The first 200 lines.
Candy Man Náš cukrář Candy Man
Jen pojďte všichni k nám Je tady Candy Man
Jaké cukroví si dáš? Sladkou čokoládu?
Čokoládové bonbóny? Žužu? Co jen chcete
Vše nabízí můj krám, protože jsem Candy Man
Kdo umí vzít slunce Mlhou je poprášit
Přelít je čokoládou a zázrak vyrobit
Jen Candy Man
Jo, Candy Man to umí
Candy Man to umí Když do toho dá lásku
A svět pak chutná líp
Kdopak umí vzít duhu Do vzdechů ji zabalit
Omočit v slunečním svitu a koláč z ní vytvořit
Jen Candy Man
Candy Man to umí
Candy Man to umí Když do toho dá lásku
A svět pak chutná líp
Jste zatčen.
Klekněte si.
Nic jsem neudělal.
Ruce! Ruce! Ruce!
Williame, snad jsem ti řekla, že máš jít s prádlem.
Billy, kam jdeš?
S prádlem.
Vypereš i mně?
Ne.
Doufám, že tě Sherman dostane.
Jestli ho uvidíš, řekni.
Nechceme, aby dál strašil děti.
VIDĚLI JSTE TOHOTO MUŽE?
A tak to prostě je. Ty děcka...
Ještě teď ho hledají.
Po setmění nechoď ven. Jasný?
To jsem říkala.
PRÁDELNA
HUBENÍ ŠKŮDCŮ
- Žádný nový informace nepřišly. - Já nevím.
Z domu jsme zaslechli podezřelý hluk.
Jdeme to prověřit.
- Jsi nervózní? - Co?
Že to děláš s tou láhví. Rukama.
- Jsi jak na jehlách. - Ne.
- Ne. - Jo.
Ty jsi nervózní?
Ne, brzy už se skamarádím s tvou sestrou. Víš?
Co ty na to?
Jsem v pohodě.
Co je to za víno? Jabčák?
Od Rothschildů?
V lednici máme muškát, jestli ho máš radši.
Víno se dá objednat přes rozvážku.
Tenhle je od tebe?
Jo. Hodně starej kus.
Štve ho, že jsem ho tam dala.
Jednou se člověk musí pohnout dál.
Tos ty ale neudělal, viď? Jeden obraz za dva roky?
Protože jsi moje múza a nevídám tě dost často, Troyi.
Nech toho.
- To přeháníš. - Děkuju.
- Do toho. - Musí dýchat.
Doteď ho štve, že nebyl náš makléř.
To je vidět.
Hrůza. Jak to můžeš vydržet?
Ne, ne... O chicagském realitním trhu nevíš nic.
Musí tě mít rád,
protože se chová jako vylízanej.
Jako vždycky.
Přeplatilas to, Bri. Nepočítá se jenom vnitřek.
Je to blízko galerie.
Jo, je to praktický.
Co je na tom?
Nic.
Říkal jsem ségře mockrát, že v týhle čtvrti straší.
- Všude straší. - Nezačínej s tím, Troyi.
Proč jste si vybrali místo, kterýmu říkali Začouzená díra?
Pak Malý peklo a jak pak?
Rváčov?
A jak se mu říká teď?
Cabrini-Green.
To bylo to sídliště.
Bylo to dostupný bydlení s dost špatnou pověstí.
To nemůžeš vědět.
Jo, protože ho zbourali a zgentrifikovali.
Překlad: Bílí postavili ghetto
a zbavili se ho, když jim došlo, že postavili ghetto.
- Nic ve zlým. - V pohodě.
Využili příležitost a udělali ho obyvatelný.
Sehnal bych ti lepší přestavbu.
Pořád lidem říkali, že to zlepší.
Stěhovali je sem a tam,
ale jen to bourali, aby mohli kolem nově stavět.
Jako tady.
Chcete slyšet děsivou historku?
Ne. Smůla!
Ale já byla proti.
Troyi...
Propána.
To jako fakt?
Ať aspoň stojí za to.
