Dovbush

Běžte pryč.

Nechte mě na pokoji.

Asi jste si sem přišli

poslechnout legendu o slavném zbojníku,

který okrádal bohaté,

rozdával peníze chudým a schovával zlato ve všech horách?

Nebo snad o mstiteli,

který umí šplhat z hory na horu,

střílet blesky z očí a přivazovat si slunce za opasek?

Ano?

Tak to nebude.

Nebudu vám říkat pohádku, ale pravdu.

Povím vám, jak Bůh dává a jak Bůh bere,

a jak ho lidé vynášejí do nebe a pošlapávají.

Povím vám o někom, koho jsem znal stejně jako sebe.

Jeho jméno je...

Dovbuš.

POLSKÝ KRÁL JE MRTEV

FRANCIE, ŠPANĚLSKO, RAKOUSKO A RUSKO CHTĚJÍ ZÍSKAT TRŮN

BRUTÁLNÍ A KRVAVOU VÁLKOU

O OSUDU POLSKA SE ROZHODNE V GDAŇSKU

RUSKÁ ARMÁDA OBKLÍČILA VOJSKA HEJTMANA POTOCKÉHO

PRO UKONČENÍ OBLÉHÁNÍ JE TŘEBA ZNIČIT RUSKÁ DĚLA

POTOCKÝ POSÍLÁ ELITNÍ HUSARY A ZOUFALÉ KARPATSKÉ REKRUTY

DĚLOVÁ PEVNOST HAGELSBERG

Jakmile jezdci uvidí vlajku na věži, vyrazí.

Kdo přežije,

tomu dá hejtman svobodu.

Musíme jít, chlapci. To je jediná cesta ke svobodě.

Tady máš.

Stráže.

Počkejte.

No tak, lidi.

Pojďte...

Za mnou.

Vezmi si ho!

- Chyťte ho! - Jsem tady!

Pospěšte si!

Pomoc!

Posel k hejtmanovi!

Hejtmane,

jsme připraveni k útoku.

Jaké jsou novinky?

Jsme připraveni, ale na věži není žádná vlajka.

Počkejte!

Počkejte na znamení!

Pane!

Nahoru!

Nahoru kurva!

Dělej, dělej!

Nahoru!

Musíme dát znamení!

Do útoku!

Šťastlivec.

Olekso, čekám...

vrať se.

Počkej, chlape, počkej...

Dojdu pro bratra a pak se o tebe postaráme...

Podívejte se na ni!

Vdáváš se, viď, Maričko?

Olekso...

Z cesty, psi! Paní jede!

Ivane!

Ivane! Utíkej!

Bratře, uteč!

Jak se jmenuješ?

Dovbuš.

Odkud jsi?

Z Karpat. Z Černohoří.

Na.

Tady máš. Zasloužíš si to.

Byla mi slíbena svoboda.

Promluvím si o tobě s hejtmanem.

Neboj se.

Brzy opět uvidíš své hory.

Pij!

Buď trpělivý, vojáku.

Na vítězství!

Sláva hejtmanu Potockému!

Vivat!

Kněžna Jablonowská.

Na vítězství!

Doufala jsem, že mu palcát vypadne z rukou.

Ale vidím jeho triumf.

Prohraná bitva neznamená prohranou válku.

Kněžna Jablonowská.

Vaše milosti, jak by mohl nepřítel doufat,

že porazí takového rytíře?

Milostivá paní a tady?

Válka není místo pro tak významnou dámu.

Pro vlast vše.

Na vítězství!

Na vítězství!

A na návrat vojáků domů.

Kněžno,

jsme ve válce.

Armády je tady potřeba.

Rusíni žijí na mých pozemcích.

Národ je divoký.

Potřebuji armádu a velitele.

Pánové, přichází kapitán Pšeluský.

Pánové!

To je hrdina!

Tady je,

skutečný rytíř!

Zničil nepřátelské zbraně přímo před mýma očima!

- Vivat! - Vivat!

- Vivat! - Vivat!

Tento hrdina si zasloužil titul kapitána.

Synu,

potřebuji na hranicích loajálního člověka.

Jablonowská je vdova...

- Hurá! - Hurá!

- Odveď ho odsud. - Rozumím.

- Na vítězství! - Hurá!

Seberte ho.

Ty jsi ale děvka!

Kéž bych mohl najít toho, kdo tu válku v bílém světě rozpoutal.

Páni pohřbívají své syny v hospodách

a obyčejné lidi pouštějí jako dobytek na jatka.

A můj Oleksa

v té válce beze stopy zmizel.

A byl by takhle pohřben i někdo jiný?

Na ten pohřeb jsem nešel.

Nebyl jsem schopen.

Dostal jsem je za smrt tvého syna Oleksy.

Jeho kosti hnijí někde v cizí zemi.

Ty peníze nepotřebuji.

Michajle, postav u cesty kamenný kříž.

Na jeho památku.

O TŘI ROKY POZDĚJI

Zbojníci!

Řezník!

Jde si pro vás.

Sláva Ježíši Kristu!

To je řezník.

Bůh nás ochraňuj!

Řezník?

Vidíte tento nůž?

- Jsme prostí obchodníci... - Zavři hubu.

Teď mě poslouchejte.

Ale dobře poslouchejte.

Tady panská moc skončila.

A tato cesta patří mně.

A kdo mi nezaplatí,

nebo se obrátí proti mně,

nechá své jméno na mém noži.

Co to je? Co?

Řekni mi své jméno!

Říkal jsem ti to, ne?

Řekni mi své jméno!

Jacek.

Jacek Wojciechowski.

Co jsem ti kurva říkal? Co jsem ti řekl?

Ve jménu Božím...

Sklapni! Říkám drž hubu!

Všichni si mě zapamatujte!

Já jsem Dovbuš.

ZÁMEK VELKOKNĚŽNY JABLONOWSKÉ

Trápí tě něco?

Obyvatelé si stěžují na okrádání.

Pomlouvají, že u mě není žádný pořádek.

Ukážu ti, co napsali.

Postarám se o to.

Jak se postaráš?

Pokaždé, když pošlu pandury,

zbojníci zmizí v těch divokých černých horách.

Zbojníci...

Postarám se, aby sami přišli za mnou.

Můj plukovník Pšeluský...

Já jsem kapitánem.

Vlast čeká na nového hejtmana.

Už jsi plukovník.

Má paní,

jak ti za to mohu poděkovat?

Moc dobře víš jak.

Když Oleksu odvedli ze svatby,

aby se stal vojákem, neměl jsem od té doby klid.

Neboť to byl můj osud

a ne jeho.

Dal bych ji za něho.

Nebylo dne, kdy bych ho neviděl.

Kamkoli se podívám, stojí mi před mýma očima.

Prosil jsem tě, Bože, abys ho přivedl zpět.

Ale ty jsi zřejmě hluchý.

Teď o nic nežádám.

Vezmu si to sám!

Pohyb, parchante!

Dělej, parchante!

Všichni tady zdechnete!

Olekso!

Olekso!

Na skále byla krev, viděl jsi ji?

Ivo, musíme jít domů, jinak nám máma vynadá.

Bojíš se?

Až se z nás stanou zbojníci, budeme se tady schovávat.

Podívej, na zdi je nápis!

Ani hnout!

Jste dva?

Jak se jmenujete?