Dangerous Men (Niebezpieczni dżentelmeni)

1914 ZAKOPANÉ

POLSKO ZA RAKOUSKÉ OKUPACE

TENTO PŘÍBĚH SE MOHL STÁT

TENTO PŘÍBĚH SE MOHL STÁT ALE NESTAL SE

Zde je místo pro několik velkých slov,

kterými by celý tento příběh začal.

Ale já žádné nemám.

Myslel jsem, že ano,

ale zdá se, že ne.

Alespoň žádné, které by stály za zapsání.

TADEUSZ ŻELEŃSKI DOKTOR MEDICÍNY

Znáte ten pocit,

když se po večírku probudíte bez kabátu

a s prázdnou hlavou

u dveří největšího cvoka a feťáka v zemi?

A tři party dalších bláznů na vás právě vydali rozsudek smrti?

Znáte ten pocit?

Do té doby jsem to nevěděl ani já.

Staszeku! Staszenko!

Ty jsi tady!

Neuvěříš, co se stalo.

Mám průšvih, musíš mi pomoct.

Já nic nemusím!

Láska, tak něžná...

Měl by být tak tyranský...

Witkiewiczi...

Witkiewiczi.

Tadzio!

Ty žiješ?

STANISŁAW WITKIEWICZ "WITKACY" UMĚLEC

Asi ano.

Pokud ano, je vše v pořádku.

Řekni mi co...

Co tady dělám?

Co tady děláš... To já mám vědět?

Ty jsi ty.

Řekni, kde mám kabát?

Tadzio,

tvůj kabát, tvůj problém, že?

Josephe, pane...

Neviděl jste můj kabát?

"Konečně jsem viděl Kurtze v divočině..."

Pane...

"Cítil jsem nechuť porazit tento stín, tuto bloudící a trýznivou věc."

JOSEPH CONRAD SPISOVATEL

Můj kabát...

"Jste ztracen."

"Jste nenávratně ztracen."

Josephe... pane...

Broňku, neviděl jsi můj kabát?

Alice!

BRONISŁAW MALINOWSKI ANTROPOLOG

Jaká Alice? Všichni mě přivádíte k šílenství!

Musím do nemocnice!

Jsi nemocný?

Dnes mám službu!

Proto chceš jít do nemocnice? Užij si kocovinu!

Kdo řekl, že tam chci jít?

Byl jsi někdy v nemocnici? Je to strašné místo.

Když se na něj podívám...

Když se na tebe dívám

a vidím, jak jsi pilný, jak jsi odpudivě slušný,

takový pan Prachychtíč, zmocňuje se mě smutek.

Pěkně se povznášíš, Staszo.

Velmi dobře. Jako pravý umělec.

Je to balzám pro mou duši.

Teď,

i kdybych ten tvůj kabát měl, nedal bych ti ho.

- Ano? - Ano.

Zajímavé.

Kde mám kabát?

Soustřeď se!

Někteří lidé skutečně pracují, ne že jen předstírají inspiraci!

Vrána, idiote!

Bronku...

- Bronku, proboha! - Ano?

Viděl jsi, drahý, peníze na expedici?

Jsou v zásuvce na tabák.

Kdyby tam byly, pak bych se možná, díky bohu, neptal!

Witkiewiczi, nepřeháněj to s dramatičností.

Pamatuj, povznes se.

- Kde jsou peníze? - Peníze? Vrať mi můj kabát!

Čtyřicet tisíc bylo a jsou fuč.

- No a co? - Já se ptám!

- Nesmíme obviňovat... - Zmlkni!

Żeleński se vždycky zastaví, když je v průseru.

Je to první podezřelý.

Ty jsi ty peníze za výlet prošustroval a teď to svádíš na mě.

To se mi nelíbí, Tadeáši!

Ne výlet, ale výzkumná expedice!

Ukaž kapsy.

- Promiň? - Ukaž je, Tadeáši.

Ukaž.

- Ukaž a budeš v bezpečí. - Klid, chlapci.

Pokud ne Tadeusz, možná bude něco vědět ten pán?

Vstávejte!

No kurva!

- Vypadá trochu jako ty. - Dobře, přestaňte šaškovat!

Pamatuje si někdo něco?

