Marry Me! (マリーミー！)

Nový národní zákon známý jako "Zákon o ochraně NEET".

Jeho prvním pokusným subjektem byla Sawamoto Himari, NEET,

a já, Akiyasu Shin, vládní úředník.

Prosím, vezmi si mě.

Vzali jsme se dřív, než jsme se do sebe zamilovali.

Česky nihongoNIdeepLove překlad: tiduaura editace, časování, sazba, qc: mich

Co to je?

Jsi v pořádku?

Nejsem v pořádku. Ježíši...

Dveře se najednou rozletěly.

Cože?

Pojďme opravit tento dům.

Stále je to v pořádku.

Tenhle dům je určitě starý...

Ale není překážkou našeho každodenního života.

Viděla jsi to, že? Málem jsem umřel, že?

Pro mě to není nepříjemnost.

Nejde jen o dveře.

Ze střechy kape.

-Nebezpečné! Na chodbě trčí hřebíky.

Dům je pěkná troska.

Dneska mám volno, takže do domácího centra půjdu později.

Co jsi právě řekl?

Cože?

Domácí centrum!

Tohle je...

Jsi tu poprvé?

Ano.

Odešla z domu!

A oblékla se jako normální člověk.

Dokonce i na okresním úřadě měla domácí oblečení.

Prodávají tam palačinky nebo takoyaki, že?

Samozřejmě. Mají i zmrzlinu a yakisobu.

Na to se těším!

-Tak pojďme. -Dobře!

Aha.

Nikdy nebyla v obchoďáku,

takže to nezná.

Tady máš, Sawamoto-san. Palačinka.

Tohle je palačinka...

Jíš to opravdu poprvé?

Ano.

Všechno, co jsme doma jedli, byly japonské cukrovinky.

Děkuji.

Je to vynikající.

Mít radost z tak obyčejné věci...

Proč jsem tak šťastný? Vždyť je to součást mé práce!

Je to tu prostorné!

Prodávají všechno.

Cože? Kde je ta vodotěsná páska?

Vodotěsná páska...

Akiyasu-san, tento šálek...

Ale ne, ztratila se!

No jo, nemá telefon.

Ale nakonec ji najdu, ne?

Předpokládám, že mě nehledá, že?

Bylo lepší být s tebou než být sama.

To jsem si myslela.

Osobně mě to opravdu potěšilo.

-Oh, omlouvám se. Jste v pořádku? -Je mi to taky líto.

-Je mi to líto. -Je mi to líto.

Omlouvám se. Promiňte.

Akiyasu-san!

Možná jsi mě právě teď hledala?

Samozřejmě. Budu tě hledat, pokud se rozdělíme.

Co je to?

Našla jsem tyhle hrnky do páru.

Nejsou pěkné?

Um... Omlouvám se. Nemám smysl pro orientaci.

Šla jsem sama a poprvé po dlouhé době jsem se cítila nesvá.

Koupíme ti telefon?

Je lepší ho mít.

Nechceme, aby se podobná situace opakovala.

-Ale... -Také se mi uleví.

Tak... Dobře.

Ale nikdy předtím jsem telefon neměla.

Ale jestli jednou nějaký budu mít, vždycky jsem chtěla chytrý telefon.

Dobře. Pojďme koupit chytrý telefon.

Ano! Pojďme ho koupit.

Chceš si dát přestávku?

Máš hotový čaj.

Děkuji. Už jdu.

Začal jsem mít pocit, že tohle manželství jsem jí nedal ani od ní nedostal.

Prostě jsme se vzali, jako každý jiný pár.

Cože?

Kdo jsi?

Jaký je tvůj novomanželský život?

Novomanželský... Jen spolu bydlíme.

Možná, ale...

Vždyť se do ní zamiluješ, když žijete pod jednou střechou.

Ne! Tohle je manželství kvůli práci.

Tak to je.

No, ať už to všechno začalo čímkoli,

jsi ženatý, tak jí udělej šťastnou.

Ano.

Jsem doma!

To je Umemura Takumi-kun. Chodí do čtvrté třídy základní školy.

Nedaleko odtud je nový panelák. Nastěhovali jsme se tam.

Na to se neptám.

Cože? Základem setkání je představení.

Ptám se, proč je tu takový úplně cizí člověk, jako jsi ty.

-Utekl jsem z domova. -Ty jsi utekl?

Hej, hej. Ještě důležitější. Mám hlad.

Omlouvám se, že jsem si toho nevšimla.

Najíš se a pak půjdeš domů.

-Ne. -Proč?

Tak jaký má smysl utíkat z domova?

Běž domů!

Co je?

V čem je problém?

Co jsem to udělala...

Zapomněla jsem do dušeného masa s bramborami přidat maso!

Tohle je... večeře?

Nějak to nevypadá dobře.

-Bolí to... bolí to. Nech mě. -Dokázala to s velkým úsilím!

Dej ze mě tu ruku pryč!

Promiň... Já umím jenom tyhle věci.

Co jsi chtěl jíst?

Něco jako gratinované jídlo?

Dobře. Tak se na to podívám a udělám...

To je v pořádku! Mám hlad.

Tohle sním.

Není to výborné?

Děkuji za jídlo.

Mňam! Jsou to jen brambory, ale je to dost dobré.

To jsem ráda.

Takumi!

Takumi!

-Není to tvůj otec? -Ne, není.

Ty hloupý synu!

Je to tvoje chyba! Resetoval jsi mi hru!

Nevím, o čem to mluvíš!

Omlouvám se za nepříjemnosti.

Aha. Žádný problém. U nás je to v pořádku.

Vy dva jste novomanželé?

Ano. Nedávno jsme se vzali.

Co...

Co? Cože? Co? Vy dva... Cože? Co?

Jste manželé? Cože? V žádném případě!!

Tak co si myslíš, že jsme? Sourozenci?

Chci říct... Nevypadáte jako rodina.

Hej, Takumi!

-Ty jsi takový nevychovaný... -To bolí. Bolí to.

-Je mi to líto. -Oh, žádný problém.

-Hloupost. Moc mluvíš. -Nejsem hloupý.