Ride or Die

V minulých dílech jste viděli…

Co máš v plánu?

Zabiju Anu.

Tik.

Nastartuj! Budou je evakuovat zadem!

Pak vrátím ty peníze a odjedu od Debbie co možná nejdál.

Můžete vysvětlit vaši žádost ohledně právnické firmy v New Yorku?

Smazala jsem původní e-mail s nabídkou té práce.

Debbie!

Vím o jednom ostrůvku v Kambodži.

Znamená to „daleko a schovaný“.

Pojeď se mnou.

Zastav!

Dělej! Udělej to, Same!

Ujíždí pryč!

Je zde riziko citové vazby?

K ní?

Určitě ne.

Kdo to je?

Nájemný zabiják.

LONDÝN

Více než 12 poslanců bylo dosud předvoláno k výslechu

kvůli obvinění ze spiknutí za účelem korupce

a přijímání úplatků ve snaze zablokovat britský zákon o dopravě.

Jednali tak na příkaz Ergona Krešnika, šéfa albánského zločineckého gangu,

který byl tento týden zabit ve Švýcarsku.

Premiér ocenil bezpečnostní složky

a situaci označil za „skvrnu na britské politice“.

Připrav foťák!

- Tamhle je! - Další reportéři.

Mám si zakrýt obličej? Dělá se to tak?

- Davide. - Nebo budu vypadat ještě provinileji?

- Mám se usmívat? Tohle je šílenost. - Tady je! No tak!

Debbie, prosím, bez tebe to nezvládnu. Potřebuju tě.

Víš co, Davide?

Polib si prdel.

Davide!

Hlavu vzhůru.

Neudělej scénu.

Debbie!

Paní Claybournová…

Když stisknete tohle tlačítko, uslyšíte je.

Nechci ho slyšet. Vím, co říká.

Dobré zprávy.

Jste zproštěna všech obvinění.

Nevěděla jste, co David dělá, takže…

A ten pas?

Nějakým způsobem zmizel ze spisu s důkazy.

Můžete jít.

Nemyslíme si, že vás budou Albánci ohrožovat,

ale můžeme k vašemu domu přidělit hlídku kvůli ochraně.

Už mám vší tý ochrany plný zuby.

Debbie?

To, co jste řekla o vaší kamarádce v Ženevě…

Není to moje kamarádka.

Víc už k tomu neřeknu.

Zrakový nerv je v normě.

Ty stehy jsou hezké. Kdo vás šil?

Chlápek v Monaku.

Je mrtvej.

Uschopněte mě. Musím najít Snovačku.

Dobře. Rád vás pustím zpět do práce za…

…tři týdny.

Dva týdny.

Můžete jít. Jste zcela zdravá.

Můžete vyrazit, Helodermo.

DOKONČENO

SAM HOVOR ODMÍTNUT

Q.V.N.

Q, všechno nejlepší.

Q, všechno…

„Milá Queenie.

Tenhle dopis píšu každý rok a každý rok doufám, že si ho nikdy nepřečteš.

Život každého dítěte ovlivňují rozhodnutí jeho rodičů,

a já neučinila žádná dobrá.

Ale věz, že jsem tě měla ráda víc než cokoli na celém světě.

Máš tady dost peněz

a dost různých jmen, abys mohla začít znovu.

Odejdi odsud co nejdál.

Zasloužila sis lepší život

RODNÝ LIST

a znát pravdu.

Všechny odpovědi jsou tady.

Mám tě ráda.

Máma.“

Do hajzlu.

Tak jo.

Dobrý den. Pardon, máme zavřeno.

Máte to tu moc hezké.

- Řekla jsem, že je zavřeno. - Ševcovství, že?

Opravujete boty.

Promiňte, nejsem moc na jazyky.

Ale „ševcovství“.

Nedělají se v takových obchodech náhodou falešné pasy?

Co chcete?

Interpol.

Chci několik odpovědí.

Co jste dělala v Ženevě?

V Ženevě?

Tam jsem nikdy nebyla. Ale rozhodně tam chci jednou jet.

Byla jste tam.

A sledovali jsme vás celou cestu až sem.

Do tohoto obchodu s nelegálními dokumenty.

A kdybych si musela vsadit, určitě jste vyrobila i tyhle.

