The first 200 lines.
BONTONFILM uvádí
Dnes máme v Londýně velký večer. Tohle město je plné talentů!
Ocenění pro nejlepšího tříáčkového bodyguarda roku.
Ceny jsou udělovány členům průmyslu ochrany osob.
Těm s hodnocením AAA. Je to odznak cti.
ZABIJÁKOVA ŽENA A BODYGUARD
Na koho se dnes večer nejvíc těšíš, Mikeu?
Panebože! Je tu jen jedno želízko v ohni, Steve.
Tenhle bodyguard má za sebou skvělý rok. Jeho výsledky jsou bezkonkurenční.
Má nejlepší seznam klientů, nejlepší vyhýbací manévry,
nejlepší ovládání zbraně. Bože, má i ten nejlepší účes.
A trvá na tom, aby jeho klienti používali bezpečnostní pásy. Takhle bezpečný je.
Tohoto bodyguarda netřeba představovat. Michael Bryce je jasný favorit.
Dámy a pánové, vítejte na 63. ročníku udílení Cen ochrany osob.
Takže bez dalších průtahů, cenu pro nejlepšího AAA bodyguarda roku
získává
můj osobní hrdina...
Michael Bryce!
Cože?
Blahopřeju, kámo.
Dobrá práce, Michaele!
Zasloužíš si to!
No tohle!
To je tíha.
Ty jo.
Chtěl...
Chtěl...
Chtěl bych...
Chtěl...
Darie?
-Kurosawo... -Michael-sane.
-Bezpečnou cestu. -Proč jsi mě neochránil?
Tik tak, sráči.
-A jak často máte tenhle sen? -Jen jednou...
-To není tak... -...za noc.
Aha.
Většinou když spím. Takhle měl vypadat můj život.
Byl jsem dokonalý osobní strážce a pak jsem o všechno přišel.
Když Darius Kincaid zabil mého nejvýznamnějšího klienta.
-Darius Kincaid je váš příbuzný? -Panebože ne!
Je to zabiják hledaný všude na světě za bambilion vražd,
proto jsem ho chránil na nebezpečné cestě po Evropě,
aby mohl svědčit u soudu pro válečné zločiny.
Dokonce jsem to za něj schytal.
Výbor bodyguardů to neuznal.
Ochrana sociopatů jim zjevně není po chuti. Takže za dva týdny jdu k soudu,
kde se pokusím získat zpátky svoji tříáčkovou licenci.
Abychom se vyrovnali s budoucností, musíme se někdy vyrovnat s minulostí.
Chtěl byste mluvit o něčem z vašeho dětství?
A moje dětství s tím souvisí jak?
Jádrem problémů se sebepotvrzením bývá často odmítavý otec.
Já nemám problémy se sebepotvrzením. Mám problémy s licencí.
Jsem bodyguard bez licence. To je jako břišní tanečnice bez trupu.
Na co právě teď myslíte, Michaele?
Myslím na to, že sedíte 180 centimetrů od nechráněného okna
s četnými odstřelovačskými hnízdy v protější budově,
nejspíš v osmém patře. Dodatečná výška dává střelci výhodu.
Myslím na to, kde je nejbližší zbraň.
Otvírák na dopisy neboli bodný nástroj napravo ode mě.
A na co myslíte vy?
Že byste měl na chvíli na práci bodyguarda zapomenout a najít štěstí uvnitř.
-Uvnitř čeho? -Uvnitř sebe.
Štěstí pramenící z toho, kdo jste.
-Poslouchám. -Pěkně popořadě.
Myslím, že všechny ty zbraně a násilí vás psychicky zatěžují.
Musíte odjet a vyčistit si hlavu, pak můžete najít své budoucí já.
Myslíte futuristického bodyguarda se superschopnostmi?
Ne! Přestaňte myslet na práci bodyguarda.
Máte nějakou dovolenou snů?
V tuhle roční dobu je prý krásně v Itálii. Co třeba Toskánsko?
Ne, Toskánsko ne. Cokoli, jen ne Toskánsko.
-Dobře, tak Capri. -Capri?
Jako ty kalhoty?
Mnoha strážcům také pomáhá psát dopisy svému budoucímu já
nebo nahrávat hlasové zprávy.
Co kdybych mu zavolal?
Mohl bych mu nechávat hlasové zprávy. Telefon mám pořád u sebe.
Joanne, to je skvělé. Mám pocit, že tady dělám ohromné pokroky.
Ano, já taky.
A víte co? Už ke mně nemusíte chodit. Teď je to vaše cesta.
-Moje cesta. -Absolvoval jste terapii.
-Absolvoval? -Opakujte po mně:
„Nebudu dělat bodyguarda.“
Nebudu...
-...dělat bodyguarda. -Dobře.
-A žádné zbraně. -Žádné zbraně. Ne, počkejte!
Můžu si nechat kapesní nožík?
-Ano, ten si můžete nechat. -Velmi funkční nástroj, víceúčelový.
Jen vy a vaše budoucí já, štěstí najdete uvnitř.
Jen tyhle dvě osoby teď musíte chránit.
-Nemůžu uvěřit, že jsem absolvoval terapii. -Blahopřeju. -To je pecka.
Kristepane! Kurva!
Po dvou letech zničujících sankcí EU se řecká ekonomika prudce propadá.
Následkem jsou masové demonstrace, občanské nepokoje...
Před hlavním sídlem EU vzrůstá napětí,
očekává se oznámení dalších zničujících sankcí,
budoucnost Řecka visí na vlásku.
A nyní živě, předseda EU Walter Fisher se chystá oznámit své rozhodnutí.
