Self/less

NESMRTELNÝ

Je tady.

-Carle. -Martine.

Je mi ctí. Jako kluk jsem si schoval ten výtisk Time:

„Muž, který postavil New York.“ Díky vám jsem šel do téhle branže.

Posaďte se.

Gratuluji vám k té zakázce v centru.

Děkuji. Ale to ještě není oficiální.

Zakázka za 200 miliónů se utají těžko.

Prý jste zalobboval u radního Clarka.

-Jen jsme zašli na pár steaků. -Nemluvím o hovězím z Kóbe.

-Podívejte, Martine... -Nazval jste Hale Group vykopávkou.

Takhle jsem to určitě neřekl.

Ne. Doslova jste řekl: „Stařík už tu moc dlouho nepobude.“

Tak si to aspoň pamatuje radní.

-Tu zakázku dostanete vy, že? -Nestojím o ni.

Těch 200 miliónů samo nic neznamená.

Chci vám poskytnout lekci. Lekci starého muže. Je zadarmo.

Mluvili jsme se Simonem a Cohenem. Mají v radě pod kontrolou sedm křesel.

A podporují mě.

Nakonec si uvědomili, že potřebují někoho zralého a zkušeného.

Někoho, kdo si pamatuje,

že první kampaň radního Clarka před 30 lety sponzoroval pan Hale.

Doufám, že oceníte tu ironii, pane Baldwine.

Přišel jste do téhle branže kvůli mně?

A teď kvůli mně zase odcházíte.

Ty parchante! Do roka je po tobě a všem budeš ukradený!

Mýlí se.

Nevydržím ani šest měsíců.

Mám metastázy v játrech a v plicích.

Můj onkolog mi dnes doporučil hospic.

-To je mi líto. -To nemusí.

Když jste s Judith ztratili syna, to byla tragédie.

Smrt starého muže, to je prostě život, řekl bych.

Ale je to jak kopanec do koulí.

Řekl jsi to Claire?

Neměl jsem možnost. Totiž nebere mi telefon.

-Proboha, Damiane, kdyby to věděla... -Má plné právo být na mě naštvaná.

-Vida, arašídy. -Nechám to odnést.

Požírá mě rakovina a já si dělám hlavu s alergií.

Nemám si objednat sendvič s burákovým máslem?

Ne.

Víš, že v 70. letech jsem to tu chtěl strhnout a postavit tu byty?

-A teď? -Nemůžu, i kdybych chtěl.

Starosta to prohlásil za památku.

Martine, slyšels někdy o léčbě „svlékáním kůže“?

Svlékání kůže? Jako u hada?

Zapomeň na to.

Někde jsem o tom četl.

Dovolali jste se Claire. Prosím, zanechte vzkaz.

„Můžou ti pomoct“

Kolik lidí? Přede mnou?

Necelý tucet.

-Svlékání je exkluzivní procedura. -Chcete říci drahá, dr. Albrighte.

Své klienty ale nevybíráme podle toho.

Zajímají nás velikáni.

Vizionáři, které svět nesmí ztratit.

Nabízíme nejznamenitějším intelektům více času pro rozvoj jejich potenciálu.

Berte to takhle: vaše domy, vaše jachta, váš tryskáč,

to vše vytvořili nejlepší odborníci. A stejně tak vaše nové tělo.

Geneticky upravené k dokonalosti.

Pečlivý výběr rysů vzhledu, fyzické zdatnosti, všech aspektů anatomie.

Nabízíme to nejlepší možné z lidské zkušenosti.

-Reflex. -Je to živé?

Jen ve zcela bazálním smyslu. Hromada organických tkání. Zatím je to...

prázdná schránka.

Pokud tohle opravdu umíte, proč trčíte v téhle provizorní laboratoři?

Proč ty tajnosti?

Kladete nesprávnou otázku.

Dobře, a jaká je ta správná otázka?

Vybudoval jste své impérium od základů,

pracoval každý den na tom,

abyste stvořil z ničeho něco.

A teď,

když se vytrácíte,

lidé začnou říkat, že to je „váš odkaz“.

-Že vaše stavby vás činí nesmrtelným. -Kam tím míříte?

Cítíte se nesmrtelný?

Díky za vaši podporu!

Pamatujte, shromáždění musí zachovávat respekt.

Chceme si lidi získat na svou stranu.

Tati.

Nepředstavíš mě?

Promiň, že jsem sem vtrhnul. Jen tady tě můžu zastihnout.

-Zrovna tu něco řeším. -Zajeď si se mnou k Macymu.

-Mívala jsi ráda jejich poháry. -To mi bylo osm.

Děje se něco?

-Nevypadáš dobře. -Nic mi není.

Pojeď se mnou, prosím.

Teď se to zrovna nehodí, víš? Možná později.

Ne, později ne.

Revoluce může počkat, Claire.

Nerozumím ti.

Jsou to už celé měsíce. Roky.

Mám tu práci, tati.

Tohle není práce, ale parta rozzlobených dětí.

Nepřišel jsem se zase hádat.

-Chci dát věci do pořádku. -Co to má znamenat? -Vím, že jsi na suchu.

