The Morning Show

Bradley Jacksonová. Děkuji moc, že jste mohla tak narychlo.

Prosím vás. Jste šéf dvou divizí televize.

Nedělejte, že si vážíte toho, že jsem nechala všechno ležet.

To od lidí čekáte, ne?

Dám si bourbon s ledem. Díky.

Tak o co jde? Večerní schůzka v hotelu...

Ne, omlouvám se. Jsem jeden z těch podivínů,

kteří spí jen s ženami, kterým se doopravdy líbí.

Takže vás nechci sbalit.

- Vidíte tu ženu? - Jo.

Cecily, má newyorská asistentka.

S tou spím.

Dobře.

To byl vtip.

Mě jen tak něco nevyděsí.

- To je mi naprosto jasné. - Děkuji.

- Děkuji. - Vás tady asi znají.

Jo, chodím sem často.

Tak mi povězte svůj příběh, Bradley.

- Můj příběh? - Jo.

Nejspíš je stejný jako příběhy mnoha jiných lidí.

Holka vyrůstá na venkově mezi krávami a poli

a sní o životě, kde je míň hnoje a víc myšlenek, věcí,

na kterých záleží.

Pak ale vyroste a pochopí, že na hnoji taky hodně záleží.

Takhle podle mě moc příběhů nevypadá.

Jaký je váš příběh?

Vím, že bych se asi neměla ptát,

protože jste v podstatě důležitý, ale k čertu s tím. Rozumíte?

Páni, lepší popis vedoucího pracovníka

televize jsem asi neslyšel.

Můj příběh? Chytré dítě, táta odešel, staral jsem se o mámu

a přísahal, že mi jednou bude patřit svět a všechny si podmaním.

A jak to dopadlo?

Vlastně docela dobře.

Na to si připijeme.

To teda jo.

Co ode mě teda chcete?

Přistupujete ke každé schůzce

jako k nepřátelskému výslechu?

Jestli máte špetku inteligence, víte, že takové jsou všechny schůzky.

Tak proč jste pořád ještě nepostoupila v kariéře, když jste tak chytrá?

Chcete říct, že už nejsem mladá, energická novinářka?

Že jsem to dávno měla dotáhnout někam dál?

Možná.

Jste neuvěřitelně chytrá, zajímavá,

máte to „něco“, co v téhle branži hledáme.

Co vám bránilo?

Já nevím.

Možná ve mně vidíte něco neotřelého,

což je právě to, co mi bránilo.

Nepřemýšlím jako ostatní.

Říkám si, co chci. Nic nepředstírám. Nesplňuju očekávání.

Jaká?

Vlastně žádná.

Aha, takže podivínka.

- Prosím? - Nemyslím to zle.

Vy jste se se mnou chtěl setkat, abyste zjistil, jestli nejsem blázen.

Už chápu, že děláte dobré rozhovory.

Díky, to dělám.

Kromě úvah o tom, jestli nejste blázen,

jsem měl ještě jeden důvod:

Možná byste se nám hodila jako reportérka v The Morning Show.

Možná?

Něco jsem si o vás zjistil.

Hodně jste střídala zaměstnání. Máte pestrou minulost...

Dobře, sprosťačka Jacksonová... Vysvětlím vám...

Cože, sprosťačka?

- Cože? - Ne, já to řekl první.

Ne, dělám si srandu.

O té sprosťačce mi musíte povyprávět,

ale teď...

...teď jenom přemýšlím, jestli vám dát šanci.

Chci ten Kesslerův skandál využít a pořad přetvořit.

Potřebuju chytré lidi s novým úhlem pohledu.

Vy mi nabízíte práci?

Nerad bych fušoval do práce producentovi,

ale domluvil jsem vám schůzku s Charliem Blackem.

Producentem The Morning Show.

- Vím, kdo to je. - Jistě.

Stihnete se připravit na schůzku zítra v 9:30?

Stihnu.

Dobře.

Děkuju vám.

To je vše? Nepovíte mi o té sprosťačce?

Příště. Musím se nachystat. Beru svou práci opravdu vážně.

- Hned jste se mi zalíbila. - Hej.

Neznáte mě.

Jasone.

Co tady děláš?

Už sem nemůžeš jen tak chodit.

Alex, proboha,

volala mi naše dcera, celá rozrušená,

a ptala se, jestli vím, kde jsi.

Dobře, jsem tady.

Jsem v pořádku doma.

Zavolám Lizzy a řeknu jí to. Děkuju.

Kdes byla?

