Vika

DJ Vika!

Takovou babičku bych chtěl mít.

Parádní!

Jste hustá ženská!

Vyfoť nás!

Úžasný! Moc vás obdivujeme.

Můžu fotku?

Všechny vás adoptuju. Jako vnuky.

Vika! Vika! Vika!

Tak.

Vynadej někomu! To je ono!

A teď zamiř. Vystřel z něj na mě.

Paráda. Fantazie.

Jseš jak z jinýho světa.

- Teda! - Teď se začnou dít věci.

Řekla jsem si, že nebudu stařena,

co jen posedává jako bluma.

Prostě ukážu, že se dá žít i jinak.

Skvělý! Úplná raketa!

Při práci stojíš, ne?

A hraju celou noc, do čtyř pěti do rána.

Hrát jsem začala po odchodu do důchodu.

Jsem speciální pedagožka.

Třicet let jsem pracovala v diagnostickém ústavu.

Za mřížemi!

Když mě přijímali, říkali:

"Vážně chcete do ústavu, slečno?

Do takového bahna? Běžte do televize!"

A já na to: "Ne, chci být tady. Berete mě?"

Dostala jsem dva týdny. Že když se osvědčím, tak mě vezme.

A už jsem zůstala.

Časem jsem tam dělala vedoucí a nakonec jsem se stala ředitelkou.

Pak jsem šla do důchodu.

Neuvěřitelný.

Z 80leté babky udělat modelku, teda!

Můj muž se obrací v hrobě.

Tohle je super.

- Mohlo by to... - Super.

Záchodová babi!

ROVNOST TOLERANCE

A tady je moje jeskyně.

Takové profesionální studio vidím poprvé v životě.

Tohle je syntetizátor. Používá se na...

Na efekty?

Je to na efekty?

Nejenom na ně, dá se na něj i hrát.

Úplná avantgarda!

A pustit.

Na začátku taktu, ať jde stopa.

Typický dance scratch . A teď.

Dobrý. Teď to bylo skvělý.

Vika a Varšava.

Visla.

Visla, Vika, Varšava.

Dobře.

Úsměv!

- Máš vnuky, ne? - To mám, zlato.

Můj vnuk je tak starý jako ty.

- A chodí na akce? - Proto říkám, že jsi můj vnouček.

A vídáš je někdy na akcích?

Oni nemají čas.

Jsou typově úplně jiní.

A myslím, že vnučka se i trochu stydí.

Podle mě se stydí.

Těžko říct, nemám s nima moc úzký vztah.

Nechci na ně tlačit, neumím si vztahy kupovat.

Nechávám to plynout.

Když to nejde, tak to nejde.

Ahoj!

- Krásná vůně. - Myslíš mě?

Můj vypůjčený muž.

Ahoj!

Vykoupaný v kolínské!

Ahoj Vikuš. Kdes byla, když jsem zvonil?

Nic jsem neslyšela.

Tak jo.

Tak jo.

Dámy a pánové, srdečně vítám paní Szmytovou,

v zábavním světě známou jako DJ Vika.

Je považovaná za nejstarší dýdžejku v Polsku.

Občas mě napadalo,

jestli se v tomhle věku ještě vůbec dá něco dělat.

Už jsme blíž konci než začátku.

Proto o tom moc nepřemýšlím,

protože když se podívám na svoje datum narození,

říkám si, jak dlouho to ještě vydržím.

Nedávno jsem si dala vanu a nemohla jsem z ní vylézt.

Tak jsem se převalila na břicho, zvedla se na loktech

a nějak se vyškrábala.

To jsem měla volat souseda, aby mě vylovil z vany?

Musela jsem se naučit všechno zvládat sama.

Protože vedle sebe nikoho nemám.

Nikomu neříkám, co mě trápí,

nepřipadá mi to vhodné.

Lepší je se tvářit, že je člověk zdravý.

Pak si se vším poradí.

A doma v tichosti si poplakat taky nezaškodí.

- Nesnáším pohled na staré lidi. - Jenže na tom vůbec nezáleží.

Podíváte se do zrcadla a jste tam.

Já ukazuju stáří tak, že jsem sama stará.

Mám odvahu žít a ukázat se.

- Mám odvahu žít veřejně. - Není nutné se ukazovat.

Naopak, je to nutné. Před stářím neutečete.

A právě my můžeme ukázat stáří hezky.

