King the Land (킹더랜드)

KRÁLOVSTVÍ ÚSMĚVŮ

OSOBNÍ ZÁZNAMY

To je všechno z roku 1989?

Ano.

Koho hledáte, jestli se můžu zeptat?

Nevím, proč tu pracuješ,

ale se mnou to bude celoživotní boj.

Říkám ti to pro tvoje dobro.

Nedopadni jako tvoje máma.

Na tom nezáleží.

- Dobrý den. - Dobrý den.

Pojďte se prosím dolů najíst.

Kde je máma?

Nebyla tu včera a není tu ani dnes.

Vstaňte, prosím.

Předseda čeká.

Pojďte.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Dobrý den.

Nesmějte se.

Nesmějte se.

Nesmějte se!

Říkám, ať se nesmějete!

Nesmějte se.

Nesmějte se.

Tohle je moje místo.

Prosím?

Tohle je

moje místo.

Vy umíte plakat?

Na chvíli vám to dovolím.

Nehýbejte se.

Pojďme.

Zavezu vás domů.

Není třeba. Můžu jet sama.

Nastupte si.

Kde máte deštník?

Uletěl.

Měla jste se ho držet.

Nechtěla jsem.

Vítr ho odnesl daleko…

a z nějakého důvodu jsem cítila klid.

Možná jsem ho měla pustit dřív.

Mluvíte o deštníku?

Nebo o milostném životě?

Můžete mě vysadit kdekoli u stanice metra.

5. DÍL

Hej.

- Falešná Čchonová. - Ano, pane.

Co?

Kde to jsme?

Tady.

Co je to?

Asi vám to nepadne.

Oblečte si to teď a pak vyhoďte.

Počkejte, pane.

Najíme se.

Máte narozeniny.

Co to…

Váš outfit…

Počkejte.

Lidé si budou myslet, že jsme pár.

To nikoho nenapadne.

Mám na víc.

Dobrá. Podívejte se sem.

Moc vám to spolu sluší.

Chcete další fotku?

Ne, nejsme spolu.

Omlouvám se.

Já myslela, že jste, protože vám to spolu sluší.

- Co mám tedy dělat s… - Nechte ji tady.

Dobře.

Užijte si to.

Děkujeme.

Říkala jsem to.

Špatně si to vyložila.

Je to tak nepříjemné,

že si myslela, že jsme pár?

Proč jste vybral stejný outfit?

Jen jsem jim řekl, ať mi něco dají.

Nestojíte mi za můj čas a úsilí.

To je pravda.

Nikdy jsem nikomu nekoupil oblečení.

I když to nestálo za tu námahu a bylo mi jasné,

že se vám to nebude líbit,

je to lepší než to mokré.

Děkuji, pane.

Nebuďte zase falešná.

Jsem opravdu vděčná.

I ty boty mi padnou jak ulité.

To je úleva.

Vzal jsem náhodnou velikost.

Vaše jídlo je hotové.

Dobrou chuť.

Jak to všechno sníme?

Proč to musíme sníst?

Snězte, kolik chcete.

Vždyť je to plýtvání.

Nevím, co máte ráda.

Tak jste objednal všechno?

Tak mi to řekněte.

- Co? - Co máte ráda.

Oblíbené jídlo,

počasí, barvu.

Řekněte mi vše, co máte ráda.

Proč to chcete vědět?

Abych neplýtval

a mohl se soustředit na to, co chcete.

Zvu vás.

Máte narozeniny.

Dovolte mi vzít vás na večeři.

Obvykle narozeniny neslavím.

Proč ne?

Protože je to den, kdy si připadám bezvýznamná.

Dělám si naděje, a pak jsem ustavičně zklamaná.

Dodává mi to klid, když nic neočekávám.

Ale to je falešný pocit.

Obelháváte sama sebe.

Je to falešná útěcha.

Jste tak falešná.

Snad si pochutnáte.

Je to na mě.

- Tady máte. - Děkuji.

Celkem to je 1 684 000 wonů.

Co?

Prosím?

To nic.

Zaplatím tímhle.

- Tady. - Ne, zaplatím já.

Je to váš narozeninový bonus.

Plně si ho užijte.

Promiňte, pane.

Potřebuji váš podpis.

Děkuji.

Děkuji.

Děkuji. Dobře dojeďte domů.

Počkejte.

Možná je to pro vás bezvýznamný den, ale dejte si sladkou tečku.

Co? Nemáte ráda dorty?

Ne.

Miluju dorty.

Děkuju. Vážím si toho.

Požádal jsem o to šéfkuchaře z hotelu, takže bude nejspíš dobrý.

Šéfkuchaře? Kdy?

Nechal jsem ho upéct a doručit,

když jsme přišli na jídlo.

Nejspíš se chystal domů.

Proto jsem ho o to požádal velmi zdvořile.

To je pěkný opruz.

Bylo to zvláštní přání vrchního manažera.

Pro vás je to možná maličkost,

ale pro nás je to rozkaz, který se musí poslechnout.

Nejspíš kvůli mně nemohl jít domů.

To mě nenapadlo.

Příště budu pozornější.

Moc vám za dnešek děkuji.

Díky i za ten dort.

- Běžte domů. - Ano.

Samozřejmě.

Já to věděl.

Něco tu nehrálo.

Proto ses se mnou rozešla?

Tak tohle byl tvůj plán.

Co tady děláš?

Co tady dělá on?

Co jsi zač?

Co jsi zač ty?

Já? Sa-rangin přítel.

Jak to, že jsi můj přítel?

Jsi můj bývalý.

Tvůj bývalý? Kdo, já?

Rozešli jsme se, takže jsi můj bývalý.

Kdo je ten pitomec?

Do toho ti nic není.

- Jak to, že není? - Jsi její bývalý.

Takže ti do toho nic není.

Nepleť se do toho.

To stačí.

Vím, že toho lituješ.

Spolkni hrdost a vrať se ke mně.

Policie. Přejete si?

Haló?

K mému domu mě pronásleduje stalker.

- Moje adresa je… - To myslíš vážně?

Když jsem milá, neposloucháš.

Nezbývá mi, než tě nahlásit.

Odejdi, jinak…

Proč mi pořád říkáš, ať jdu?

Cítíš se provinile?

Podváděla jsi mě?

- Hej! - Co?

Bylo správné se s tebou rozejít.

Měla jsem to udělat mnohem dřív.

Jestli

se ještě ukážeš, zabiju tě. Rozumíš?

Jestli odejdeš, je konec.

Není cesty zpět.

Bude mezi námi vážně konec!