Jenom jsem... Nemohla jsem usnout.

Nemohla jsem usnout, tak jsem se šla projít do parku.

Šla ses projít uprostřed noci?

- Jo. - V dešti?

No...

- Co je to s tebou, Alex? - Co...

- Jsi v pořádku? - Ano. Jsem v pořádku.

Šla jsem se projít uprostřed noci.

Kdy jindy se mám procházet, aby mě nikdo neotravoval?

Proč se na mě tak díváš?

Prosím tě, mám za sebou nejhorší den svého života.

Nestihla jsem to zpracovat, tak jsem se prostě šla projít.

- Dobře. Jo. - Nic se neděje.

Uvidíme se zítra večer na té akci.

Ta podělaná akce.

Jo, taky už se těším.

- Vážně? - Jo. Dobrou noc.

ODHALENÍ #METOO

A REAKCE LEVYOVÉ ZVYŠUJÍ SLEDOVANOST

Tak jo.

Do prdele.

Bože.

Po vysílání se sejdeš

s PR týmem UBA kvůli dnešnímu proslovu.

- Viděli ho minulý týden. - Je od Freda.

Těším se, až tu cenu dostaneš, mám nové šaty.

Už jsem na ně zvědavá.

Naplánoval jsem ti kadeřnici a vizážistku.

Nezajímá mě, že je od Freda.

Vím, co chci říct, a nepotřebuju, aby to měnili.

Zavolej jim, prosím.

Nediv se, že jsou z toho trochu nervózní.

Budeš na veřejnosti poprvé od doby, co se to semlelo.

Chceš říct, že je ošemetné přijmout cenu za významný přínos

v žurnalistice dva dny po vyhození kolegy za predátorské chování po 15 letech?

Bude tam plno supů, kteří budou čekat, kdy to poděláš...

Proč mě tak stresuješ? Vážně.

Přivoď mi infarkt, aspoň bych tam nemusela.

Musím se vyvlíknout.

To chápu, ale...

- To musím vzít. - Dobře.

Ahoj, Sarah.

Tys mi volala ve čtyři ráno?

Zrovna jsem se vzbudila a mám tu upozornění.

Jo.

Tak jo... potřebuju se tě na něco zeptat.

Myslíš si...

...že to, jak vedení otálí s podpisem mé nové smlouvy...

...znamená...

...že se děje něco neobvyklého?

Jako co?

Třeba...

...že mě chtějí nahradit?

Nebo o tom uvažují?

Nevěstí to nic dobrého.

Ale nemusí to hned znamenat něco takového.

Dobrá zpráva je, že je máš v hrsti.

Neobejdou se bez tebe.

Dobře, musíš je donutit. Chci všechno, o co jsme žádaly.

Jsi v pořádku?

Jo, jsem.

Proč se mě na to všichni ptáte?

Jenom chci to, o co jsem žádala.

Nejdůležitější je schvalování druhého moderátora.

Sarah, musím ten scénář dostat pod kontrolu,

aby mě nevyškrtli.

Proč ses toho najednou začala bát?

Jenom mám takový pocit.

Ale je to opravdu důležité.

Schvalování moderátora.

Musíš to prosadit. Myslím to vážně.

Zařiď to.

A zavolej mi, hned jak se ti ozvou,

a ne až si řekneš, že to unesu.

Jasné?

Jasné.

Tak jo.

Nikdy jsem nenaznačil nic nevhodného.

Podle těch žen to nevhodné bylo.

Myslíte, že jejich reakce je oprávněná?

Samozřejmě.

Ale ty ženy si na to chování nikdy nepostěžovaly.

Byl jste jejich šéf.

Měl jste nadřazené postavení.

Myslíte, že jste vytvořil prostředí,

v němž by se nebály ozvat?

Ahoj. Co to... Ne.

- Tady nemůžeme. - Ale, papá, já to chci.

- No tak. Ne. - Já to chci, papá.

- Prosím, papá. - Žádná Veruka Saltini nebude. Ne tady.

- No tak. - Dej mi, co chci. Dej mi...

Claire.

- Víš, že nemůžeš říct ne. - Claire, prosím.

Jestli mám přestat, použij stopku.

Dobře, „změna klimatu“.

- Ty to myslíš vážně. - Jo, smrtelně.

Tak pojď.

Žádné zamykání. Víš, jak by to vypadalo...

Chceme si promluvit v soukromí.

- No tak. - Potřebuju poradit ohledně kariéry.

Kvůli tomu se nezamyká.

Zamyká se jen kvůli jedné věci.