A Happy Divorce (Un divorce heureux)

Jeane-Baptiste, pojď se podívat!

Našel jsem auto.

Motor běžel, světla svítila... Zvláštní. Pojď se podívat.

- Co to je? - Je na tvém pozemku.

- Je mrtvý? - Téměř.

- Co se stalo? - Udělej místo na stole.

Kdo je to?

Podej mi polštář, rychle.

Co se mu stalo?

No tak... Podej vodu a trychtýř.

No tak, prober se, chlape!

Rozevři mu čelisti.

No tak.

No tak, nespi!

Zvedni ho a drž mu hlavu.

Tady je ručník.

Polykej! No tak, polykej!

Tady je trychtýř.

- Zvedni mu hlavu. - Pomůžeš mi?

Tak honem, Antoine. Vodu.

Ano, kýbl na tu stranu. Výborně.

Co bude k obědu?

- Ale ne... - Jeane-Baptiste...

Ještě jednou.

Trychtýř.

Jsi v pořádku?

- Snad... - Ano?

Pak ho dáme zpátky do zeleného pokoje.

Dej mi vědět, jestli se bude něco dít.

A kontroluj mu puls.

V nemocnici by ho po pokusu o sebevraždu...

hned zadali do systému... identifikovali.

Už tak pro něj bude těžké, až se tu probudí.

Akorát nevíme, jestli jsme mu žaludek vypumpovali včas.

Následujících pár hodin ho musíme sledovat.

Ale to se dá stejně dobře tady jako v nemocnici.

Ale co když u nás umře?

Ne, ne...

To zvládne.

Kdyby k tomu došlo, splnil by si přání.

Vážně?

Běž si dát něco k jídlu. Musíme odjet včas.

Byl asi nešťastný, když zašel tak daleko.

Ne nutně, má drahá Marguerite.

Především dobře nevyhodnotil svou situaci.

Zato ty ano, i když jsi s ním ani nemluvil?

Přesně tak.

Jednal v afektu.

Ve stavu šoku...

Zřejmě chronického šoku.

Většina takzvaných depresí je obvykle následkem dávných traumat,

která vznikla v pubertě či raném dětství...

nebo ještě dřív.

- Co myslíš tím „dřív“? - Ano.

I narození je šok...

s kterým si většina lidí nikdy neporadí.

Nechci pomyslet na ten šok, až se vzbudí.

Tak.

Teď, když je problém s orgány vyřešen,

zvládne to sám.

Proč šeptáš?

Bojíš se, že ho vzbudíš?

- To jednoduché máme za sebou. - Jak to víš?

- No... - Nic o něm nevíme.

Podlehl zhroucení, což je hloupé.

Život je krásný, neštěstí to ukáže.

Na zdraví.

Ty se nikdy nezměníš.

Souhlasil by?

- Kdo? - Ten muž nahoře.

Proč ne?

Přivedl jsi ho zpátky k životu,

ale to neznamená, že chce žít.

Vsadíme se?

O co?

On měl důvod se zabít, já mu najdu dva důvody žít.

To je zbytečně moc.

Tak platí? Jestli bude za dva týdny

nejšťastnější na světě, vyhráváš.

Platí.

- Jestli se pokusí zabít znovu... - Vyhráváš ty.

Co vyhraju?

- No... Karton vína. - Dobře.

- Kterého? - Mouton Rothschild.

- Čtyřicet tři? - Ano, Marguerite ví.

- Dobrá. - Je mi z vás nanic!

Neboj, Marguerite, vypije je s námi.

To je dům Françoise Wintera?

Ano, to vím. Je u mě.

Ne, o to nejde. Nezáleží, kdo jsem já.

Buďte klidná, paní Winterová.

Je v dobrých rukou.

A... Zapomeňte na to, co napsal.

Za dva týdny ho máte doma, v té nejlepší formě.

Vážně?

Skvělé. Chápu.

Nemluvím o jeho osobním životě, ale o životě jako takovém.

Ano, výborně.

Haló?

Haló?

Rád bych mluvil se šéfredaktorem. Týká se to...

důležité zprávy o zaměstnanci Françoisovi Winterovi.

Tak mě spojte s někým jiným.

Alpo!

Ossette!

Zdravím, Pierre, jak je?

Mám pár věcí, Pierre.

V zeleném pokoji je jeden muž.

Přemýšlel jsem o tom. Pokácíme ho.

Zastiňuje tamten.

Tamhle je žebřík.

- Měj se, kamaráde. - Děkuji.

Zvládnu ji za 20 minut.

DOKTOR MORIN

Dobré ráno, drahá.

Dobré ráno.

Čeká jich hodně?

Jen tři grácie na kontrolu,

pan Dupont a paní Leclercová, ale ti počkají, že?

Ne, nejdřív otevři.

- Ano? - Dobře...

Jak se má tvůj snoubenec?

Je vyčerpaný. Měl náročný víkend.

Dobré ráno! Kdo je na řadě?

Pro vás, pane doktore.

Paní Leclercová, posaďte se.

Ano?

Haló, pane? Tady Pierre.

Právě se probudil.

Ne, ani slovo.

Ano, rozumím.

Ano, měli to psi.

Ano, dám mu.

Jistě. Na shledanou, pane.

Dobré ráno, pane.

Jste v pořádku?

Nedal byste si něco na zub?

Kde to jsem?

Prosím?

Kdo jste?

Pracuju pro doktora.

Jakého doktora?

Doktora Morina.

Jakého doktora Morina?

Vy neznáte doktora Morina?

Takže... Nechcete nic k jídlu?

Co to děláte?

Jak vám je, pane Wintere?

Kdo jste?

Doktor Morin.

Uklidněte se.

Není se čeho bát.

- Odkud znáte mé jméno? - To byla hračka.

Z vašeho řidičského průkazu,

a vaší novinářské průkazky. Prosím!

Oblečte si to.

Šacoval jste mi kapsy?

Něco horšího. Prošel jsem obsah vašeho žaludku.

Co to má s vámi společného?

To je jednoduché, drahý Wintere. Jsem lékař.

Našel jsem vás ve svém revíru.

Tam o životě a smrti rozhoduju já.

Whisky nebo gin?

Studenou vodu.

Propána!

Ach...

Vyndejte si věci z kapes, odnesu to do čistírny.

To je teda prosba!

Co ode mě chcete?

Napadá vás něco?

Buďte tu jako doma.

Snad najdete oblečení, co vám padne.

V kuchyni je všechno, co potřebujete.

- Vaříte rád? - Nemám v tom zálibu.

Ale budete mít.

Víno je ve sklepě, kořalka v baru.

Takže...

Kdybyste něco potřeboval,

stačí se zeptat.

Nebo říct Pierrovi, tomu muži, co se stará o psy.

Nebo mi zavolejte do ordinace

a já vám přinesu, co potřebujete.

Chodím sem každý večer.

Podotýkám, že jsem měl plán

a vy jste ho podělal.

Jak si jen můžete myslet, že tady budu v klidu sedět?

Zavolal jsem vaší ženě a informoval redakci,

takže není...

Krucinál!

Co se do toho pletete?

Poslyšte, Wintere...

Nikdo neví, kde jste.

Jestli chcete, můžete být mrtvý, ale...

pohodlně mrtvý.

Byla by chyba si to neužít.

Posaďte se, prosím.

Říkala vám má žena o tom vzkazu?

Ano, říkala.

Nic víc?

Naznačila, že spolu už nějakou dobu...