A Simple Favor

Vertical Entertainment uvádí

NEBEZPEČNÁ LASKAVOST

Ahoj, mamky, já jsem Stephanie. Dnes se s vámi podělím

o recept na cuketovo-čokoládové sušenky.

Ale začneme tím, na co se hodně ptáte. Ptáte se na Emily.

Pro ty, kdo jsou na mém vlogu poprvé:

moje nejlepší kamarádka Emily je pohřešovaná.

Požádala mě, abych vyzvedla jejího syna Nickyho ze školy.

To bylo před pěti dny.

Doteď se nevrátila, takže...

Omlouvám se, ale máme strach a já udělám cokoli, abych policii pomohla ji najít.

Ukázalo se, že ji neznám tak, jak jsem si myslela. Jak říkávala moje máma,

pokoj její duši:

„Tajemství je jako margarín: snadno mu podlehnete, ale nesvědčí vašemu srdci.”

Jsme sice každá jiná, ale pro mě je Emily nejlepší kamarádka.

Je to nádherná, elegantní žena. Dohromady nás vlastně svedli naši synové.

Kvůli novým přátelům začnu od začátku.

S Emily jsem se seznámila před pár týdny ve škole.

V první třídě, kam chodí můj syn, měli Den mezinárodní kuchyně.

Vylosovala jsem si Švédsko, tak jsem dělala bezmasé masové kuličky.

Jste mrtví! Zabil jsem vás!

Mě ne. Já jsem zase ožil.

Chci poděkovat všem, kdo se podíleli na dnešní hostině. Jo!

Ochutnali jsme jídla z celého světa, že?

Ano!

-Tak svým rodičům zatleskejte! -To bylo super!

-A úsměv! -Proboha. Kde pořád bere tu energii?

-Na co se díváš? -Podle mě je v těch kuličkách pervitin.

Rodiče, na nástěnce je listina pro dobrovolníky na náš trh příští týden.

Stephanie, zapište se, prosím, jen na jednu činnost.

Nevím, jestli se už stihli přihlásit všichni rodiče.

Milesi, broučku, dej pozor na prsty při hraní s Nickyho autem.

Zapsala se Nickyho maminka?

Emily? Ta by si té listiny nevšimla, ani kdyby ji kousla do zadku.

Chtěla bych dělat PR pro Dennise Nylona. Víte, co všechno dostává zadarmo?

Dobře, škrtnu se z dekorací. Uvolním místo pro Emily.

Kdyby náhodou nemohla, vezmu balónky a lahev hélia.

Stephanie, řekni prosím, že ve skutečnosti lahev hélia nemáš.

Spousta lidí hélium určitě má, Stacy. Děti přece balónky milujou.

Ty ji snad nemáš? Špatný rodič? Dělám si legraci.

-Jsme příšerný rodiče. -Myslím, že je to skvělý nápad.

Dobrý nápad, Stephanie.

Prdelko!

-Dneska ses vytáhl, Prdelko. -Prdelko! -Fakt díky, mami.

Můžu si s Milesem dneska hrát?

To nevím, broučku, musíme se zeptat tvojí maminky, ale ta tady ještě není.

Tamhle je.

Ahoj, fešáku.

Drahoušku! To tričko teda vypadá. Podařilo se ti dát taky něco do pusy?

-Zeptej se jí, Nicky! -Na co? -Chceme si spolu hrát.

To nejde, mamka si chce hrát se symfonií antidepresiv. Pojď.

-Chceme si hrát! -Broučku, musíme jít.

-Mám spoustu práce. -Nedovolíš mi žádnou legraci.

Nechala jsem tě, abys mi natrhl hráz, když jsi vycházel z mého těla, ne že ne.

Pijete? Potřebuju martini.

Jo. Miluju martini. Už dlouho jsem ho nepila.

Měla jsem jedno se spoustou čokolády. A říkala jsem si: „Alkohol a čokoláda!“

Život matky.

-Jasně. Žádný hraní. Jdeme, brouku. -Já zůstanu tady.

Ten kluk je tak tvrdohlavej!

-Nemusím v něm mít čokoládu. -Tohle asi nemám šanci vyhrát.

Nechcete jít ke mně a dát si nějaký drink? Cokoli? Potřebuju podpořit.

-Jako mě? Já jsem podpora? -Třeba pije ten váš kluk? To chce cvik.

