No Looking Back (Оторви и выбрось)

Mrdka! Hajzl! Zmrd!

Sračka!

"Milá Olo,"

"připravil jsem vše na tvůj příjezd."

"Tvé nešťastné dobrodružství se konečně chýlí ke konci."

"Od této chvíle nebudete s Mášou nic potřebovat."

"Mám malý byt, jednu místnost, ale udělám si příčku ze skříně."

"Máše by se to mělo líbit."

"I když možná už je na to moc velká."

"Napiš, co si myslíš."

Jsi stále s námi?

Už jsem skoro hotová.

Dělej, čti dál.

"Pokud jde o nás, doufám, že ti nevadí rozkládací pohovka."

"Ale jestli chceš, můžu poprvé spát v kuchyni,"

"dokud si na sebe nezvykneme."

Ticho!

Je docela svobodný člověk.

Mami...

Mám pokračovat?

Rozkládací pohovka, večer TV.

Šťastná část společnosti.

Takhle si to představuje, idiot.

Než se naděješ, budeš tu znovu.

Ty, pak tvoje dcera,

celá tvoje zkurvená rodina.

Nejste schopni žít normální život.

Proč to nezkusit?

Ale zkus to.

Kvůli dceři.

Sakra!

Zmrd!

Parchant!

Moje dcera bude mít jiný život.

Na rozdíl od tvého syna.

Parchant!

Debil!

Idiot!

Už ses vykecala?

Sračka!

Venkovský buran!

"Oba jsme prošli těžkou cestou, nabrali jsme plný pohár smutku."

"Věřím však, že společně,"

"vzájemně se podporujíce a inspirujíce,"

"můžeme začít s čistým listem"

"a znovu pocítit radost ze života."

Sakra!

Neviděla jsem ji čtyři roky.

Dítě neuvidíš.

Žila se mnou a bude žít se mnou. Rozumíš?

Co ji tady naučíš?

Co ty o tom víš.

Neutratila bys za ni ani rubl.

Co tady s tebou bude dělat?

Bude tu bydlet!

- Stejně si ji vezmu! - Nevezmeš!

Mami?

Odlož ten nůž!

Mášo, jdeme!

Kam?!

Stůjte!

Mášo, kam jdeš?

Mášo!

Stůj!

Myslíš, že děvka, která seděla, je dobrý vzor?!

Olo!

Svou...

vlastní...

bodla nožem.

Mě!

Hajzl!

Děvka!

Mrdka!

Na!

Na!

Zbláznili jste se?

Jak my? Tvoje lucerna nás málem zabila!

Nemůžu jít tak rychle, jsem bosá.

Pusť mě! Co to děláš?

Dobře.

Tolik jsi vyrostla.

Kdybys tam seděla o něco déle, zešílela bys.

Ve skutečnosti

jsem si to představovala jinak.

S dortem a nápisem "Vítej"?

Tvůj záchvat a celá ta věc s babičkou je zatraceně děsivá.

Je hloupá, ani mě něchtěla neposlouchat.

Co budeme dělat?

Někde přespíme a zítra pojedeme prvním autobusem do města.

Chceš moje tenisky?

Ne.

Už jdu, jdu.

Věro Pavlovno...

Musíme si promluvit.

Teď?

Už je pozdě.

To nevadí.

Nebude to trvat dlouho.

Dobře, pojďte dál.

Je čas splatit dluh.

Dlužíte mi něco?

Já ne...

Ty dlužíš.

A za co?

Protože jsi mou dceru poslal na čtyři roky do kolonie, ty sráči.

Vypíchla mi oko.

Za to, co jsi jí udělal,

buď rád, že žiješ.

Tak proto jste sem přišla, Věro Pavlovno?

Pak můžete jít.

Olu pustili.

Ano?

Proto jsem tady.

Takže to ona vás...

Vzala si Mášu

a já chci, abys ji dovedl zpátky.

PŘED 10 MINUTAMI

PŘED 10 MINUTAMI Kdo je tam?

Jsi to ty?

Jsi to ty.

Zakryj si tu díru.

Proč jsme za ním přišli?

Potřebujeme pomoc.

Pouze pokud se nebudeš rvát.

Je úplně mimo, ani nevíš jak.

Za čtyři roky v kolonii jsem si prošla vším možným,

ale byla to moje matka, kdo mě pobodal.

Máte to v rodině.

Tak co?

To je v pořádku, není to tak děsivé.

Je to, jako bys měla na rameni krvácející vagínu.

Mělo by se to zašít, ale to není nic pro mě.

Bude to bolet.

Zítra odjíždíme.

Kam?

Do města.

Proč?

Máša bude chodit do normální školy,

já si najdu práci.

Začněme žít jako lidé.

Co je s tímto místem špatně?

To myslíš vážně?

Já bych se té staré babizny zbavila.

Vyřídíme si to s ní.

Proč jsi tak přísná?

Můžete zůstat u mě.

Právě tě pustili.

Nebuď směšný.

Víš, že to nebude k ničemu dobré.

Nevím.

Čekáš na někoho?

Unesla Mášu a já chci, abys ji vrátil.

Poslyšte,

s Olou jsem skončil,

už není nic.

Už tak je to dost složité.

Stačí to?

Kde jste vzala tolik peněz?

Má na to právo, je to matka.

Matka?

Jaká matka?

Já například stále nevím, kdo ji zbouchnul, a ty ano?

Určitě to sama neví.

Místo mozku má rozkrok.

Když jsem vychovávala Mášu, pořád se pletla s nějakými podivíny.

Ty nejsi ten nejhorší případ.

Ve vězení měla dostat rozum.

Ne, chce ji vzít ke kamarádovi, který si s ní píše.

Řekni mi, je to normální?

Co myslíš?

K jakému muži?

Ke studentovi?

Říkám ti, seznámili se dopisováním.

- Student? - Ano, vzala si ho ve vězení.

Zbláznila se?

To jsem nevěděl.

Odkud to můžeš vědět?

Vždyť to může být kdokoli, jakýkoli šmejd, úchyl.

Viděla ho vůbec osobně?

A ještě táhne s sebou dítě!

Je to normální chlap,

učitel,

rozvedený.

A Mášino zdraví je špatné.

Jak se tam o ni postará, co?

Nebude souhlasit, že?

Vůbec nechápu, proč jsme za ním přišli.

Zbláznila ses?

Je to pomsta

za zradu.

Okamžitě toho nech.

Už je pozdě.

To je záloha.

Zbytek dostaneš, až to uděláš.

Co mám udělat?

Cokoli bude třeba.

Využij svých konexí, uniformu už jsi roky nevytáhl ven.

Věro Pavlovno...

Chci, abys pochopil jednu věc.

Ola není její matka a nikdy jí nebyla.