Big George Foreman: The Miraculous Story of the Once and Future Heavyweight Champion of the World

Když jsem zemřela, bylo mi 28 let.

PODLE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU

Můj život začal ve Fifth Wards v Houstonu.

Byly to jedny z nejdrsnějších ulic v Texasu.

Pojď sem.

Nic nebylo snadné.

Každý den byl boj.

Bože.

Elektřinu zařídím co možná nejdřív.

Gloria.

Mary.

Tu máš, Royi.

A George.

Nejprve za jídlo všichni poděkujte Bohu.

Skloňte hlavy.

Otče na nebesích, děkujeme ti za toto jídlo.

Přesně víš, co tato rodina potřebuje.

Hospodin je můj pastýř a já nebudu strádat.

-Amen. -Amen.

Mám takový hlad, že bych snědl i tenhle stůl.

Děkuju, Mary.

Mary ve mně vždycky viděla to dobré.

Za to jsem ji měl rád.

Poslouchej.

Zítra budu celý den v práci,

takže do nové školy půjdeš ráno s Glorií, rozumíš?

Jestli znovu propadneš, tak už to nikdy nedoženeš.

Takže mi slib, že se nebudeš prát.

Slibuju.

-Dobré ráno, třído. -Dobré ráno.

Nalistujte si stranu 16.

Kdo chce číst nahlas?

Do toho, Jasone.

"Texas se nazývá Stát jedné hvězdy."

Na co čumíš, Foremane?

Na nic.

Co? To si nemůžeš dovolit ani kousek chleba?

Co třeba tuhle hnusnou kůži?

Chceš ji?

Běž si pro ni.

George by si měl změnit jméno z "Předáka" na "Chudáka".

Jsem Foreman.

Cože, Chudáku?

Co?

Jak se jmenuju teď, blbe? Řekni to! Řekni moje jméno!

Vztek byl mou odpovědí na všechno.

A nemoh jsem se přestát rvát.

To jediné mi šlo.

Promiňte, pane.

Hej!

-Ne! -Lehni.

Podrž mu ruce, vole.

Peněženku.

Překvapení, hoši.

Měli jste tu napilno, co?

Policie! Stůjte!

Někde tady musí být.

Pojď, Butchi.

Někdo říkal, že ho viděl tamhle.

-Dej mi vědět, co uvidíš. -Pojď, hochu. Hledej.

Hledej.

Do toho, hochu. Běž.

Máš něco?

Hledej, hochu.

To je ono. Hledej.

Jdeme za tebou. Hledej!

-Do toho, hochu. -Zkus to o ulici dál.

Pojď, hochu.

Jdeme. Nemůže být daleko.

Pokud jste odešli ze školy a je vám mezi 16 a 22 lety,

Job Corps vás naučí dovednostem, které vám pomohou získat dobrou práci.

Bydlet budete v centru Job Corps,

zdarma dostanete lékařskou a zubní péči,

čisté oblečení, vlastní postel, tři jídla denně.

Během učení dostanete dokonce i zaplaceno.

Dopřejte si pro jednou konečně šanci.

Jmenuje se to Job Corps.

Dostaneš tam vzdělání a výcvik, aby sis mohla najít práci.

Každý měsíc ti i něco zaplatí.

A kam tě pošlou?

To nevím.

Asi kam budou chtít.

Podívej se na mě.

Máš na víc, než dáváš najevo.

Já vím, mami.

Chceš do Job Corps?

Ano.

Tak to udělej pořádně, Georgi.

Ne, že přiběhneš domů, protože se ti bude stýskat.

Tentokrát dokonči, co začneš.

Dokončím.

JOB CORPS PLEASANTON, KALIFORNIE

Naučíme vás pracovním dovednostem. Vyučíme vás.

PRÁCE JE NAŠE BUDOUCNOST

Naučíme vás respektovat sebe i ostatní.

Ukážeme vám cestu vpřed bez ohledu na vaši minulost.

Pojď sem, synu.

Vítej v Job Corps, začátku tvé zářné budoucnosti.

Tady máš povlečení.