-Myslím, že si děláte legraci, ale fajn. -Jdeme.

Roztáhneme deštník. Jdeme do deště!

-O čem si můžou ty dvě povídat? -Emily sežere chudinku Stephanii zaživa.

Konečně bude jíst.

Co máš za problém?

Ukaž mu svůj pokoj. Šup.

Neutíkejte!

Opatrně!

-Pěkný ponožky. -Díky!

Jsou z Targetu. Deset dolarů za balíček. Target je skvělý. Mají i jiná zvířátka.

Roztomilé veverky, čipmanky, bobry...

Vypadá to tak opravdově.

Jo. Líbí se ti?

Komu by se to nelíbilo? Je to...

Že jo? Dřív jsem si barvila vlasy. Všechno mě rychle omrzí.

Jo.

To jsi malovala ty?

Ne, jedna rádoby slavná malířka z East Village.

Mám život zahlušený rádoby-lidmi. Na škole jsem pózovala malířům.

-Tahle úchylačka mnou byla posedlá. -To se stává.

Tak jsem ten obraz ukradla s tím, že třeba jednou bude mít nějakou cenu.

Ale takový štěstí nemám.

-To je úžasný dům. -Díky. Ale je kurevsky drahej. -Jujky.

Promiň, to doma říkáme, když někdo mluví sprostě. Síla zvyku.

V komoře máme lahev „Jujky“. Za každé sprosté slovo dáváme čtvrťák.

Měla bys tu „Jujky“ lahev rozmlátit. Změnilo by ti to život.

-Promiň. -Neříkej promiň. Nemusíš se omlouvat.

To je poblbanej ženskej zvyk. Nic si nemusíš vyčítat. Nikdy.

To je pravda. Skvělá rada. Díky.

-Mimochodem, ta hudba je skvělá. -Díky.

Pomáhá mi zapomenout, že trčím v týhle díře. Jdu udělat pití.

Super!

Nechala jsem se unést prostředím.

Tak se předveď.

Dobrý. Možná se přidám.

Vaření v téhle kuchyni si musíš užívat!

Ani ne. Vaří Sean. Nejspíš to dělá jen proto, aby nemusel psát.

-Tvůj manžel je spisovatel? -Ne. Před deseti lety napsal knížku.

Stal se z něho miláček města a já jsem ho musela stalkovat, aby se do mě zamiloval.

Ale pak už nic. Nic dalšího nenapsal.

-Aspoň zatím. -Jak se ta knížka jmenuje? -Tma a svítání.

Vážně? To jsem četla v knižním klubu! Když se ze mě stala samoživitelka,

zapsala jsem se do knižního klubu a to byla naše první knížka. Byla působivá.

Ty jsi rozvedená?

Vdova.

Můžu se zeptat, jak zemřel?

Autonehoda.

-To je strašný. -Jo.

-Na sedadle spolujezdce seděl můj bratr. -Děláš si legraci?

Okamžik, a dva nejdůležitější muži mého života byli v tahu.

Smutné příběhy mě nedojímají, ale tohle... Tohle jo. To bylo krutý.

Moc o tom nemluvím. Zvlášť ne na potkání. Vážně se omlouvám.

Zlato, jestli se omluvíš ještě jednou, tak ti jednu vrazím.

Jo, tak se neomlouvám. Ale je těžké zbavit se zvyku.

To je.

A chodíš s někým?

-Ne. Ve Warfieldu moc šancí není. -Ale do města je to jen hodinu a půl.

Nebudu chodit s někým z města. Nějakou dobu jsem zkoušela seznamku,

jenže pak matka tří dětí skončila s hlavou v popelnici... Vzpomínáš?

Řekla jsem si: „Ne, díky. Smazat účet.“ Co je?

Hele, zlato, nemůžeš to vzdát, na to jsi moc sexy.

Ty jsi milá. Já nevím.

Jestli má tvoje hlava skončit v popelnici, tak tam skončí.

Nečekala jsem, že skončím jako samoživitelka, která jen tak tak vyjde.

Manžel měl sice životní pojistku, ale nebylo to moc.

Polovinu jsem dala stranou na Milesova studia,

takže mi peníze dojdou v roce 2020.

-Díky Bohu za tu životní pojistku. -Jo. -Můj muž nemá nic,

ale utrácí, jako by mu všechno patřilo.

