Castaway Diva (무인도의 디바)

DIVA TROSEČNICE

Kdo je to?

Kdo je tam?

Kdo…

Otče.

To jsem já.

Jsem Ki-ho.

Pamatuješ, cos říkala?

Že jsi chtěla jediný den žít v klidu bez otce?

Ano, vzpomínám si.

Jaký byl první den

bez otce?

Moře ho vyplavilo

na pobřeží.

Zemřel.

Muselo tě to vyděsit.

Ne.

Byla jsem smutná.

Ki-ho.

Jak to, že tu jsi?

Otče.

Vůbec ses nezměnil.

Úplně stejně jsi mě zradil před 15 lety.

A děláš to zase?

Ty ses taky nezměnil.

Zase mě zmlátíš?

Protože k tomu mám důvod!

Jak můžu jen tak sedět, když mě syn

bodne do zad?

Co bych to byl za otce?

Udělal jsem tolik,

abych se o vás postaral!

Jak jsi mohl?

Zhebni, parchante!

Ty zkurvysyne!

Byla jsem smutná,

protože jsem svého otce

litovala.

Jak jsi ho mohla litovat?

Tolik tě trápil.

Na střední

přišel o rodiče.

Ve dvaceti se začal živit rybařením.

Deset let šetřil

a otevřel si restauraci.

Ale pořád se hádal se zákazníky,

kteří neplatili.

Spolehnout se mohl jen na alkohol.

A opilost

v něm vyvolávala vztek.

A svůj vztek

si vybíjel na tobě.

Tak…

Když jsem jeho tělo viděla,

brečela jsem.

„Chudák.“

„Žil

tak ubohý život.“

„Měl být šťastnější.“

„Proč musel žít, jak žil, a týral mě?“

„Proč si musel

svůj vztek

vybíjet na mně?“

Tenhle dům jsem si nechal, protože jsem vás

chtěl přijmout zpět. Opustili jste mě!

Všechny své peníze jsem dával

na pojištění pro rodinu!

Měl jsi žít šťastnější život.

Měl jsi zapomenout na toho nevděčníka, co tě opustil,

a žít dobrý život!

Podívej se na sebe.

Proč takhle žiješ?

Vy jste určitě šťastní.

Tak šťastní, že mě lituješ.

Mám pravdu?

Přesně tak.

Jsme šťastní. Tak tě prosím!

Zapomeň na nás a žij svůj život.

To už nemůžu.

Konečně jsem tě našel.

Neopovažuj se k nám přiblížit,

jinak tě nahlásím.

Za co?

Jsem jen otec, co hledá svou rodinu.

Protože k tomu mám důvod!

Jak můžu jen tak sedět, když mě syn

bodne do zad?

Tohle nic není.

Mám důkazy tvého fyzického a verbálního týrání

za posledních 15 let.

Po celém našem domě jsem namontoval kamery.

Takže nechoď.

Když se k našemu domu přiblížíš,

vezmu ty důkazy

a půjdu na policii.

Jak se opovažuješ?

Ty parchante!

Nenechal jsem se bít, protože jsem slabý.

Potřeboval jsem důkazy.

Na nádraží v Soulu jsi to byl ty, že?

Utekl jsi s Mok-hou.

Drž se od ní dál.

Jinak

nebudu jen tak sedět.

Je šťastný?

Jak by mohl být šťastný?

Slyšelas mě, že?

Nemusíš dosáhnout 20 milionů.

Zapomeň na ty akcie.

Počkat.

Ty se opravdu vzdáš?

Všechen ten čas a energie pro nic.

Není to nefér? Nejsi naštvaná?

To je přesně ono.

Tak jsem se cítila,

když jsi řekla, že to vzdáváš.

Kdysi

býval někdo jako ty.

Na debut byl moc starý

a měl víc slabých než silných stránek.

Ale měl talent,

tak jsem na něj vsadila všechno.

Proč se teď chceš vzdát?

Už jsi na mě utratila

příliš peněz.

Byl laskavý jako ty.

Proto se musíš dál snažit!

Nechápeš, že to budou vyhozené peníze,

když se teď vzdáš?

Byl slabý jako ty.

Tak to tentokrát vzdám jako první.

Nejsem slabá, Ran-joo.

Hele.

Jak se asi cítím já?

Došla jsem až sem jen kvůli tobě.

Jsi můj sen.

Můj vzor.

Jsi tak beznadějná.

Že nemáš větší sny

než mě.

Nechme toho nesmyslu

a jděme si svou cestou.

Sbohem. Přeju ti hodně štěstí.

- Ran-joo. - Ty to nechápeš?

Už nechci…

Na.

Tvá matka ti to chtěla dát.

Co to je?

Nevím.

Řekla mi,

ať ti to dám.

Sbohem.

Sakra.

Bo-geole.

- Ahoj, Woo-haku. - Co?

Co máš s obličejem?

No…

Spadl jsem ze schodů.

Moc jsem toho vypil.

Alkohol? Ale ty nepiješ.

Byl jsem na večeři s kolegy.

Byla to otrava.

Odvezeš nás domů?

Ran-joo tě odstřihla, co?

Brzy to udělá.

Nejdřív tě zbožňuje.

A pak tě najednou odstřihne a zmizí.

To je pro ni typické.

Hele.

Ty jsi ta holka z pustého ostrova, že?

Ze Znovu na vrcholu.

Ano.

- To ne! Vyfoť nás! - Vedla sis skvěle.

Fotím. Řekněte sýr.

- Sýr. - Srdíčko.

- Srdíčko. - Ty neznáš srdíčko na tváři?

Možná proto, že je z toho ostrova.

Srdce na tváři.

- Takhle. - Dobře.

Díky.

Jaká je? Ukaž.

Nevypadá tak dobře.

Není moc přívětivá. Dlouho slavná nebude.

Uslyší tě.

Znám lidi jako ona.

- Je tak nepřívětivá… - Počkejte.

Bože, motá se mi hlava.

Kolik jsi toho vypil? Mám tě vzít do nemocnice?

Tak špatné to není.

Když piju, tak se neovládám.

Není ti podobné pít jako já.

Hele.

Nezlobím se.

Jen to nechápu.

Přišli jste za mnou vysmátí.

Co?

Není to Mok-ha?

- Co? - Tak proč

mě potom pomlouváte?

Proč mě matete?