Mladší už nebudeme, zlatíčka. Budeme jenom starší.

Ale bez zrcadla to člověk nevidí.

Do zrcadla se díváme každý den, drahoušku.

Prostě se musíme mít rádi takoví, jací jsme, a budeme zdravější.

A vy jste krásná ženská. Vážně.

- To bych radši hrála gayům. - Rozhodně. Tak hraj, řada na tobě.

Radši se dívám na mladé, protože při pohledu na ně mám pocit,

že mi zbývá ještě spousta času.

Při pohledu na staré si říkám:

"Krucinál, jak dlouho tady ještě budu?"

Když se na ty lidi podíváš,

nevíš, jestli stihneš všechno, co bys ještě stihnout chtěla.

Nějak nemůžu najít balanc, kruci.

Zatraceně, není to tak snadný.

- Koukni, co se děje, jéžiši. - Přijedeme pozdě, do háje.

Nějak to zvládnem.

Co když po nás budou házet rajčata?

Rajčata mi nevadí, já doufám, že po nás nebudou házet šutry.

Poslechni si tohle, tím začnu.

To všechny roztančí.

- Pozvi je na parket. - Jdu na to.

Prosím všechny na taneční parket. Pánové vyzvou dámy.

Kdo tančí, nestárne. Tak prosím.

Skvělý. Úsměv.

- Bezva, hotovo. - Fajn, teď já.

Dobrý? Ještě jednu.

Ráj, kavárna s tancem.

To by mě zajímalo, jestli se tam tančí i teď.

Můžem to jít vyzkoušet.

Netušila jsem, že mají v lázních tančírny.

- Když jsem byla v Szczawně... - Já myslela, že to jsou pohřebáci.

Viko, ty tvoje asociace.

A ona to přírodní léčebna.

Trávím hodně času mezi lidmi

a všímám si, jaké mají vztahy v rodině.

Občas vidím, že někdo vezme mámu na dovolenou.

Ptám se, jaké to bylo, kam jeli a tak.

Řeknou třeba: "Děti mě dneska pozvaly na oběd."

Já svým vnoučatům nic nevyčítám.

Absolutně ne.

Ale každý měsíc mi nevolají.

Spíš jednou za půl roku, tak nějak.

- To je hodně málo. Jednou za půlrok? - Rozhodně ne každý týden.

Neměla jsem možnost věnovat vnoučatům čas.

Když vyrůstaly, pracovala jsem nebo jezdila za hranice.

Nebyl to život, který by mi umožňoval

vzít si vnoučata k sobě a starat se o ně.

Ten její nezájem se nedá nijak vysvětlit.

Že ti nikdy nezavolá ani za tebou nezajede.

Na to není omluva.

Proto se nijak neangažuju.

Kromě toho jsem taky přemýšlela nad stářím.

Že...

Že bez ohledu na to, jak blízcí si lidi můžou být,

staří je vždycky problém.

Starší člověk je problém,

něco, co mladým překáží.

Taková trochu zátěž.

Zátěž.

Dovolali jste se do hlasové schránky.

Po zaznění tónu zanechte vzkaz.

Ahoj, zlato.

Ahoj.

Už musím.

Jestli člověk v životě něco potřebuje,

tak rozhodně něžnost.

Ale takovou...

Takovou něžnost, kterou už...

Kterou už mít nemůže.

Nemůže.

Když ti odejde partner, jsou to těžké chvíle.

Ano.

Tehdy si vzpomenu na stáří.

Na které zapomínám,

když hraju.

- Budeš se tím přikrývat? - Jo, něčím se přikrýt musím.

Vzpomněla jsem si na jeden vtip.

Chlap se opije a jde do postele s holkou.

Ráno se vzbudí a podívá se na ni.

Je stará, škaredá, má vrásky.

Tak se ptá: "Kolik ti je?"

"Na kolik vypadám?"

A on: "Takového věku se nikdo nedožívá."

Proto nemám žádné zálety.

Ale jestli je to dobře,

ukáže až čas.

Dokud je člověk fit, tak to jde, ale potom...

Nejvíc se bojím toho,

abych neonemocněla tak, že budu na někom závislá.

Bože chraň.

Letět ještě nemůže, teprve se nahřívá.

Balon chce trpělivost.

Nemůžeš na něj takhle. To už je balon k ničemu.

Neletí.

Prostě neletí.

Už letí! Jen leť!