Hele, nevím, o čem to mluvíte.

Buď mi dejte na opravu ty vaše křápy,

nebo z mýho obchodu vypadněte.

Kdybyste mi chtěla něco říct,

tady je moje číslo.

A ty boty mám ráda.

Francouzská kvalita.

JÍZDA O ŽIVOT

Pětatřicetiletý Macallan,

jedna kostka ledu.

Nedělá se to tak, ale tobě to tak chutná.

Tu whisky jsem koupil, když jsem tě přijal.

Jedna z mých nejcennějších.

Dejte mi tu složku.

Je v ní vše, co o Snovačce mám.

Tohle je poprvé, co zadávám svůj vlastní úkol.

Ukončíš to.

Splň to a pak se ke mně vrať.

Budeme opět tým, ty a já.

V Londýně jsem skončila, odhalili mě.

Musíte mě přesunout.

Judith Burtonová je mrtvá.

A Debbie Claybournová?

Skončilo to.

Davide!

Dojdi tam!

Davide!

Promiň. Mělo to být překvapení.

Co?

- Debbie, haló! - Čtenářský klub? Tys je pozval?

- Máš je ráda. - Nechceme tě obtěžovat.

- On není čtenářský klub? - Na povzbuzení.

- Nevstala jsi z postele už několik dní. - Protože jsi pořád tady.

- Nesmím odejít. - Měl sis najít

nějaký jiný bydlení, mimo můj dům.

-„Náš dům“ a myslel jsem… - Co?

Že když tu s tebou zůstanu trčet, že se k tobě vrátím?

Že jednou uvaříš a tím to všechno napravíš?

Můžeme odejít.

- Neotevřu jim. - Přišli za tebou.

Abys na to nebyla sama.

Myslíš, že ony pomůžou?

- Dortík. - Jdeme nevhod, Debbie?

- Můžeme odejít. - Ty nepečeš dortíky.

Tak, má někdo něco na úvod?

Nemám ráda čtenářský klub.

Nikdy jsem ho neměla ráda.

Tu knihu jsem nečetla.

Podle mě vybíráte hrozný knihy.

Udělal to bratr?

Ano.

Whisky, Debbie?

Ty přece whisky nepiješ.

Nic o mně nevíte.

Dala jsem si kokain.

Kde je?

Ne, tam nesmíš. Nechce tě vidět!

- Běž pryč. - Debbie.

Nechci to slyšet.

Běž…

- …pryč. - Půjdu.

- Už mě nikdy neuvidíš. - Bezva.

- Musíš něco vědět. -„Musím“?

„Musím.“ To popravdě nemusím.

Nemusím dělat nic, co nechci.

Nemusím trpět svýho neschopnýho manžela

ani jeho ubohou snahu v kuchyni!

Nemusím předstírat, že jsem četla tu pitomou knihu,

a nemusím poslouchat tvoji poníženou omluvu.

- Běž pryč. - Ne.

Fajn! Tak půjdu já.

Debbie.

Debbie.

Propána.

Debbie, počkej! Debbie.

Prokrista. Debbie, počkej!

- Naser si, Davide. - Naser si, Davide.

I když mě stejně budeš nenávidět, musím ti říct pár věcí…

Je toho víc? Víc názorů na mou osobu?

Ještě víc keců o tom, jak jsem nudná, obyčejná ženská středního věku?

Lhala jsem, abych tě ochránila.

A smazáním tý pracovní nabídky jsi mě taky chránila?

Dobře. Tím jsem chránila sebe.

Zrovna jsem udělala hroznou věc

a nesnesla jsem pomyšlení, že bych o tebe přišla. Takže… ano.

Ano, smazala jsem to. A věř mi, budu toho litovat do konce života.

Byla to jedna práce. Jen jednou.

Sehnala jsem ti jiný nabídky.

- Lepší. - Tos byla ty?

Jo, já!

- A tys žádný nepřijala! - Protože jsem na ně

neměla kvalifikaci a přišly ve špatnou dobu.

Davidovi se rozjížděla kariéra, děti odjely do New Yorku.

Vidíš? Tohle děláš pořád!

Vymlouváš se. Proto jsem přišla.

Nechci, aby ses na mě vymlouvala.