Chevalier

PAŘÍŽ, FRANCIE - PŘEDEHRA REVOLUCE

Pro ty z vás, kteří by to snad nevěděli...

Jmenuji se

Wolfgang Amadeus

Mozart.

Jelikož jste úžasné publikum,

otevírám prostor pro hru na přání.

Symfonie č. 25.

Dvojku!

Čtyřku!

Houslový koncert č. 5.

Ten mám velmi rád. Tak tedy pětka!

Smím si zahrát s vámi, monsieur?

Cože?

Smím vás doprovodit?

Dobrá. Tak pojďte nahoru.

Poslyšte, kdo vám tohle poradil?

Já sám, monsieur.

Odpusťte.

Nebudete snad potřebovat

jedny...?

Asi jsem si je zapomněl v krámě.

V krámě!

Dámy a pánové, zahraji vám skladbu

s přispěním tohoto

tmavého cizince.

Doufám, že ten kus znáte.

Ano, monsieur.

Doufám, že se moc neztrapníte.

Od allegra.

K mé kadenci!

Bravo!

Bravo!

Kdo to sakra je?

Vítej v Paříži, Josephe.

Váš syn?

Ano.

A co matka?

A co vaše žena?

To není vaše věc.

Monsieur, jsou lepší místa,

kam schovat vlastní neuváženost.

Z Guadeloupe do Paříže je to kus cesty.

Snad jste si nemyslel,

že strčíte negerského bastarda z plantáže

na první školu, která vám padne do oka.

Zaplatím.

O tom nepochybuji.

Ale tohle místo nebude vstřícné

k chlapci, jako je váš.

Je nadaný.

Takové nadání by nemělo uvadat na plantáži.

Aspoň to mu dlužím.

Nadání?

Talent.

Má mnoho talentů, ale jeden je zcela výjimečný.

Nepěstujete tu nadání,

Monsieur La Boëssière?

Dobrá.

Josephe, tohle je odteď tvůj domov.

Možná k tobě nebude hned vstřícný, hochu.

Ale ty musíš být znamenitý.

Neustále znamenitý.

Nesmíš dát nikomu příležitost, aby tě ponížil.

Pamatuj si...

Znamenitého Francouze nesmí nikdo ponižovat.

Neohrabaná opice!

Vraz mu jednu!

Čeká tě tvůj nejtěžší protivník. Zůstaň ve střehu.

Výpad, kryj se.

Výborně. Rameno dolů.

Vyzýváme na souboj nejlepšího žáka akademie La Boëssière.

Pokud jste se přišli podívat na zápas, máte ho mít.

Mesdames et messieurs.

Vaše Veličenstva.

Dobří lidé Francie.

Naše země, naše vlast

je pod náporem.

Není však obléhána puškami a děly.

V ohrožení je čistota naší krve.

Čistota našeho národa. A tento nepřítel,

nepřítel Francie,

je už bohužel zde.

Černoši.

Už nejsou drženi na dalekých plantážích našich kolonií.

Našli si cestu do naší domoviny.

Žádný strach. Je mi ctí představit vám muže, do nějž vkládám naděje.

Skutečného syna Francie,

který zlikviduje tento černý mor.

Uznávaného francouzského borce z Rouenu...

Alexandra Picarda!

Cože? Co to bylo?

Dámy a pánové,

vyslyšte mě.

Ano, Francie se mění.

Ale stejně tak svět.

Máme snad zůstat pozadu?

Má se náš veliký národ bránit proměně?

Máme snad ustrnout

a lpět na zvycích předků,

dokud se tahle země nepromění v prach?

Popatřte

na budoucnost Francie.

Je to anděl i ďábel,

básník i bojovník,

skutečný syn Francie.

Můj nejlepší přítel,

výtečný šermíř,

houslový virtuos.

Však ho znáte!

Joseph Bologne!

Josephe Bologne.

Konečně vidím na vlastní oči, jak jste skvělý.

Mistr jízdy na koni, slov i rýmů.

A svůj nástroj ovládáte stejně dobře jako meč.

Vaše schopnost řídit těleso Le Concert des Amateurs je mimořádná.

Gossec i Leclair na vás pějí ódy. A vaše koncerty...

Bože.

Nádhera.

A po této oslnivé výhře

jste dokázal, že jste opravdový Francouz.

Podle mě je načase vaši znamenitost ocenit.

Já, Marie Antoinetta, královna Francie,

pasuji vás, Josepha Bologne,

na rytíře de Saint-Georges.

Tak honem. Dejte mu nějakou šerpu.

Ať je to slavnostní.

Vy.

Běžte.

O ROK POZDĚJI

Vaše Veličenstvo.

Bože, to je nuda k uzoufání.

Guimardka nezapře svůj věk.

A Francoeur vypadá, jako by ho vytáhli z hrobky.

Nemám mu jít změřit pulz?

Pokropit ho svěcenou vodou a potřít česnekem?

Propíchnete mi srdce vlásenkou,

abych vykrvácela a mohli jsme dřív domů?

Musím to tu pozvednout,

aby mi ti zmetci z hudebního výboru nešli po krku.

Kdo je to s ním?

Christoph Gluck.

Odskočil si k nám z Vídně. Pořádá tu pro někoho koncert.

Pro někoho, kdo je hluchý a nemá vkus.

Josephe! Vy jste ale krutý.

Sláva. Je konec.

Pánbůh zaplať.

Josephe, slyšíte? Hrají vaši hudbu.

Proč by ji nehráli?

Musím je jít pozdravit.

Guimardová.

Veličenstvo.

Úžasné, úžasné, úžasné.

Tady ho máme.

Chevalier!

Rád vás vidím.

Je hezký i zblízka.

Říkal jsem, že přijde.

Je tu Chevalier.

Tady je.

Chevalier.

Dobrý večer, pane.

Všechno je to výmysl. Jako já.

Tady jsi. Philippe.

Josephe.

Představíš mě?

Pojď. Tohle je Claire... Ne.

Tohle je Claire. A tohle... Jak se jmenuješ?

- Philomène. - Smím vám ho vzít?

Chevalier.

Dnes večer jste byla úžasná.

Děkuji.

Opera nemá vybranější hlas.

Máte pravdu.

Napadlo mě...

Musíte mě přijet navštívit do Pantinu.

Postavila jsem si v domě malé divadlo.

Zazpívám vám soukromě.

Nerad bych vzbudil žárlivost vašich početných ctitelů.

Muži by tu a tam žárlit měli.

Prospěje jim to.

Kupříkladu...

vám všichni nesmírně závidí

váš obrovský...

talent.

Měli bychom začít spolupracovat.

Přijďte za mnou do kočáru. Uděláme si...

malou zkoušku.

Na scéně jste prostě nádherná.

Doufám, že spolu jednou budeme pracovat.

Jako profesionálové.

Pochopíte, že já vždy dosáhnu svého.

Hezký večer.

Je mi to vážně trapné.

Prosím?

Na těchto večírcích bývám nejzajímavější já,

ale vy jste strhla pozornost na sebe.

Opravdu?

Bohužel ano.

A kdopak jste?