jen utírám prach.

Je tu hrozně moc prachu.

Jedu pozdě na schůzku. Můžeš jet rychle?

- Ano, paní. - Děkuju.

Dávej pozor.

Díky.

Vaše prádlo, pane.

Vezměte ho nahoru, ano? Děkuji.

Ahoj, Same.

Dám tu sopku vedle, ať můžu prostřít k večeři.

A co láva? Nemáme kukuřičný sirup.

Řekl jsem to mámě. Koupí ho cestou.

Vsadím sto dolarů, že na to zapomene.

- Hongkongských nebo amerických? - Amerických.

Ty nemáš sto amerických dolarů.

- Ale mám. - Nemáš.

Pojďte pomoct Essie prostřít stůl.

Oba dva. Odlož ten telefon, Daisy.

- Ale tati... - Pojď.

Jdeme. Pomáhej taky.

Pojď, Philipe.

Radši si umyj ruce.

Ano.

Co chceš?

- Konečně jsi... - Je to kantonské jídlo.

Dobře. Tak se rychle najíme.

Pospěš si. Dojíme to a jdeme...

Nesahej na to.

Já z vás nemůžu.

Počkej, nejdřív telefon.

Co chceš fotit? Takhle to vypadá vždycky.

Jezdíme do Hongkongu zřídka. Chci mít fotku na památku.

Tady se natáčelo Stvořeni pro lásku?

Ne, to bylo v Gold Finch.

- Tam půjdeme zítra. - Ten film zbožňuju.

Viď? Christopher Doyle je génius.

Co? On to režíroval?

Ne, to byl Wong Kar-Wai.

Přemýšlím, že si ostříhám ofinu.

Už zase?

Pokaždé toho lituješ.

Jo. Ale stejně si to pak zase natočím.

Přesně tak. Pokaždé je to stejné.

Co tím chceš...?

Přesně tak. Zvládnu to.

Ty pacholku. Vůbec ses neučil.

V kolik chodíš domů?

V devět, a ty to víš.

- V půl. - V devět.

- V půl deváté. - Ty mě štveš. V devět.

- V půl. - V devět.

Ty jsi taky byla v Deli Way.

Já jsem Korejka.

Viděla jsem tě.

V restauraci.

Jsem americká Korejka.

Proč jsi to neřekla?

Říkala jsem,

že jsem tě viděla v Mei dou.

V tom podniku za rohem.

Já myslela, že mě nikdo neviděl.

Proč? Copak jsi neviditelná?

Trochu jo.

Já bych radši lítala.

Cože?

Lítání je lepší superschopnost než neviditelnost.

Já chci být bohatá.

Být bohatá není superschopnost.

To řekni všem chudým.

Já jsem Charly.

Mercy.

- Těší mě. - Mě taky.

Ve škole jsme měli vyjmenovat deset kovů.

- Deset kovů? - Jo.

Hliník.

- Titan... - Ahoj.

- Ahoj. - Vy už jíte.

Doprava byla příšerná.

Nekoupila ten kukuřičný sirup.

Říkala jsem ti to.

Hej.

Jak bylo ve škole?

Dobrý.

To vypadá lákavě.

MEZINÁRODNÍ BAPTISTICKÉ SHROMÁŽDĚNÍ

Tady David Starr.

Nechte mi vzkaz a já se vám ozvu.

Ahoj, Davide.

Vím, že jsi naštvaný, ale můžeme si promluvit?

Nevím, kde jsi,

ani co děláš.

Ale kvůli tomu nevolám. Jen jsem chtěla vědět,

jestli dneska přijdeš na tu večeři.

Byla bych moc ráda, kdybys přišel.

Sama Richarda nezvládnu.

Prostě...

Já jen...

Prostě mi zavolej a dej mi vědět.

Ty tady teď bydlíš?

Už jsou to nejméně tři týdny.

Kde si pereš prádlo?

Můžeme se o tom nebavit?

Vážně je to tak, že jo?

Kde si vaše manželka myslí, že jste, pane prezidente?

Nemám říkat „manželka“?

Nech mě být, ženská.

- Byla na tebe zlá? - Přestaň.

Ukřivdila ti a vyhnala tě pryč?

Proč jste tak přecitlivělý...

Ježíši, přestaň!

Kurva!

Jen jsem blbnula.

Já vím. Promiň.

Je to složitý. Chápeš?

Podváděla tě?

Ne. Ona...

Zaváhala.

Cože?

Většina lidí by si toho ani nevšimla, ale...

Ale já to nemůžu dostat z hlavy.

Byl to jen okamžik. Dvě vteřiny. Skoro nic, ale...

Když mě vyslýchá policie,

kde jsem byl tu noc,

kdy zmizel malý kluk, a zeptají se mojí ženy,

čekal bych, že mě naprosto bez váhání bude bránit.

Že ji ani nenapadne, jestli v tom nemám prsty.

A kdykoliv se na ni teď podívám, vidím jen tohle.

Její zaváhání.

Důkaz, jak mě vidí. Jako někoho, kdo by mohl unést dítě.

To je přece absurdní, ne?

Jak si někdo může myslet, že jsem s tím měl něco společného?

Co jsem s ním asi udělal? Schoval jsem ho?

Kam? Do saka?

Do auta?

Možná jsem ho schoval ve své kanceláři, aby ho Hilary nenašla.

„Kde jsi byl, Davide? Cos dělal?“

Možná je v mém kufru.

Gusi, jsi tam?

Ne? Tady není.

Už vím. Možná je ve skříni.

Gusi?

Vylez ven, Gusi!

Už vím!

Možná je na záchodě.

Gusi?

Ten blázínek Gus.