Verified Stand-Up

Prosím o potlesk pro Asifa Aliho.

Jak je, New Yorku? Jdeme na to!

Panebože.

Jsem tak nadšený, že tu jsem. Až mi z toho hrabe.

Vypadám jak miska hummusu.

Jo! Já vám nevím, je to tu šílené.

Máte takové štěstí. V New Yorku je nádherná různorodost.

To já jako malý nezažil. Jsou tu nějací Indové?

A sakra.

Neznal jsem to. Nevyrůstal jsem… Já vyrůstal v Arizoně.

Jo, byl jsem v háji.

Jako imigrant jdete tam, kde je práce.

Demografie vás nezajímá.

Když jsem byl malý, v Arizoně žádní Indové nežili.

Jen běloši, Mexičané a my.

Prvních 15 let života jsem se považoval za Mexičana.

Nebudu vám lhát.

Šílené na tom bylo to, jak mi to šlo.

Vážně skvěle. Byl jsem ostříhaný podle hrnce.

Při fotbalu jsem měl nohy u sebe.

Kořenil jsem si mango. Válel jsem.

Když mi řekli, že nejsem Mexičan, naštvali mě.

Museli mě konfrontovat, tak dobře mi to šlo.

Přišli na mou oslavu narozenin.

Můj kámoš Luis mi řekl: „Ty nemůžeš být Mexičan.

Je to neslušné.“

A mě to rozhodilo, chápete? Jinou identitu jsem do té doby neměl.

Sundal jsem si tu špičatou čepičku

a řekl: „Vážně? Tohle mi uděláš?

Tady? Na mých patnáctinách?“

To je rasismus, kámo.

Štvalo mě to a pak jsem se musel stát Indem.

Ani jsem netušil, že je nás miliarda.

Neměl jsem ponětí. To zjištění mě ohromilo.

Na střední jsem říkal:

„Téhle zemi musíme navléknout kondom.“

Miliarda… Miliarda čehokoliv je až příliš.

Kdybyste mi řekli, že existuje miliarda želv,

řekl bych, že to musíme snížit na půlku.

Svým rodičům a prarodičům jsme dost nepoděkovali

za to, že stvořili miliardu Indů.

Víte, jak je to těžké?

Víte, jak je těžké mít sex po snědení indického jídla?

Nevíte nic o riziku.

Jen si to zkuste, slaboši.

Dejte si dnes kari a zkuste šukat.

Nebudete věřit svým otvorům. My jsme budoucnost.

To pálení žáhy. Máte štěstí, že je to tak pálivé,

jinak by nás byly čtyři miliardy, víte?

Potřebujeme výzvu.

Jsou tu nějací Číňané?

Mluvili s vámi rodiče o sexu? Ne.

To je ale náhodička, co?

Dvě země s miliardou obyvatel… A neřeší to.

Když se nad tím zamyslíte, je to geniální.

Víte, proč o tom nemluvíme? Protože to pořád děláme.

Kalhoty dolů, běloši. Nás nedoženete.

Víte, proč jsou tu jen čtyři Asiati?

Protože zbytek si to doma rozdává bez kondomu.

Nedávno jsem byl v Indii. Skvěle jsem si to užil.

Navštívil jsem bratrance, který se ženil.

Krásný zážitek.

Co mě šokovalo, byla reportáž v televizních zprávách,

ve které se řešilo, jestli budou v Indii legální

sňatky gayů. Byl jsem v šoku.

Protože jsem si celý život myslel, že už legální jsou.

Nevím, jestli už jste někdy byli na indické svatbě,

ale to je možná ta nejvíc gay událost, jaká existuje.

Říkám si: „Co je heteráckého na třech dnech odděleného tančení?“

Přijedete na koni, který má náhrdelník.

Na té události není nic heteráckého.

Jak vůbec s vážnou tváří dokážete zabránit gayům, aby tam přišli?

„Odveďte ty gaye a zamkněte.

Fajn, a teď mě omluvte,

nakrmím rukou svého nejlepšího kámoše. Otevři pusu.

A teď odveďte děvčata!

A také zamkněte.

Teď potřebuju… Teď se do toho můžeme dát…

Fajn. Teď potřebuju… Potřebuju 14 hetero kámošů.

Uděláme to takhle…

DJ, zahraj něco cool, třeba Jasona Derula.

A my se chytíme za ruce

a budeme se o sebe 22 minut třít.

Hezky zadky na koule, chápete?

Chci, aby si mé děti při prohlížení

těch fotek jednou řekly, že táta byl jasný heterák.

Vím, že všichni vypadáme jak bisexuální čarodějové.“

Miluju svatby, jsou zábavné. Snad se jednou ožením.

Chci mít to co rodiče. Jsou svoji 45 let.

Dokážete si to představit? 45 let.

A jsou to tradiční Indové. Jejich sňatek byl domluvený.

Neotáčej se ke mně teď zády, New Yorku.

Vy sráči. Jak se vám to hodí.

Vím, že cvičíte jógu, ale kultura vás nezajímá. Vím to.

Pijete chai latté, ale cizince si nevezmete. Je mi z vás špatně.

Kdepak.

Tenkrát to tak v Indii chodilo, víte?

Něco jako Tinder. Jedno svajpnutí, a nejde to vzít zpět.

Rodiče chtějí domluvit sňatek i mně.

Máma mě o to pořád prosí.

Jenže já vyrůstal v Americe, přemýšlím americky.

Vždy jí řeknu: „A co láska?