Pan Tuhý asi moc ne.

- Tuhý! - Jak se opovažuješ smát!

Nebuď posera.

- Ticho, šašci. - Co si vůbec pamatovat?

Co si pamatovat? Nevidíš na podlaze mrtvolu?

Kdo je to? Proč je tady? Jak? Kdo ho zabil?

Jedno po druhém, nebo se zblázníme.

Správně, Tadeáši!

- Potřebujeme metodiku! - A je to tu zase! Ticho!

Nuže, nuže, nuže.

Záhada.

Materiál pro kriminální příběh.

Pánové,

soustřeďte se.

Jak...

Jak si to můžeme nepamatovat? Proboha, vždyť je tu mrtvola!

Možná nám to řekneš ty, Żeleński, ty lapiduchu.

Zkazil jsi operaci a teď to chceš svést na nás.

Witkiewiczi, máš ještě nějaký mozek v té své narkotické hlavě?

Nazýváš dvě kulky do srdce lékařským pochybením?

Máš pravdu.

Máme mezeru v paměti.

Nejde o drobnou návštěvu divadla,

ale o záležitost,

na kterou je poměrně těžké zapomenout.

S ohledem na přítomnost mrtvoly.

Pánové...

Správně, Tadeusz je důležité téma.

Jak si nikdo nemůže vzpomenout...

Peyotl!

Vzali jsme si peyotl.

Halucinogenní kaktus, který může způsobit ztrátu paměti.

- Staszo! - Jak jsi mohl?!

Já? Jak já?

Vzali jsme si nějakou halucinogenní sračku!

To musela být tvá práce, Witkiewiczi!

Nemohu s Tadeuszem nesouhlasit.

Peyotl je meta-psychická droga.

Funguje jako žádná jiná.

Do toho.

Možná jsem vám ho dal, to je toho.

To neznamená, že jsem za to zodpovědný.

Otázkou je, co s tím teď budeme dělat?

Když jsem byl námořník,

takové jsme prostě hodili přes palubu a zapomněli na ně.

Dobrá myšlenka! Ale k moři je to daleko.

Možná je tu někde studna?

Dost!

Slyšíte se vůbec?

Muž je mrtvý.

Co když jsme ho zabili?

O důvod víc, proč se mrtvoly zbavit.

No tak! Jsem z tebe tak zklamaný!

Kdyby to udělal někdo z nás, měli bychom se udat na četnictvu!

Aby to mohli vyšetřit!

Jsi blázen? Żeleński, prohlédni si ho.

Pokud jsme to udělali, musíme se zodpovídat.

Od četnictva bych spravedlnost nečekal.

Správně, správně.

Pokud je to jako se zdravotní péčí v nemocnicích, pak už jsme v háji.

Otevřete! To je četnictvo!

Sám sis o to řekl.

Neříkal jsem to!

- Chtěl jsi četníky, tak je tady máš. - Já?

Toto je mé poslední varování!

Otevři.

Proč já?

- Jsi lékař. Otevři! - Ale je to tvůj dům!

Podívej se na mě, já mám otevřít?

Jsem zde jménem Jeho Milosti císaře

Františka Josefa!

Toto je poslední varování!

Otevřete!

A tady je autorita z masa a kostí.

Občané se již mohou cítit bezpečně.

- Mohu vám pomoci? - Ano.

A jak?

Bylo mi řečeno, že tu byl doktor Tadeusz Żeleński.

Nejen, že byl, ale stále je.

Je tu doktor Żeleński?

Ano, je.

- Kde je? - Přímo já osobně.

Těší mě.

Dr. Żeleński byl včera zastřelen.

Máte informace?

Nerozumíte tomu.

Doktor Żeleński nemohl být zastřelen, protože já jsem doktor Żeleński.

Vy jste doktor Żeleński?

Já jsem doktor Żeleński.

- Máte nějaký průkaz? - Samozřejmě, že ano.

Mám,

ale v kabátě.

A kde je ten kabát?

Jde o to, že ho teď nemám.

Takže nemáte průkaz!

Nemám, ale mám, jenže...

Dovnitř.

Nemám.

Dobře, pojďte dovnitř!

Vaše průkazy, hned!

Klid, proč ty nervy, vždyť jen hrajeme karty.