The Boss (El Encargado) - First Season

Děcka!

Vypněte ten počítač a pojďte ke stolu.

Jídlo už skoro je.

To víno je fakt výborné.

Miláčku,

kde je cedník na těstoviny?

Nechává věci všude možně.

Je prostřený stůl?

Přidám tam trošku pepře.

Dnes jsem to uvařil, jak to mám rád.

Říkám to předem, ať si nestěžujete.

Troška bazalky.

Hotovo.

Nakonec to nejradši zakápnu olivovým olejem. Jen lehce.

Voní to, že?

Tak pojďme jíst. Ale ještě si připijeme, ne?

Na zdraví, rodino.

- Dobrý den, Eliseo. - Dobré ráno, Martito.

Na shledanou, slečno.

Vítejte zpět, inženýre.

- Jde to? - Jo, díky.

- Dobré ráno, Carolo. - Dobré.

Ahoj, děti. Chcete pomoct?

- Prosím. Děkujeme. - Jasně.

- Užili jste si Miami? Jaké to bylo? - Skvělé.

- Pořádný arzenál. - To se vám bude líbit.

Hlavně pozor na obrazovku, ať nepoškodíme žádné pixely.

Je to hodně křehké.

Opatrně mezi těmi dveřmi.

- Opřeme ji tady o skříň. - Dobře.

- A je to. - Je těžká, že?

- Pozor, nepoškrábejte dveře. - Ne.

Paráda.

Germáne, musíme dát Eliseovi náhradní klíč.

Všechny kytky zvadly. Měly být zalité.

- Necháme ho vyrobit. - Jenom pro jistotu.

- Klidně, mně to nevadí. - Díky.

- Ne. - Je to jen čokoláda.

Ale to nebylo nutné. Tak dobře, moc děkuju.

To je od vás moc milé.

Hezký den a vítejte zpět.

- Děkujeme. - Díky.

- Dobrý den. - Dobré ráno, doktore.

Eliseo, co to používáte ve výtahu za vůni?

- Jarní vánek. Proč? - Jarní vánek?

- Nešlo by něco lehčího? - Zkusím použít jinou.

- Co třeba levanduli? - Nevím. Něco víc…

- Ne tak hrozného. - Jasně, doktore.

Poslouchejte, ten blbeček ze šest A… Jak se jmenuje?

- Augusto. - Augusto to už s těmi akcemi přehání.

Pořád tu courají nějací pitomci s pivem a tohle není bar.

- Jinak promluvíme s jeho rodiči. - Zařídím to, doktore.

Dobře. Ještě otázka, Eliseo.

Jak dlouho tu pracujete?

Od roku 1992.

- Takže, asi tak… - Příští říjen to bude 30 let.

Třicet let? Sakra.

- Proč? - Cože?

- Proč? - Proč co?

Proč se ptáte, doktore?

Ale jen tak.

Nedávno jsem nad tím přemýšlel. Jen mě to zajímalo.

- Mějte se. - Hezký den, doktore Zambrano.

Omlouvám se, Eliseo. Vlak se zpozdil v Ramos Mejía a…

Roznes to do bytů.

Máš žlutou kartu. Varování.

Ano, omlouvám se.

Hotovo, Eliseo.

Dobře, vyprovodím tě. Pojď.

- To bylo dvě A, že? - Ano.

- Kolik je to stálo? - Čtrnáct tisíc.

Tak čtrnáct tisíc, jo?

Co s tou klimatizací měla?

Zanesené filtry. Pustili jsme tam plyn

- a udělali celkovou kontrolu. - Celkovou kontrolu?

Co je sakra celková kontrola?

- Pustil jsi tam plyn? - Jo, jasně.

To dělám vždycky.

Fajn, tak to jsou 4 000.

- Bylo to deset procent, ne? - Vzrostlo to.

- To snad ne. - Všechno roste.

Tak i můj podíl.

Nespěchej, ale nebuď drzý. Tak šup.

- Na. - Příště dám zas vědět.

Dobře.

- Jak se vede, Eliseo? - Ahoj, Victore. Jak tobě?

- Fajn. - Dnes je toho hromada.

Je tam dokonce netknutý salát Caesar.

Je v původním balení, neotevřený.

Je tam plyšový méďa. Vypadá dobře, potřebuje jen vyprat,

nic víc. Taky je tam splétaný pásek.

Nevím, proč ho vyhodili. Je perfektní.

- Díky. - Za nic.

A v téhle tašce je bambusový pařník, který ještě funguje.

- Super. - Tak hezký večer, rodinko.

- Moc díky. - Není zač.

- Rozlučte se, děti. - Mějte se.

- Doktorko. - Eliseo, jak se máte?

S vámi už máme teď všechny doma.

Špatně jsem zaparkovala. Přeparkujete mi, prosím?

- Samozřejmě. - Díky. Dobrou.

Dobrou noc i vám.

Parádní věcička.

Ano, pane Zambrano, pracuji tu už 30 let.

Proč vás to zajímá?

A do práce.

Neotravuju tě.

Dobrý den, Paolo.

- Dobrý, Eliseo. Jak se daří? - Výborně. Copak je, Thiago?

Je naštvaný. Nechce se mu do školy.

Mám něco, co tě rozveselí.

Pro tebe.

Páni! To je dobrá čokoláda.

Poděl se ve škole s kamarády

a užij si den. Teda aspoň v rámci možností.

Co řekneme?

- Děkuju. - Nemáš zač.

- Mějte se. - Děkujeme.

Četla jsi můj email?

Jo. Pročtu si to o víkendu, nevadí?

Eliseo bude problém, že?

O Elisea se postarám.

- Pardon, pojedu druhým výtahem. - Ne, pojďte.

Určitě? Dobře. Promiňte.

Dobré ráno.

- Dobré. - Dobré ráno.

- Promiňte, Eliseo. - Ano?

Stavíte se u mě? Kape mi kohoutek. Opravíte to?

Jasně. Stačí zítra?

Jo, až budete mít čas.

- Děkuju. - Nemáte zač.

Ahoj, to jsem já.

Dobře poslouchej, tohle je důležité.

Potkal jsem toho zákeřného Zambrana

a choval se dost podezřele.

Mluvil s Florencií, tou architektkou ze dva A,

a slyšel jsem ho, jak říká: „O Elisea se postarám.“

Zjisti, co mají za lubem.

Bebo, to jsem já. Jdu dovnitř.

Pojď dál. Vařím v kuchyni čaj.

- Dáš si taky? - Ne, drahoušku.

Díky. Jak se máš? Nesu ti důchod.

Děkuju, Eliseo.

Ach.

Převzal jsem ti důchod, ale část jsem utratil v herním automatu.

Cože?

- Říkám, že tam nemáš celý důchod… - Cože?

Ty jsi ale blbec.

- Nedoslýcháš, Bebo. - Ale sklapni.

Mám tě tak rád, Bebito.

- Chci ti něco říct. - Ano?

Narazil jsem na Florencii, tu architektku ze dva A.

Mluvila se Zambranem

a slyšel jsem, že se baví o mně.

- A o čem? - To chci zjistit.

Proto se ptám, jestli něco nevíš.

Ne, nic.

Taky jsem narazila na Zambrana a říkal, ať nezapomenu na schůzi majitelů.

- Říkal něco o mně? - Ne.

Jen, že musíme všichni přijít, protože jde o něco důležitého.

- Důležitého? - Ano.

V programu se píše,

že jde jen o nové záhony. To je důležité?

- Netuším. - Netušíš,

ale musí v tom být něco jiného.

- Co ti mám říct? - Měj nastražené uši.

- Budu. - Měj.