-Jak...? -Jen si to vezmi. -Ty jsi vážně manipulativní blb.

-Nebuď blázen, Claire. Snažím se tu... -Nesnažíš. Děláš to co vždycky.

Přijdeš si, jak se tobě zlíbí, a myslíš, že všechno spraví šek.

„neurologie svlékání kůže“

Hovořím o budoucnosti,

kdy staří a nemocní budou moci svléknout svůj žalář.

O budoucnosti...

kdy osud zdravého intelektu

nebude závislý na osudu selhávajícího těla.

Dobře.

Albright.

Já se...

necítím nesmrtelný.

Pokud se rozhodnete, nebude cesty zpět. Váš starý život bude pryč.

Uvidíte někoho ze své minulosti, a odejdete. Chápete, pane Hale?

Vy máte své podmínky a já zase své.

Dostanete zaplaceno až po proceduře. Možná umírám, ale nejsem padlý na hlavu.

Uspořádejte své věci a v úterý buďte v New Orleans.

Potřebujeme, abyste zemřel veřejně.

Zajděte na oběd do Commanders a dejte si tam cikorkovou kávu.

Dovolali jste se k Martinovi a Judy. Prosím zanechte zprávu.

Promiň, že tě vyrušuju na ranči.

Nevadilo by ti sejít se na oběd v New Orleans?

New Orleans je mírným favoritem, ale jen díky výhodě domácí půdy.

Tuhle situaci jsme tu už měli...

Zůstaneš?

George by chtěl, abys zůstal.

Hale Group bez Halea? Díky.

Ale ne.

Judy tráví většinu času nahoře na pobřeží na ranči.

Je čas nechat se vyplatit a být pořádně s ní.

Měl bys přijet, abys to tam taky viděl.

Pokud služebné přestanou utíkat, budeme snad moct i přijímat hosty.

Jsi v pořádku, Damiane?

Co se děje?

Volejte pohotovost!

Damiane!

Máš s sebou epinefrin?

Máš ho? Nemůže dýchat!

-Jsme tam za pět minut. -Pane Hale? Pane Hale?

Dobrá zpráva je, že nemáte anafylaktický šok. Jen se tak cítíte.

Špatná zpráva je, že až dorazím za dvacet minut do nemocnice, musíte už být mrtvý.

Otevřete ústa, prosím. Máte odstraněné všechny výplně?

Ano.

Tento stroj je obří magnet.

Jakýkoli kov naruší jeho chod.

Určitě jste na nic nezapomněl?

Dobře.

Co je to?

-To vám zastaví srdce. -Cože?

Říkám, že to vám zastaví srdce.

Nefungovalo to.

-Nefungovalo to. -Jak se jmenujete?

Nefungovalo to.

Jak se jmenujete?

Damian.

Damian.

Pár dní to potrvá, ale zvyknete si.

Ten pocit,

že řídíte zbrusu nové tělo.

-Damiane? -Ano?

-Jste v pořádku? -Ano.

Smrt má své vedlejší účinky.

Podívejte. Vaše novinová zpráva.

„Zemřel stavební magnát Damian Hale“

Pokud byste chtěl navštívit hrob,

-za pár měsíců vám to můžeme zařídit. -„Dcera Claire řídí NYC Green Coalition“

Ale prozatím

si pořádně odpočiňte.

Zítra vás čeká první den školy.

Tak...

jak se cítíte?

Báječně.

Pohybuju se s obratností batolete. Tomu říkám dobře utracených 250 miliónů.

Smysl pro humor. To je dobře.

Je důležité odolávat beznaději.

-Tak proto jím umělohmotným nožem? -Sebevražedné myšlenky nejsou neobvyklé.

Obýváte tělo, které se mysli zdá cizí,

může vám připadat, že je toho na vás moc.

Co je tohle?

-Prozac? -Ne tak docela.

Ty vaše „záblesky“, to se vaše mysl přizpůsobuje nové nervové síti.

V prvním roce občas můžete mít lehké halucinace. Nic k znepokojování.

Berte to jako prášky proti odmítnutí transplantovaného orgánu.

Jak vypadá odmítnutí?

Migréna, nevolnost, dezorientace. A pak:

-smrt. -To je všechno? -To je ale čistě hypotetické.

-Berte prozatím jednu denně. -To si pište.

Narodil jsem se 20. září 1980.

Ve Phoenixu v Arizoně.

Rodiče a starší sestra zemřeli při autonehodě.

Rodiče a starší sestra zemřeli při autonehodě, když mi bylo 10.

Já byl doma, bolelo mě břicho, přejedl jsem se čokoládovou zmrzlinou.

Narodil jsem se 20. září 1980 ve Phoenixu v Arizoně.

Rodiče a sestra zemřeli při autonehodě.

Já byl doma, bolelo mě břicho,

přejedl jsem se čokoládovou zmrzlinou. Od té doby čokoládu nejím.

Žil jsem pak u strýčka Franka v Chicagu.

Studoval jsem na Northwestern a získal titul z počítačových věd.

Nikdy jsem se neoženil.

Nemám děti.

Nikdy jsem se neoženil. Nemám děti.