Jazz for Two

Jazz for Two

Jazz for Two

Hej.

Proč jsi na dešti?

Nastydneš.

Co?

Ty pláčeš?

Kromě tohohle místa...

nemám kam jinam jít.

Myslel jsem si, že to tak bude.

Od začátku jsi to nedokázal kontrolovat.

Teď mám pocit, že to ani já nedokážu ovládat.

Na to, abych to vzal zpět, je příliš pozdě.

A ani to nechci.

Teď...

už nevím.

1. DÍL

Můj otec je profesorem na slavné hudební univerzitě

a mistrem klasického klavíru.

Můj starší bratr...

získal univerzitní stipendium

a je uznávaným klavíristou.

A mutantem této rodiny klasické hudby...

jsem já.

I kdybych nejedl a nespal,

tak pokud si nenajdu čas na cvičení,

tak v tomhle domě nepřežiju.

Yoon Se-heone.

Ano?

Tuhle píseň jsi cvičil stokrát.

Proč čteš stále noty?

Neustále ses díval na noty.

Copak sis to ještě nezapamatoval?

No...

Zkrátil jsem čas strávený jídlem, spaním, sprchováním...

Jsem zpátky.

- Jsi doma brzy. - Ano.

Šlo to s vedoucím oddělení dobře?

Ano, o všem jsem ho informoval.

Jde cvičení dobře?

No...

Je to katastrofa. Potřebuje víc cvičit.

Omluvíš mě?

- Musím si něco zařídit. - Ano, jen běž.

A co škola?

Zítra ještě vyučování nezačíná.

Jen si musím dojít pro knihy a uniformu.

Chápu.

Jdu do svého pokoje.

Jakmile začne škola, podívej se, jak hrají ostatní děcka.

Dobře.

Víš, že když vynecháš nácvik,

budeš pozadu.

To vím.

Ale důvodem...

proč jsem prodloužil dobu cvičení,

která mě téměř zabíjí...

je inspirace.

Sbohem, dny, které spočívaly v jídle, spánku a nácviku.

Konečně jsem volný!

- Yoon Se-heone? - Ano?

- Co děláš? - Chystám se do postele.

Už se těším zítra do školy.

Dobře.

Moc vám děkuju.

Následuje skladba našeho prvního jazzového klavíristy.

Hraje Yoon Se-heon.

Yoon Se-heone?

Proč se tváříš tak hloupě?

Co to má být? Kdy jsi přišel?!

Před chvílí.

Nejdřív zaklepej, jasný?

Klepal jsem.

Neslyšel jsem tě.

Co se děje?

Říkal jsi, že zítra začíná škola.

No a co?

Myslel jsem, že budeš smutný, když ti táta vynadal.

Vypadáš vesele.

To proto, že mi nadává neustále.

Udělal sis roční přestávku. Ve škole budeš určitě pozadu.

Jaká přestávka? Sám jsi mě viděl.

Cvičím každý den jako blázen.

Pravda, domácí škola není nic příjemného.

Nemáš nic za lubem, že ne?

Samozřejmě, že ne.

Dobře. Ale snaž se tátu nenaštvat.

Vezmi si to.

Co je to?

Jen pár věcí.

Zpěvníky a mé staré sešity.

Proč mi to dáváš?

Moje studium v zahraničí začíná dřív, než jsem si myslel.

Jde to dobře, že?

Drž se.

Hlavně si dej bacha, ať se táta nedozví o jazzu.

- Kdy odjíždíš? - Nevím.

Ježíši, to je ale nuda.

Víš, kam dnes musíme jít?

V jednu tě vyzvednu ve škole.

Bože.

Není to tady?

Divný. Píše se tu, že jsem tu správně.

Mimochodem, trefíš tam zítra sám?

- Nejsem malé dítě. - No, už jsi doma dlouho, takže...

Víš, jak se jezdí autobusem?

Samozřejmě.

Odpověděl jsem tak sebejistě.

Přitom nevím, jak se tam dostat.

Co mám dělat?

Promiňte?

- Můžu se zeptat? - Ano?

Nevíte, jak se dostanu na uměleckou školu Wooyeon?

Nevím.

Lee Da-yeole?

Co děláš?

Jsi tady, Tae-hyune.

Nevíš, kde je umělecká škola Wooyeon?

Umělecká škola Wooyeon?

Je kousek tímhle směrem.

Opravdu?

Když to říká, tak ano.

Děkuju.

- Dal ti svoje číslo? - Co?

- Chováš se podezřele. - Jak jako?

Pojďme.

Dneska je pěkný vedro, co?

Jo, je.

Přesně. Je vedro a my musíme do školy.

Jasně, zítra máš narozeniny.

Co chceš?

Koupím ti, co budeš chtít.

Nechci.

Půjdeme po škole do internetové kavárny?

- Už něco mám. - Co?

To nemusíš vědět.

Bože, ty máš dnes ale špatnou náladu.

Co? Co je ti?

Asi je vykloubený.

Jsi v pořádku?

Sakra. Jsi mrtvej.

Skočil jsi mi na to?

Školní uniforma.

Školní uniforma a cvičební úbor.

A...