Za čtyři dny, na konci fiskálního roku,
uvalí Evropská unie na řecký národ další hospodářské a finanční sankce.
Bez otázek.
Přemisťujeme pana Fishera na místo vyzvednutí. Připravte vrtulník.
Dnešní oznámení dalších sankcí vedlo k veřejným nepokojům na ulicích Athén.
Odpůrci sankcí působí rozsáhlé škody. Předseda EU Walter Fisher se pohřešuje...
Věděl jste, že Řecko je kolébkou civilizace?
Dalo světu umění,
vědu, kulturu
a tragédii.
-Aristotele, jestli jde o to rozhodnutí... -Musíte ho odvolat.
-Bylo to demokratické hlasování! -To Řecko vám dalo demokracii.
Byl jsem sirotek, byl jsem opuštěný. Řecko mě přijalo. Dalo mi všechno.
Nemůžu nic dělat. Přísahám na svoji rodinu. Prosím.
Spojte se s Carlem a zahajte plán.
Jaký plán?
Dusíte moji zemi, pane Fishere.
Ale to mi věřte,
za čtyři dny, ve chvíli, kdy začnou platit vaše sankce,
shoří celá evropská infrastruktura.
Zkolabují finanční trhy
a budou ztraceny miliony životů.
A Řecko se vrátí do centra civilizace, kam právem náleží.
Capri (jako ty kalhoty), Itálie
Ahoj, tady Michael Bryce. Zanechte prosím vzkaz a mějte tříáčkový den.
Nazdar, budoucí Michaele, tady dnešní Michael.
Na první pohled nic moc, ale myslím, že na mě budeš pyšný,
až zjistíš, že jsem absolvoval terapii. Vzal jsem si oficiálně volno, a upřímně...
nechápu, proč jsem to neudělal dřív.
Je to teprve dvanáct hodin a už teď je svět mnohem hezčí.
Jako by čekal na to, až to udělám.
Přemýšlím o svojí licenci a kladu si otázku: Co mě tak vytočilo?
Prvně od chvíle, co Kincaid zabil Kurosawu,
si představuju život, kde nikomu nedělám ochranku.
Nebo beze zbraní a krve.
Vím, že to zní bláznivě,
-ale připadá mi to jako nový... -Jdeme, Brycei!
-Co se to kurva děje? -Dělej!
-Znám vás? Neznám vás? -Jsem Sonia Kincaidová.
Mého muže unesla mafie, musíme ho zachránit.
Ne, ne, do toho mě netahej. Mám přísná psychologická nařízení...
Jak jsi mě našla?
Kde kurva je?
Darius mě konečně přestal strašit ve snech. Nejdu do toho.
Jestli mi nepomůžeš, nasadím si připínací penis
a budu mrdat tvoje sny, až si budou přát, aby to byly noční můry.
Sráči!
Zaprvé, tvoje pusa potřebuje exorcismus. Zadruhé, proč potřebuje zrovna mě?
Řekl: „Sežeň Michaela Brycea.“
-To že řekl? -Ano!
-Myslel jsem, že mě nenávidí. -Jdeme! -Nenávidím tě!
Jak přesně to řekl? Jaký použil tón?
To je fuk!
Tak dělej, nasedej!
-Vezmi si ji. -Dávám si pauzu od zbraní.
-Děláš si srandu? „Dávám si pauzu.“ -Takhle nemluvím.
Ty nepoužitelnej kreténe!
-Mám to. -Dělej!
-Přidej a nesahej mi na kozy! -Kristepane!
Zadrž! Musí existovat bezpečnější cesta dolů.
Něco jako... Dobře.
-Vážně? -Tady, rychle!
Takže kde je?
Vzali mi ho, Brycei. Zrovna když jsme měli mít líbánky.
Konečně, po těch letech, nikdy jsme neměli líbánky.
Chtěli jsme cestovat po Itálii. To byl vždycky můj sen.
Mělo to být romantické, dokonalé!
A pak se ten sráč a zkurvysyn
v tom nejlepším okamžiku, první noc našich líbánek, vypařil.
A pak už jen vím, že zazvonil telefon a jeho držela mafie.
-Lásko, potřebuju pomoc! -Je to workoholik.
-Určitě vzal nějakej zasranej kšeft. -Je to zrůda.
Chci, aby mi poskytl stabilitu, potřebnou pro založení rodiny.
-Řekla jsi rodiny? -Pokoušíme se o dítě, debile.
Bože, smiluj se nad námi.
Tvrdě jsme šukali.
A tak láskyplně,
na různých místech a v různých polohách,
a pořád nic.
-Víš, v čem je podle mě problém? -V biologii.
-Jo, mám moc těsnej diamant. -Co?
Kundičku, je moc těsná.
A kvůli všemu tomu testosteronu a mačistickejm srágorám
to Dariovo sperma v půlce cesty vzdá.
Do hajzlu.
Zdravíčko.
Bude ze mě skvělá matka.
Neumím si představit lepší. Máte pepřák? Mám volno.
Záhřeb, Chorvatsko
Dobrý večer, pánové.
Kdo je to?
Váš tajemný šéf?
-Klient, s nímž jsme neměli tu čest? -To není vaše starost.
Vaše starost je ukázka.
Do toho, prosím.
Ukažte.
Všechny datové uzly jsou obaleny karbidem wolframu.
Tvrdší je jenom...
...diamant.
V Evropě jsou tisíce datových uzlů,
všechny se nacházejí pod tajnými souřadnicemi.
Čím větší je uzel, který chcete hacknout, tím větší potřebujete vrták.
No comments yet. Be the first to leave one.