Castaway Diva (무인도의 디바)

DIVA TROSEČNICE

Tady.

Co je to?

LÉKY

Postarej se o Bo-geola, prosím.

Božínku.

Bože, víte…

Podívejte, já…

Jeho zranění nejsou vážná.

Víte…

Nechtěl vám to tajit. Ale…

No tak, vím, že to tajit chtěl.

Budu hrát hloupého.

Znáš Jung Bong-wana dobře?

Ano, trochu ho znám.

Je hezčí

než já?

Božínku.

Nesahá vám ani po kotníky.

Jo, já to věděl.

On to nevzdá, co?

Ne.

Pokud ho udáme, odhalíme své identity.

Ale nemůžeme ani dál žít v takovém strachu.

Nevím, co si mám počít.

Co bys dělala na mém místě?

Božínku.

Co já vím?

Ale pane Kangu.

Ki-ho… Chci říct

Bo-geol mi jednou řekl:

Nechte už toho lhaní.

Chápu váš dobrý úmysl. Neměly jste na výběr.

Ale lež je lež.

Řekl, že čím víc lžeme,

tím víc se oslabujeme.

A že se nám to vymkne.

Stačí vám to

jako odpověď?

Díky.

Takže to nakonec řešení má.

Mrzí mě to.

- Tati. - Ahoj, Woo-haku.

Říkals, že chodíš na lekce vázání.

Tys je kupoval?

Ano. Víš…

Proč jsi lhal?

Kdes celou tu dobu byl?

Woo-haku. Promluvíme si.

Proč pořád lžeš? Znervózňuješ mě.

Woo-haku.

Já

se přiznal policii

ke krádeži identity.

Cože?

Tohle používám jako zástěrku pro návštěvy policie.

Tati.

Přiznal jsem se dřív, než bude pozdě.

Proč?

Proč jsi to udělal?

Říká se,

že čím déle své hříchy tajíš, tím jsou vážnější.

Měli bychom je odčinit,

než budou až moc vážné.

Znáš paní Shin z řeznictví?

Jo.

Chtěla by tvůj autogram.

Na tuhle krabičku s bonbóny?

Ano.

Proto sem šest let chodí.

Tady se podepiš mně.

Božínku!

Moc nám to sluší!

Vytiskneš mi ji taky?

Dobře.

Až se manžel vrátí z kurzu, požádám ho o to.

Promiňte, máme zavřeno…

Vůbec ses nezměnila.

Jsi pořád stejná.

Jak jsi mě našel?

Toužil jsem vědět, jak se mé rodině daří.

Zajímalo tě někdy,

jak se daří mně?

Vypadni.

To nejde.

Po všech těch útrapách, abych vás našel.

Kde je Ki-ho?

Není tu.

Kde jsi?

Tak na něj počkám.

Jsem skoro tam. Dorazím za čtyři minuty.

Bo-geole. Pamatuješ na tu knedlíčkovou polívku,

na kterou jsi hodinu čekal frontu?

Mají tam teď otevřeno?

Pane Jungu.

Ki-ho nedorazí.

Ty jsi tu taky.

Ano.

Odjel na služebku a dnes se nevrátí.

Dobře. Půjdu ji koupit.

Měl jsem pravdu.

Celou dobu s nimi bydlíš, Mok-ho.

Proč jsi mi lhala?

Vypadáš velmi šťastně,

Jae-kyung.

Proč jste sem přišel?

Potřebuju snad k návštěvě své ženy důvod?

Chci, abyste odešel.

Jestli ne, zavolám policii.

Klidně.

Až přijedou, zeptáme se jich,

jestli je nezákonné sem přijet

a hledat svou rodinu.

Policie se pak zaměří

na vaše skutečné identity.

Co chceš?

Pojeď domů.

Ten dům je pořád stejný.

Chae-ho a Ki-ho ať se vrátí taky.

Pak tvé hříchy

zametu pod koberec.

Haló? To je policie?

Mok-ho.

Ano. Kadeřnictví U bratrů, Hyeseo-ro, Gangjung-gu.

Co si to…

Nepřibližujte se!

Ten muž, co mě sledoval,

je teď u mě v práci

a dělá scény.

Nemáš ponětí, co děláš.

Bože, teď mi dokonce vyhrožuje.

Pospěšte si, prosím!

Výborně.

Půjdu vás všechny

nahlásit na policii.

Poslužte si.

Zlato, měl bys odejít.

Jděte ven, Woo-haku.

„Zlato?“

Pokud nás udáte, nic se nestane,

protože já už se přiznal.

To jste byl vy.

Svedl jste mi ženu

- a vzal mi mé syny! - Ne, pane Jungu!

Mok-ho!

Zatraceně.

Přestaň, Woo-haku. Nedělej to!

Zlato!

Přestaň!

Nedělej to!

Ty musíš být

Chae-ho.

Zmlkni.

Hezky jsi vyrostl,

synu.

Zmlkni!

Ne, Woo-haku! To už stačilo!

Pusť mě!

Dost!

Ne! Pusť. Nedělej to!

- Pusťte mě! - Woo-haku!

- Pusťte! - Woo-haku!

Nedělej to!

Woo-haku!

- Woo-haku! - Pusťte mě!

Ne!

Woo-haku!

Ahoj.

Co se stalo?

Jsi v pořádku?

Jo.

Woo-hak si poranil rameno a jel do nemocnice.

Zrovna mi volal.

Je v pořádku.

Vše je v pořádku.

Už je po všem.

Mok-ho!

POHOTOVOST

Může jít.

Díky.

Ki-ho.

Konečně chápu, proč jsi před bratrem

tajil minulost poté,

co ses viděl s otcem.

Nic si

nezaslouží.

Ani to, aby se na něj vzpomínalo.

Nebo aby byl šťastný.

Nezaslouží si nic.

Je horší než cizí člověk.

Tak

na svého otce

přestaň plýtvat

emocemi

nebo časem.

Nezaslouží si ani tvůj vztek.

Prostě ho

vymaž.

Tak jako jsi ho vymazal

z bratrovy paměti.