Platím já. Ani ten dům nemůžeme prodat. Koupili jsme ho, když šly ceny nahoru.

Je to úžasný dům. Ať tě ani nenapadne ho prodat.

Na tvém místě bych celé dny trávila v téhle kuchyni.

Možná by ses sem měla nastěhovat.

-Tak na chudé majitele domů. -Jo! Na ně!

-Co je? -To je...

Další z mých špatných rozhodnutí.

Je krásné. To je symbol charity?

Jo, matka Tereza je mé druhé jméno.

-Hezky to kontrastuje s tvým prstenem. -Díky. To je rodinná památka.

Patřil Seanově prababičce a pak jeho mámě. Trvala na tom, abych ho měla já.

-Čí subaru to blokuje vjezd do garáže? -My o vlku... -To je moje. Omlouvám se.

Cos to řekla?

-Vaše žena mě odnaučuje se omlouvat. -Vy byste ji mohla naučit, aby začala.

-Ahoj. -Ahoj.

Ahoj.

Už je čas na martini? Někde už určitě pět je.

Takový klišé jsi vymyslel sám? Je to skvělý spisovatel.

-Ty mě prostě inspiruješ. -Zjevně ne dost.

„Díky, že jsi nakoupila,“ řekl

značně kousavě.

Myslela jsem, že si chceš udělat přestávku od nepsaní.

Závěrečnou ranou souboj vyhrála.

-Dobře zahráno. -Díky.

-To je Stephanie. -Těší mě, Stephanie. -Naši synové spolu chodí do školy.

Četla tvou knihu.

Vážně! Bylo to úžasné! Připomínalo mi to Williama Thackerayho.

-Opravdu to četla. -Mnoho lidí Thackerayho nezmiňuje.

Studovala jsem na Barnardu. Diplomku jsem psala o Povídkách Canterburských.

„Tu Arcita se běžel podívat. Neb dáma přecházela tam a zpět.“

„A tím pohledem ho krásou ranila.“

Pardon, nemám vás nechat samotné? Neruším?

-To se mi líbí. -Mám ti připravit drink?

Ne, díky. Vy se bavte. Jdu si nahoru dát sprchu.

Těšilo mě, Sharon.

Jo. Ráda jsem tě poznala.

-Nemá paměť na jména. -Jo. Stephanie je blbý jméno.

Takový to P-H co?

-Jste nádherný pár. -Jo, hrozí nám bankrot

a v celém Connecticutu nemůžeme najít slušnou chůvu... Ach jo.

Můžu někdy vyzvednout Nickyho a vzít ho k nám,

kdybys třeba chtěla mít večer volno...

-To bys pro mě udělala? -Jo. Cokoli.

Ahoj, mamky, já jsem Stephanie.

Jestli jste na tomhle vlogu poprvé, tak vás srdečně vítám.

Dnešní téma je přátelství.

Tak mě napadlo, že si dneska uděláme náramky přátelství!

Nikdy jsem nepochopila to hloupé rozdělování

na pracující matky a matky v domácnosti. Mám problémy kamarádit se s oběma.

Emily! Ahoj, co se děje?

Chtěla jsem se zeptat, jestli tvoje nabídka platí a vyzvedla bys Nickyho.

Jasně, ráda pomůžu. Mám velké balení korálků...

-Jo. Jsi hvězda. -Jasně. Má Nicky nějakou dietu?

Jo, nenuť mu nic, co nejí.

Nenuť... Jasně.

Ta je tak vtipná.

Ne, Dennisi. Bude to takhle.

Já budu dělat svou práci, ty si vezmeš nějaký prášky a zavolám ti později.

Cože? Neslyším tě. Jsem ve výtahu.

Mám chuť na maso!

Taková hra na Darth Mámu. Je to pitomý.

-Jeho táta v tom byl mnohem lepší. -Nedělej to. -Co?

Netvař se jako špatná matka, jen abych si nepřipadala tak hrozně.

Ne, to ne. Tak to není. Podle mě jsi skvělá máma.

To si nemyslíš. Tvůj syn měl tuhle k obědu humrovou polévku.

Já si připadám dobrá, když mu jídlo nezapomenu dát.

Pro Nickyho by bylo nejlepší, kdybych si prohnala hlavu kulkou.

-To byl vtip. -Jasně.