Máš jméno, chlapáku?

Jo, mám.

George Foreman.

Ubikace jsou v jihozápadním rohu.

Večerka je v deset.

Žádné pití, kouření, nadávky, ženské, ani rvačky.

-Dostaneme tu najíst? -Třikrát denně v dlabárně.

Vaří pro vás jediná a jedinečná paní Moonová.

Je to jen postel, kámo.

MILUJU TĚ GEORGI NEVZDEJ TO -MÁMA

Vypni to.

-Máš něco proti hudbě? -Možná.

Vždycky seš tak naštvanej?

Když se snažím učit, tak jo.

Teď vím, proč tu jsi.

Já tu jsem proto, že mám nevyužitej potenciál.

Teda aspoň podle otce.

Řekl: "Domů se nevracej, dokud ho nevyužiješ."

Pojďme vyzvat ubikaci C na zápas, jo? Co říkáš?

Tak asi půjdu do dlabárny.

Sám.

To je ono.

Asis je nechal v šatně.

Ne. Někdo mi je ukradl.

Musíš se uklidnit, kámo.

Hele, co kdybychom to hned po jídle nahlásili v kanceláři, co?

Za tu buchtu vděčíš mně.

Jak to? Žádnou zástěru na tobě nevidím.

Jo, no, zjistili, že to umím s čísly.

Tak mi dali kontrolovat objednávku pro celou jídelnu.

Něčeho jsem si všiml.

Dávka buchet stojí míň než balení fazolí.

No a?

"No a?" Tak jsem v týdenních objednávkách pár čísel prohodil.

A podle mého nového úsporného plánu máme mnohem víc buchet.

A mnohem míň prdů.

Co?

Co to děláš?

Otevři!

Otevři!

-Kradeš mi boty? Kradeš mi boty? -Ne! Prosím, ne!

Dej mi je! Kradeš mi boty?

-Ty boty mi dala máma! -Ne!

Co si myslíš, že děláš, člene sboru?

-Nepouštěj mě! -Pusť ho! Přestaň, přestaň!

Vypadni odsud. Mazej.

Kam jdeš ty?

Tos dělal ty?

Pojď, promluvíme si.

Pane Broadusi.

Poničils tam federální majetek.

Mám jen dvě možnosti:

poslat tě do vězení nebo domů.

Ten kluk mi ukradl boty.

Máma tvrdě dřela, aby mi je koupila.

-Odkud se bere ten vztek? -Já se nevztekám.

Nastup si.

Za tu dobu, co jsi tady,

jsi praštil tři členy sboru

a jedny nevinné dveře.

Urazili mě.

I ty dveře?

Máš peníze na na autobus?

Ne.

Tu máš.

Já domů nemůžu, pane Broadusi.

Nemůžu.

Tohle místo...

je jediné, co mám.

Prosím?

Boxovals někdy?

Jen pouliční rvačky.

Mluvím o boxu, ne o rvaní se.

Je to sport.

Má pravidla.

Slyšel jsem to v rádiu.

Naučím tě to.

Jsi na to dost velký i ošklivý.

Chceš se to naučit?

Ano, pane.

Doufám, že toho nebudu litovat.

Georgi, to je Royce.

Dnes bude tvým soupeřem.

Neboj se, chlapáku. Budu něžný.

To je znak sportovního chování před zápasem.

Důkaz, že jste se sem nepřišli pozabíjet.

Jste dva sportovci,

kteří chtějí zjistit, kdo je v tom sportu nejlepší.

Takže k tomu

se boxeři dotknou rukavicema.

Jasný? Tak do toho.

Vylezte si tam. Ukaž, co umíš.

-Tak jo, Royci, ukaž mu, jak se to dělá. -Až řeknu "time", začnete boxovat.

Chce si někdo vsadit? Vsadíš si, co?

Leroy Jackson, jo?

Time!

Dej mu, Royci! Ukaž mu!

Uklidni se!

Uhoď ho, Georgi.

Pracuj nohama, Georgi.

Když tam budeš stát jako socha, poserou tě holubi.