Je to příběh
o ženě jménem Helen Lyleová.
Byla to doktorandka, běloška, a psala práci
o městských legendách z Cabrini-Green.
Kvůli výzkumu zašla párkrát do Cabrini.
Vyptávala se, fotila si graffiti,
lidi.
A pak, jednoho dne,
jí prostě
přeskočilo.
Usekla hlavu rotvajlerovi.
Když dorazila policie,
byla už v jednom z bytů a v kaluži krve dělala sněžný anděly.
Jasně. Kecy.
- Troyi! - To jsou kecy!
- Kdes to vzal? - Přece nezabila rotvajlera.
Jo, to je moc i na tebe.
Vyšly o tom články. Najdi si to.
Úřady ji daly zavřít,
ale téměř okamžitě utekla.
Začala řádit.
Za sebou nechávala řadu mrtvol a pak
došlo k únosu dítěte jedný z obyvatelek.
Matku to zdrtilo. Všichni ho hledali,
a nic.
Toho večera, kdy se konala každoroční vatra,
na niž se všichni obyvatelé Cabrini dívali,
přišla Helen
s obětním darem.
S dítětem v náručí se rozběhla k ohni, ale rychle ji zadrželi.
Prý měla totální okno, rvala se bez rozmyslu.
Ale to dítě osvobodili.
Zatímco se všichni kolem něj točili,
Helen vstala
a vešla přímo do ohně.
A na místě umřela.
Uhořela
přímo uprostřed Cabrini-Green.
To rosé mám ještě v ledničce?
Nechceš ten muškát?
Muškát je dezertní víno.
Ahoj, Bree-Bree.
Mám tě ráda. Těšilo mě.
A Anthony, začni malovat.
Ségra tě nebude furt podporovat.
Odlož tu zátěž a popadni štětce.
- Troyi... - Pojď.
Je zábavnej.
Je směšnej.
Má pravdu.
Jsem ráda, že Troy konečně chodí s někým normálním.
Unavovala mě snaha mít přehled o všech těch evropských módních návrhářích.
Haló?
V kolik zítra přijde Clive?
Ráno v deset.
Máš dobrý pocit z toho, co mu ukážeš?
Asi jo.
Něco by se mu mohlo líbit.
Dobrá...
Asi fakt zabila rotvajlera. Kruci!
Je mi to jedno.
Nechci se v novým bytě vystrašit před spaním.
Tvůj novej byt je duchovzdornej.
Byl na prestižním seznamu.
Náš nový byt.
Promiň.
Pojď sem.
Kdo jsi?
No...
Tohle je Anthony McCoy před dvěma lety.
Já chci budoucího Anthonyho McCoye.
Chci tu velkou černou naději chicagské výtvarné scény zítřka.
Tomu jsem uspořádal samostatnou výstavu hned po promoci.
Fakt si to nechci komplikovat
a vyřadit tě z té letní výstavy,
ale ty jediný jsi mi neukázal, co tam budu vystavovat.
Dělám na něčem novým.
Jen se ponoř do své minulosti.
Uvažuju o něčem o těch sídlištích.
- A jak nadřazenost bílých... - Bělochů.
Jo, jak vytváří prostor k bezuzdnýmu zanedbávání barevných komunit,
zejména černých.
Jo. Jako tam, odkud jsi.
Jo. V Bronzeville.
South Side už je obehraná.
Nebo Cabrini-Green.
Mám hlad.
Já taky.
Ahoj. Nezapomeň, že večer jdeme k tvé mámě.
V sedm.
Ahoj.
Cabrini Green dřív a teď
VĚŽÁKY ZBOURÁNY, ŘADOVÉ DOMKY ZŮSTALY
Helen Lyleová
Vatra Helen Lyleová
Smrt uprchlé H. Lyleové v plamenech
Tenkrát sem skoro vůbec nejezdili.
Leda někoho zabásnout.
Ale to bylo už dávno.
Teď jako by je sem něco táhlo.
V noci parkujou tam, kde bydlí poslední z nás.
No comments yet. Be the first to leave one.