Co Zápisník jedné lásky, mami?“

Když to řeknete někomu z domluveného sňatku,

vyslechnete si vždy totéž.

Podívá se vám do tváře a řekne: „Milovat se naučíš.“

To vám řeknou. Pokud mluvíte se starým Indem,

který dělá tohle, je to podfuk, jasné?

Řekne: „Milovat se naučíš.“

Vzpomínám, že za ní stál táta a já se na něj podíval.

Pak jsem se otočil zpět na ni a řekl: „Miluješ tátu?“

Nikdy jsem ji neviděl se tak zhluboka nadechnout.

Ptám se: „Miluješ tátu?“ A ona na to…

„Učím se to.“

Ptám se: „Pořád? Kristepane.“

Nevím. Byl jsem divné dítě.

Strašně jsem chtěl vypadnout z Arizony.

Tenkrát nebyli v televizi žádní snědí lidé.

Chtěl jsem pryč. Výběr byl zoufalý.

Chápete? Snědí lidé v televizi hráli taxikáře

nebo různé zaklínače hadů.

Ale já byl optimista: „Chci z Arizony pryč.

Zaklínač hadů. Jdu do toho.

Vrhám se na kariéru.“ Šel jsem do knihovny.

A vygooglil jsem si to. Fakt to existuje.

Víte, že kobru vážně uklidníte pomocí flétny?

Opravdu to jde. Zřejmě… Já nevím.

Asi je mate jazz nebo tak něco. Říkají si: „Kde je text?

Tohle není písnička od Duy Lipy. Co to sakra je?“

Říkal jsem si, že je fajn, že se na to přišlo.

Ale kdo by takhle vůbec řešil setkání s kobrou?

Jakého podivína to před 1 000 lety napadlo? Všichni říkali:

„Musíme ji zabít kamenem nebo klackem.“

A on tam stál v rohu a povídá: „Mám nápad.

Co kdybychom ji svedli?“ A všichni: „Čí je to bratranec?“

Chápete, jak to muselo být divné?

Když poprvé zaklínali hada?

Chápete, jak to před 1 000 lety muselo být šílené?

V nějaké indické vesnici?

Objeví se tam kobra, připravená sežrat mimino nebo tak něco.

Chápete?

Lidé jsou vyděšení: „Panebože! Je tu kobra!“ Všichni utečou.

Pro to mimino to nevypadá dobře. Ale potom…

Kouř se rozestoupí.

Chápete? A z džungle vyjde divný Ind,

co vypadá jako Lenny Kravitz.

Rozepnutá košile, bezdůvodně se leskne. Chápete?

Ostatní děti vylezly na strom.

Řeknou: „Tenhle chlápek si to rozdal s mámou i tátou.“

A on se postaví přímo před hada a řekne: „Vydržte.

Zahraju té kluzké svini jeden z mých hitů.“

A rozjede to na flétně. Něco ve stylu tehdejší písničky „Pony“ od Ginuwinea.

Rozjede to ve velkém, jako když Usher vystupuje ve Vegas.

Víte, jak to myslím?

Hada tím totálně vyklidní, chápete?

Jo? A ono to funguje.

Ostatní si musí říkat: „O co tady sakra jde?

Proč máš erekci?“

A on na to: „Klídek, kámo.“ A prostě si odkráčí.

Myslel jsem, že to je na tom to nejšílenější.

Ale pak jsem se jednou zhulil, nebudu vám lhát.

A říkám si: „Ani náhodou.“

Víte, co na tom muselo být nejšílenější?

Jaké to bylo pro toho hada.

Zamyslete se nad tím. Jste had.

Jste zatracený… Šéfujete džungli. Jste nezastavitelný.

Připlazíte se k rodině, spolknete mimino a pokračujete. Nikdo vás…

Netušíte, že dnes odpoledne potkáte šampióna R&B.

Netušíte, že vás někdo bude chtít zlikvidovat jazzem.

Prostě jen další vesnice. Sebevědomý had.

Říkáte si: „Všechny vás sežeru…

Do háje!

Klídek, taťko.

Panebože, jsi na Spotify? Zatraceně.

Do háje, asi mi zešílí jazyk.

Počkej chvíli. Pauza.

Pauza.

Tohle je taková náhoda.

Kdo jsi?

Dej mě do toho proutěného košíku.“

Mám vás rád. Jsem Asif Ali. Mockrát děkuju. Díky.

Zatleskejte Sabrině Wu.

Panebože, to je celé?

Miluju stand-upy.

A protože jsem z Asie, všichni jsou posedlí otázkou:

„Co si o tvých vystoupeních myslí tví asijští rodiče?“

Máma mi řekla tohle:

„Nemám ráda legraci, nechápu hodnotu smíchu.“

Docela vtipné.

Jednou jsem ve videu vyprávěla, co řekla, a všechny to zaskočilo.

Zpanikařila jsem a řekla: „Ale ona je čínská imigrantka.“

A v té chvíli se to v komentářích rozjelo.

Všichni běloši psali: „Bože, to je tak smutné.

Země plná lidí, kteří se nesmějí.“

A Číňané psali: „Jsem z Číny a směju se.“

A pak někdo zahájil vlákno o tom, že jsem rasistka.

A já na to: „Bože, vyhráli jste, Číňané.

Máma je jednoznačně mrcha.“

Taková je máma. Táta je vtipálek.

Před rokem jsem mu řekla o své sexuální orientaci. Řekla jsem…